Vánoční zvon (adventní kalendář 2020)

11. prosinec: Krása krasobruslení

(Použitý GIF nepatří mně.)

Bim bam! Jedenácté zvonění 🔔! Dnešní nápad byl původně můj a měla to být Elsamaren, ale po skvělém nápadu od Dragonriderka jsem z toho udělala Hiccelsu. Vlastně jsem za to i ráda, protože původní nápad byl, že Elsa bude krasobruslit a Medůňka hrát se svým bratrem hokej. Tím neříkám že holka nemůže hrát hokej, jde mi spíš o to, že jsem se bála, že by to na někoho působilo, jakože lesba dělá"chlapecký" sport nebo že ona bude kluk v tom vztahu nebo jak to říct jinak... Kruci, to zní blbě, když to řeknu takhle. Prostě tenhle nápad s Hiccelsou se mi líbil víc, ale jestli se Vám líbí i původní nápad, řekněte si a já ho dám do Střípky fantazie. Někdy 😅.

Každopádně tady je výsledný nápad:

🔔🔔🔔

Název: Krása krasobruslení
Návrh: Můj a Dragonriderka
Film/y: Jak vycvičit draka a Ledové království
Ship/y: Hiccelsa
Popis: Škyťák je už od útlého dětství svým "mužným" otcem tlačen do hokeje. Jenomže pravda je, že jeho vášeň je tak trochu jinde.

Zaujalo Vás to? Pokračujte prosím k příběhu.

🔔🔔🔔

"POZOR, LETÍ!"

Na ranním hokejovém tréninku to jelo na plné pecky. Hokejky se srážely, brusle řezaly led, puky doslova létaly vzduchem, nemluvě o neustále se vrážejících statných mužských těl.

Teda až na jednoho.

Jeden mladík se spíš obratně všemu na ledu vyhýbal a kdykoliv se k němu puk dostal a všichni protihráči se na něj přiřítily tak, že se krutě srazil se stěnou kluziště, byl jen rád, že to přežil.

Po tréninku byl chudák rozlámaný a vděčný za to, že už je konec. Prostě pod sprchu, uklidit věci a honem někam jinam.

"To bylo marný, Tresko," řekl mu trenér ještě před odchodem, ale jemu to bylo jedno. Spíš naopak. Řekl: "No, jestli týmu nic nepřináším, možná by bylo lepší se mě zbavit."

"To bych rád," přiznal trenér. "Ale jsi nejhbitější a tvůj táta by mě zabil, kdybych tě vyhodil."

"Tlamoune!"

"Škyťáku!" taky ho ze srandy okřikl křestním jménem. "Tady jsem trenér!" opravil ho navrch. "A nebudeš se flákat. Jen z tebe musíme udělat pravého Vikinga, jak říká název našeho týmu. Musíš být dravější a ne se na tom ledě motat jak nějaká primabalerína. Kapišto?"

Škyťák povzdechl, přitočil očima a nakonec povolil: "Kapím to. Můžu už jít? Musím být někde jinde."

"Jen běž. A naber svaly! Musíš dělat čest našemu týmu. VIKINGOVÉ!!!"

"Vikingové!" zajásal taky při odchodu, ale předstíraně. Jak řekl, teď musel být jinde. A to jinde bylo, představte si, jiné kluziště. Tamto bylo vyloženě pro hokejové týmy. Jejich město bylo posedlé hokejem. Ale on trávil čas se svou přítelkyní ještě na tom druhém, kam by žádný člen jeho hokejového týmu, a vlastně žádný kluk ani muž z jejich města, NIKDY ani nepáchl.

Zrovna, když se s Elsou, tou svou přítelkyní, hezky protahoval, mu to vyčítala.

"Už bys to měl svému otci říct," řekla, jak zakroutila zády, a pak si chytla svou nohu a zvedla ji tak vysoko nad hlavu, že to byl až nadlidský výkon. A šílenější bylo, že Škyťák to uměl taky!