Vánoční zvon (adventní kalendář 2020)

1. prosinec: První sníh

Bim bam! První zvonění 🔔! Vítejte u první povídky mého prvního adventního kalendáře.

Na začátku každé povídky, jako u jiných mých sbírek, Vás čeká popisek a ship, ale zde, jelikož mi spousta z Vás do tohoto kalendáře dala nápady, zmíním i, čí to byl nápad. 15 povídek od vás je dost 😇. Ještě jednou moc děkuji za pomoc a teď bim bam JDEME NA TO!

🔔🔔🔔

Název: První sníh
Návrh: Můj
Film/y: Jak vycvičit draka, Legendární parta
Ship/y: Žádný
Popis: Vše, co Škyťák chce, je odmaturovat s vyznamenáním a dostat se na tu nejlepší veterinární školu, takže učení pro něj nekončí. Nulová tolerance čehokoliv jiného. Jen učení, jídlo a spánek. Nic jiného!

Ale i zábava je v životě důležitá. O tom jistý Strážce ví svoje.

Zaujalo Vás to? Pokračujte prosím k příběhu 😉.

🔔🔔🔔

Bylo 1. prosince a kdesi na severu planety nebylo neobvyklé, že se již první sníh toho roku snášel z oblohy. Sněžilo už od rána a neboť byla sobota, děti byly už dááávno venku a oslavovali příchod Jacka Frosta, který tuhle krásu nadělil. Kdoví, kde se to vzalo?

To si říkal chlapec, nebo svým způsobem už mladý muž, který místo toho, aby oslavil své severské kořeny v této dokonalé nadílce, seděl u svého stolu a místo z okna, které bylo přímo naproti němu, koukal do OBŘÍ knihy. Obsahovala spoustu složitých slov, hlavně latinských, ale i obrázků anatomie zvířat. Byla to totiž kniha pro budoucí veterináře.

Vedle toho měl i sešit s vlastními poznámkami z hodin. Buď si tam něco připsal, nebo podtrhl zvýrazňovačem. Celkově bylo působivé, jak se v tom všem orientoval. Ani na moment se neodtrhl. Bylo ale možné, že za to mohlo i těch pár hrnků kafe, co se mu na tom samém stole nashromáždilo. Už toho ale asi bylo hodně, poněvadž když zrovna nepsal, rychle klepal nohou nebo prsty o stůl a říkal si: "No tak, no tak, to dáš." Viditelně ho z toho všeho brněl mozek, ale on si i tak vzal hrnek zase se napil. Bohužel zjistil, že hrnek je prázdný. Koukl tedy i do ostatních a uvědomil si, že i ty jsou prázdné. Proto veškeré nádobí vzal a šel ho odnést na umytí.

V kuchyni narazil na svou matku, jak pracuje na notebooku. Vypadalo to, že toho má taky hodně, ale nebyla zdaleka tak přepracovaná jako její syn. Vlastně byla ráda, když viděla, že konečně vylezl z pokoje.

"No helemese," řekla a přitom si sundala brýle na čtení. "Že by si tu někdo rozhodl dát pauzu?"

"Ne, jdu si jen pro kafe," namítl a rychle všechny hrnečky vypláchl, než je dal do myčky. Pak si vytáhl nový hrnek a začal si dělat novou várku.

Nad tím jeho matka povzdechla. "Škýťo, chceš mít doktorský titul, tak bys měl vědět, že tolik kávy ti škodí."

"Chci mít VETERINÁRNÍ titul, mami," uhradil se a rychle zase zapnul kávovar. Poslední dobou dostával zabrat. "Zvířata kávu nepijou."

Valka se ani nemusela dlouho zamýšlet, aby se zeptala: "A neexistuje náhodou nějaký druh cibetky, co pojídá ty zrna, a pak, když je vykálí, dělá se z nich nejdražší káva na světě?"

Když to Škyťák slyšel, jeho oči podtrhnuté silnými, tmavými kruhy způsobené nedostatkem spánku se dočista rozšířily tím náhlým uvědoměním.