Cesta do země zločinu

-20-

Rayna na sebe byla vážně pyšná, když do jídelny dorazila na první pokus. Silverstone zrovna znuděně postával v ne zrovna dlouhé řadě u okénka s polévkou. Protože stál ve frontě jako poslední, postavila se přímo za něj a vyčkávala, zda si jí všimne.
"Sparksová!" Otočil se na ni po chvíli. "Kde vlastně máte Svenssona?" musel se zeptat.
"O tom bych si s váma právě chtěla promluvit." Uhnula pohledem. Nevydržela se mu dívat do očí, když šlo o tak vážnou záležitost. Nerada se chovala vážně. Myslela si, že to neuměla. Vždycky si připadala tak trochu chladná a bezcitná.
"Můžete mluvit." pobídnul ji Silverstone.
Tiše zavrtěla hlavou.
"Jde o celkem vážnou věc." dodala vzápětí.
"Je s Alecem něco?" Vyděsil se.
"S Alecem ne." znovu zavrtěla hlavou.
"Co případ? Pokročili jste nějak?" odbočil od tématu.
"Ten autobus právě stojí na benzínce v jednom zapadákově."
"A?" vyžadoval detaily.
"Poslala jsem na ně dopravní hlídku."
"Kdy? Hned?" ujistil se.
"Asi půl hodiny po tom, co tam stavěli." Uhnula pohledem. Věděla, že to měla udělat mnohem dřív.
"Sakra, Sparksová, za půl hodiny mohli dávno zmizet pryč z města!" rozkřiknul se na celou jídelnu. Poprvé za celou dobu, co ho Rayna znala, z něj šel strach.
"Měli jsme na práci důležitější věci." povdychla si. Normálně by s ním dokázala mluvit nějak vyrovnaně, ale teď toho prostě bylo moc. Nechtěla před celou jídelnou rozebírat Alecův soukromý život.
"Co je důležitějšího než práce?!" zavrčel zneklidněně.
"Chtěla jsem to s váma probrat v klidu..." odhodlávala se.
"Další!" ozvalo se z okénka, před kterým postávali.
Silverstone se zhluboka nadechl a bez jediného slova odkráčel s miskou polévky ke stolu.

"Takže?" otázal se zrovna, když Rayna nabírala první lžíci polévky.
"Alecovi volali z nemocnice." nezačala zrovna optimisticky, ale jistě mohla začít i hůř.
"Stalo se mu něco?" Silverstone zpozorněl.
"Jeho máma měla mrtvici. Leží na jipce."
Silverstone nic neříkal. Pouze sklíčeně sklopil pohled k zemi.
"Proč všechno vždycky padá jenom na jednoho člověka?" prohlásil po chvíli.
Rayna zůstala mlčet, jen tiše přikývla, přemýšlejíc nad tím vším. Často ji překvapovalo, když v lidech objevovala emoce, které zrovna od nich nečekala, přesně jako od Silverstonea neočekávala tolik soucitu a pochopení.
"S prací to nikdy nezvládne. Vždyť to bude těžko zvládat i bez práce!" Zahleděl se do prázdna.
"Nabídla jsem mu, že mu trochu pomůžu. Pohlídat děti a tak."
"A hodláte pokračovat na případu?" zeptal se, ač nerad. Na stole mezitím pozvolna stydly dvě misky květákové polévky.
"Jestli to zvládnu." Přikývla.
"Budu vám muset někoho přidělit. Takhle velkou věc sama nezvládnete."
Rayna chtěla poděkovat, cokoli odpovědět, ale z rozmýšlení, co na to říct, ji vyrušil vyzvánějící telefon.

