Pohled Almwen
Stáli jsme před stolem v Thranduillově pracovně. Byla vyklizená. Nebyli tu žádné vojenké plány. Na stole ale přeci jen něco bylo. Nějaké listiny. Byla jsem zvědavá ale i vychovaná. Musela jsem počkat až mi je Thranduil sám odkryje. Letmo jsem si je prohlédla. Moc mi to nepomohlo. Nemělo to hlavu ani patu. Tak jsem věnovala pohled Thranduillovi. Jeho modré oči byly jako vybroušené diamanty.
Pohled Thranduilla
Almwen mě sledovala. V plánech se nevyznala a ani jsem se ji nedivil. Pohladil jsem ji po tváři.
,,Co to všechno má znamenat?" zeptala se mě.
,,Vím, jak moc miluješ slavnosti měsíce." začal jsem. ,,A tak, i přes to že sem možná tou dobou přijede tvá rodina, tyto slavnosti budeme slavit ve velké." oznámil jsem ji.
Začala se usmívat. Podívala se zpátky na stůl. Přejela prsty přes papíry. Jeden vzala a podívala se na něj zblíska. Byla rozkošná. Stoupl jsem si za ni.
,,Můj pane!!" vrazil do místnosti pikolík.
,,Jak se to chováš?!" okřikl jsem ho.
,,Je to vážné!" omlouval svůj vpád.
,,Co se stalo? No tak! Mluv!" Almwen se ho ptala.
,,Vaše matka, má paní, a i Váš strýc. Poslali sokola." odpověděl udýchaně.
,,O čem přesně se ve zprávě psalo?" ptal jsem se ho zase já.
,,Za pár hodin jsou zde." odpověděl.
