Pohled Nikoho
Den za dnem ubíhal. Mladý princ Legolas se nemohl mít lépe. Král Thranduil se svou rodinou by skoro pořád. No skoro. Měl své vůdcovské povinnosti. Almwen se sním už pár dním snažila mluvit. Ale nedařilo se. Chtěla s ním probrat svou rodinu. Bála se jim napsat protože věděla že by okamžitě přijeli. A co se týká zimi, ta nebyla tak divoká jak se všichni báli.
Pohled Thranduilla
Snažil jsem se. Opravdu jsem se snažil. Bylo to ale těžší než js čekal. Bylo toho moc. Almwen se mnou u snídaně chtěla něco probrat.
Všude bylo světlo. Almwen i s Legolasem přišli na snídani akorád včas. Usmívala se ale bylo vidět, že ji něco trápí. Vzal jsem jí syna z náruče.
,, Jak se máš miláčku?" zvedl jsem ho se smíchem do vzduhu.
Začal se smát a pištět. Almwen znás měla hrůzu a tak jsem ho radši vrátil. Odhrnul jsem jí vlasy a políbil jsem ji na krk.
,, Miluju tě." podívala se mi do očí.
,, Miluju tě." políbil jsem ji dlouze na rty. ,, Vás oba." obejímal jsem je.
Jsou mým vším. Kdybych si měl vybrat mezi královstvím a mou rodinou - vybral bych si vždycky jenom je.
Šel jsem s nimi ke stolu a pomohl jsem Almwen si se synem sednout. Nechtěla se od něj hnout. Šel jsem si sednout naproti.
,, Ráda byvh s tebou něco probrala." začala.
,, Cokoliv." usmál jsem se na ně.
Úsměv mi vrátila. Její syn se neustála v její náruči smál. Už se chtěla nadechnout ale dovnitř vešel jeden voják.
,, Má paní." poklonil se Almwen. ,, Můj pane." otočil se ke mě. ,, Máme zprávy z jihu."
Podíval jsem se na Almwen a ta se jen smutně usmála.
,, Jen běž."
Co jsem měl dělat? Musel jsem odejít ikdyž mi to trhalo srdce. Mířil jsem do pokoje Legolase. Almwen tam s ním byla pořád. Vešel jsem a Almwen ho zrovna uspávala. Chodila s ním po místnosti a jemně na něj mluvila. Její elvština byla naprosto plynulá. Otočila se ke mě čelem a všimla si mě. Zvedla pohled a usmála se na mě.
,, Moc mě to ráno mrzí." začal jsem.
Rychle mi naznačila ať mlčím. Zvedl jsem ruce v kapitulaci. Položila spícího chlapce do postýlky a přikryla ho.
Vyšli jsme ven a zavřeli jsme za sebou. Almwen mě následovala do našich komnat. Stráže nám otevřeli a hned za námi zavřeli. Posadil jsem se na postel a Almwen jsem si stáhl na sebe. Stulila se mi do náruče.
,, O čem jsi se mnou chtěla mluvit?" zeptal jsem se.
Narovnala se a přilepila se na mé rty. Mé ruce si našli cestu do jejích vlasů. Její rty byly jemnější než samet. Po chvíli se ode mě odtáhla. Její smaragdy mě pozorovali.
,, Slib, že se na mě nenaštveš."
,, Proč bych se na tebe zlobil?" divil jsem se.
Pohled Almwen
,, Kdybych nemusela tak by mě to ani nenapadlo. Ale musím." začala jsem.
,, Co proboha?"
,, Musím dát vědět svým rodičům o Legolasovi a to znamená, že má matka i strýc přijede." smutně jsem ho hladila po tváři.
Thranduil pochopil. Chitil mou ruku a ve mě škublo. Vtiskl mi do dlaně polibek a hleděl před sebe.
,, Jak moc se na mě zlobíš?" tak jsem to radši chtěla vědět na rovinu.