"Sparksová, prosím." ohlásila se.
"Dopravní policie Pine Bluff." ozvalo se na druhé straně: "Ten váš autobus podle všeho míří na Floridu. Na palubě jsou v podstatě jenom modelky. Mělo by jít o focení."
"Byly tam všechny?" ujistila se Rayna.
"Napočítali jsme přesně padesát lidí."
"Tak děkuju." odvětila zklamaně. Přece jen doufala, že se někdo ozve, že někdo přijde na to, kam mají namířeno. A byla přesvědčená, že o Floridu rozhodně nešlo.
"Počkejte! Na podvozek autobusu jsme pro jistotu umístili GPS čip, přece jen měl řidič nějakou kriminální minulost. Pošlu vám odkaz na sledování, kdyby se cokoli dělo."
"Dobře, děkuju." Rozloučila se a zavěsila, načež se konečně pustila do polévky, která za tu dobu stihla vystydnout na téměř pokojovou teplotu.
"Kdo to byl?" zeptal se Silverstone, když oba dojedli.
"Hlídka z Pine Bluffu. Ten autobus podle všeho míří na focení na Floridu." odvětila stroze.
"Ale ti dva už v tomhle měli nějakou minulost!" namítnul Silverstone.
"Myslíte, že ty holky snad vědí, že je unáší?!" Zakoulela očima.
"A sakra!" zamumlal si pod vousy.

Alec nervózně pochodoval po výtahu sem a tam. Možná by tam byl rychleji, kdyby běžel po schodech. Poté co se ujistil, že skutečně stojí před správným oddělením, opatrně zazvonil a vstoupil dál. Nemocniční světla mu naháněla hrůzu již od raného dětství. Svítila mnohem výrazněji než normální světla všude jinde. Navíc většinou jiskřila a problikávala, jako by se každou chvíli měla vznítit.
"Hledáte někoho?" ozvalo se za ním. Leknutím sebou trochu cuknul, ale když se na onu osobu otočil, snažil se tvářit mile.
"Hledám Annu Svenssonovou." Přikývnul.
"Vy jste syn?" ujistila se sestra. Alec jen tiše přikývnul.
"Leží na pětce." Nasměrovala ho. "Ale možná vás ještě nebude slyšet."

Když Alec vstoupil do pokoje číslo pět, nemohl uvěřit svým očím. Všude kolem sebe viděl všechny možné přístroje, hadičky a kabely, a ty všechny vedly k posteli, kde nehybně ležela jeho matka, s kterou se ještě ráno hádal o tom, kdo odveze děti do školky.
"Mami?" pozdravil ji pro jistotu. Nebyl si jistý, jestli ho vnímá.
Nevěděl, co má dělat. Sednout si do křesla a čekat? Najít někoho, kdo by mu sdělil přesnou diagnózu? Začít vyprávět a doufat, že se probudí? Po chvíli bezmocného přemýšlení se usadil do křesla a čekaje na sestru nebo lékaře, si na mobilu začal prohlížet zprávy. Čekal dlouho, možná hodinu, a věděl, že bude čekat ještě mnohem déle.
"Mami?" ujistil se, že se ještě neprobudila a zamířil na chodbu najít automat s kávou.

Sotva hodinu poté, co Rayna opustila jídelnu, se v její pracovně znenadání zjevil Silverstone za doprovodu drobné sympatické brýlaté brunety.
"Tak vám vedu tu posilu." prohlásil po chvíli absolutního ticha.
"Jsem Lisa." představila se bruneta.
"Rayna."
"No nic, já půjdu." dodal Silverstone a stejně rychle, jako se objevil, se zase vypařil.
"Jak dlouho tady děláš?" začala vyzvídat Lisa, jakmile Silverstone zmizel za dveřmi. Očividně měla v plánu si s Raynou začít tykat bez optání stejně jako Wellington.
"Dlouho, asi tři dny." opáčila Rayna s úsměvem.
"Tři dny?" Lisa vykulila oči.
"Jak dlouho ty?"
"Nedělám přímo tady. Jsem o patro níž na majetkovým. Vždycky říkám, že teprve rok, ale oproti tobě..." mluvila neskutečně rychle. "Budeme teď něco dělat, nebo si ještě stihnu dojít zakouřit?" zeptala se vzápětí.
"Ty kouříš?" Rayna zpozorněla.
"Ty taky?" Lisa se zeširoka usmála.
"Ono je to trochu složitější, ale půjdu s tebou."