Pohled Thranduila
Bylo asi tak 40 minut po boji. Bylo příliš pozdě abychom se vraceli. Museli jsme se utábořit, což by mi nevadilo, kdyby s námi nebyla Awlmen. Vojáci poslali sokola se zprávou ať přijedou další muži-ještě dnes. Stany už stály a oheň plápolal. První hlídka kroužila na koních okolo tábora. Koně měli vodu a byly přivázani ke kmenům stromů. Mířil jsem do hlavního stanu u kterého stál srážný a ve kterém byla Almwen. Vešel jsem dovnitř.
,, Je to příjemné být pryč od dvorských dam a dvořanů." začal jsem.
Byla ke mě otočená zády. Jen pootočila hlavu aby zjistila, kde přesně jsem.
,, V armádě se vaše výsost musí cítit jako doma. Ale musím uznat že bych si na ten klid dokázala zvyknout. " odpověděla mi rázně.
Očividně na mě byla dost naštvaná. Ale i já měl právo být naštvaný!! Zakázal jsem ji sem chodit. Neuposlechla mě! Mohlo se jí cokoliv stát!! Miloval jsem ji a jen myšlenka na to mě děsila. Šel jsem tedy k ní a obejmul jsem ji zezadu okolo ramen. Opřela se o mě.
,, Dneska si mě vyděsila k smrti. Tohle už nikdy neuděláš." řekl jsem ji.
Jemně jsem ji hladil a zároveň jsem ji líbal krk. Už jsem cítil jak povolovala a už ani napjatá nebyla. Už byla nalomená. Měl jsem v plánu se sní něžně usmířit.
,, Můj pane!!" vběhl do stanu mladý lučešník.
Almwen se ode mě odtáhla a otočila se ke mě předem.
,, Já se omlouvám ale chtěl jste abych okamžitě za Vámi přišel až zde budou posili. A tak jsem tady. " hluboce se uklonil a doslova utekl.
Když jsem se podíval na Almwen tak šla směrem ode mě pryč.
