Pohled Almwen
Spěchala jsem po hodbě za Thranduilem. Šel rázným krokem.
,,Thranduile!" okřikla jsem ho.
Zastavil se a otočil se. Byla jsme udýchaná. Pustila jsem sukni na zem.
,,Do toho boje jdu s tebou." stála jsem si na své.
,,V žádném případě." odporoval mi. ,,Nedovolím ti to."
Tyčil se nade mnou jako pravý král. Chtěl mi nahnat strach. Na to jsem ale teď neměla náladu. Bála jsem se o něj a zahnad jsem se nenechala.
,,Pamatuj náš slib. Pamatuj na něj." připomínala jsem mu pořád dokola.
Nadechl se ale moje oči mu to rozmluvili. Věděl, že si budu dělat, co budu chtít.
Ustoupil mi na bok a šli jsme do pracovny společně. V pracovně už všichni čekali kolem kulatého stolu. Na něm byly mapy. Stála jsem u Thranduila a potichu jsem poslouchala.
,,Útok bude snadný." probral mě z přemýšlení hlas mého muže. ,,Udržet je v pozici bude horší."
Asi po třech hodinach jsem schůzy opustila. Byla rozpustěna. Thranduil mířil do zbrojnic. Tam jsem nebyla potřeba. Pomalu jsem mířila do ložnice. Nakojila jsem syna a za zpěvu elfakých písní usnul. Donesla jsem ho k němu do postýlky. Pomalu a klidně oddychoval. Prohlížela jsem si jeho bílé vlásky. Jeho maličké prstíky, které se svírali kvůli snům.
Pohled Thranduila
Ve zbrojnicích se tepalo a brousilo. Zbroje se už ve velkém vyráběli a zdokobalovali. Vse jswm klidně zhruba hodinu pozoroval a pak jsem se šel podívat na Almwen.
Možná už spala ale stejně. Mířil jsem po schodech nahoru. Zahl jsem do prava a dostal jsem se do hlavního křídla. Na chodbách byl klid. Ve svícnech plápolal oheň. Záclony se zvedali a klesali. Jemně klouzali po nočním vánku. Jednu jsem dal na stranu abych se mohl rozhlédnout po obloze. Ani jeden mrak. Hvězdy svítily a vysoko nad nimy se rozjímal obrovský měsíc. Osvětloval vše pod ním. Bylo vidět i do zahrad. Po chodbyčkách a u zdí zámku stáli stráže. Hlídali všechno. Cokoliv se pohlo komtrolovali.
Šel jsem chodbou k ložnici Almwen a mě. Přede mnou vyšli komorné. Nesly ven mokré osušky a různé, námi nechtěné, věci pryč.
