Ráno
Pohled Almwen
Po snídani jsme vyrazili zpátky na hrad. Svítilo slunce, takže pravděpodobnost, že by nás skřeti napadli byla mizivá. Cesta byla klidná a co se týká mě a Thranduila? Od večera jsme spolu nemluvili. Takhle to bylo poprvé. Něco takovéjo se nám ještě nestalo a byla to moje vina. Nikdy jsme se tak dlouho spolu nebavili. Ano, někdy jsme se pohádali ale nic vážného. Něco na styl veselé hádky. Někdy jsme se i vážně hádali ale hned jsme se usmířili. A opravdu jsem za to mohla jenom já. Za prvé - neuposlechla jsem jeho prosbu, abych zůstala v paláci v bezpečí. A za druhé - chyběl mu syn, kterého jsem mu už dávno měla dát. Ale ono to nešlo. Nevím, co se se mnou dělo. Já jsem se snažila. Thranduil se snažil. Nevím co bylo špatně. Z přemýšlení mě vytrhl Thranduilův hlas. Zvadla jsem oči z hlavy koně na kterém jsem jela. Zastavila jsem ho jako ostatní. Podívala jsem se na Thranduila. Ten se na mě usmál. To bylo poprvé od včera. Když jsem se podívala na obzor stál tam můj domov, tak jak jsem ho včera opustila. Trvalo nám jen necelou hodinu než jsme klidnou jízdou dojeli k branám. Poddaní nás okamžitě vítali. Jedna malá elfka poskakovala u své matky s bílím věnečkem v ruce. Bodlo mě u srdce. Chtělo se mi plakat. Maličká se ke mě rozběhla a natahovala ke mě ročičky i s věnečkem. Chtěla mi ho podat ale na to byla moc maličká. Thranduil ji věneček vzal a sám mi ho nasadil. Bylo mi špatně ale i tak jsem se na svého krále usmála. Seskočila jsem z koně. Zpravila jsem si plášť, za doprovodu krále zamířila do zámku.
,, Jestli mě jeho vísost omluví, půjdu se převléknout. " začala jsem.
,, Jistě." to byla jediná odpověď, která se mi dostala.
Mířila jsem tedy do svých komnat a zavolala jsem si služebné. Přišli hned a uklonili se. Byly dvě.
,, Přichystejte mi zelenou letní robu." zavelela jsem bez toho, abych se na ně otočila.
Okamžitě se daly do pohybu a šly do vedlejší místnosti, kde byla moje šatna. Rozhodla jsem se dát si koupel. Rozepla jsem svůj plášť a nechala jsem ho spadnout. Mířila jsem k postely. Zatím přišly služebné. Šaty byly krásné. Top neměl rukávy a byl krásně vykrojený. Byl jemně zdobený vrstvenou látkou. Na boku u pasu byla diamantová hvězda. Sukně byla z několika vrstev té nejjemnější látky. Služebné opatrně položily na obrovskou postel. Přišli ke mě a sundaly mi opatrně věneček i korunku. Oba položili je na stůl. Vlasy mi přemístily ze zad na ramena aby mi mohly rozepnou šaty. Nechaly je spadnou na zem a já znich vystoupila. Nahá jsem šla do koupelny kde už další služebná házela okvětní lístky na hladinu vody. Všede to krásně vonělo. Jedna z elfek za mnou mi vytáhla spony z vlasů a já pomalu vztoupila do vany.
,, Má paní je to horké." ozvalo se starostně za mnou ale já to nevnímala a ponořila jsem se pod vodu.
Pohled Thranduila
Poté, co jsem nechal Almwen, aby se převlékla, šel jsem s vojenským vůdcem do pracovny. Musel jsem zkontrolovat situaci.
,, Můj králi." uklonil se mi hlavní zvěd.
,, Zkupinu skřetů ze severu se nám včera k večeru podařilo zničit. Jak jsou na to ostatní?" ptal jsem se.
,, Blízká skupina na jihu se stahla ke kraji hvozdu a ta ze západu opustila naše území." podle jeho informací jsem buď praporky odstranil nebo přemístil.
,, Kolik jich tam je?" ukázal jsem na kraj hvoznu.
,, Dvanáct možná třináct." odpověděl.
,, Zítra vyšlete skupinu dvaceti dvou skvělých bojovníků na zničení skupiny skřetů." podíval jsem se na svéjo vojevůdce. ,, Zvědi se budou držef na dohled ostatních tří skupin i s holubicemi. A teď běžte." rozkázal jsem.
Když odešli, ukazal jsem na strážného u stěny. Přiblížel se ke mě a uklonil se.
,, Běž zařídit aby se dnešní večeře konala v zahradním altánku." rozkázal jsem mu a on jenom přikývl a hned odešel.
Vyšel jsem z pracovny. Šel jsem hodbami a zastavil jsem až u brány do zahrad. Večeři začali okamžitě chystat.
,, Běž zjistit, co dělá královna." elf od brány se běžel podívat.
Elfky začaly dávat květy na stůl, a různě ho zdobyly.
,, Královna se koupe ale s večeř s Vámi, Vaše vísosti, souhlasila." přeběhl strážný.
Pohle Almwen
Šaty už jsem měla na sobě i s karunou, která byla zdobená jarními květy jabloní. Služebné mi zatím jemně točily mé vlasy. Ozvalo se zaklepání. Elfka předemnou se na mě podívala a já kýbla. Tak šla otevřít. Otočila jsem hlavu k nově příchozímu.
,, Má paní." uklonil se mi. ,, Král Váš žádá aby jste se k němu připojila na večeři v zahradním altánku." pokračoval.
,, Že přijdu." odpověděla jsem mu.
Znova se mi uklonil. V ruce svýral rukojeť svého meče, který byl zasunutý v pouzdře. Chvíli čekak jestli po něm budu něco chtít ale kd ž viděl, že jsem se otočila, odešel. Chvíli jsem potichu seděla. Bylo pět hodin a večeře byla o půl šesté.
,, Běžte." řekla jsem prázdně a služebné odešly.
