Poslední čarodějka svého druhu ✔️ [DOKONČENO]

8. Konec magie

 Michael došel před pokoj Mandy a zhluboka se nadechl a zaťukal. Nic se neozvalo. Opatrně vešel a Mandy seděla na posteli v černých šatech a vedle ní Rosálie, která se po něm podívala se smutkem v očích a seskočila z postele. Michael si došel sednout k Mandy a podíval se z okna jako ona. Po chvílce se k němu otočila a objala ho a začala plakat. Michael nevěděl co má dělat. Jen jí objal a hladil jí po vlasech.

„Taky mi chybí." Zachraptěl Michael a Mandy se po něm podívala.

„Proč musela ...." Mandy to mezi vzlyky ani nebyla schopna říct.

„Byli spojeni stejnou magií... Ale nikdy o ní nepříjdeš." Mandy se zadívala na Michaela a ten se na ní usmál.

„Vzpomínky nám nikdo na ní nevezme. A tady..." Michel ukázal na místo, kde je srdce.

„Bude navždy." Dodal a Mandy si setřela slzy a objala ho.

Rosálie stála u dveří a slabě se po nich pousmála. Michael se zvednul a nabídnul Mandy ruku. Oba vyšli z pokoje a vydali se přes hrad k vodě. Stáli tam všechna stvoření – víli, zvířata, elfové, stráže i ostatní z jiných zemí, který v životě svět neviděl. Michael došel k lodi, kde bylo tělo Kelly zahaleno v bílém. Jako první došla Mandy s věnečkem kytek, který položil do lodě společně s Rosálií. Pak přistoupil Michael. Sehnul se k jejímu tělu a přes látku jí věnoval letmý polibek. Když se odtáhl, tak přišli víly a rytíři, vzali loď a poslali jí po vodě. Na břehu stál elf, Michael a Mandy s Rosálií. Všichni se dívali na mizející loď. Zbytek lidu už dávno odešel. Elf se podíval na Michaela.

„Můžeš." Hlesl a Mandy se chytila Michaela za ruku. Elf natáhl tětivu a vystřelil hořící šíp přímo do loďky, která vzplála plamenem. Michaelovi se objevili slzy. Ještě chvíli tam stáli, a pak se vydali zpět k hradu. Těsně u brány, se Mandy zastavila. Začal se zvedat vítr a Michael se po ní podíval.

„Slyšíš to?" Začala Mandy.

„To je vítr..." Začal Michael. Rosálie stála v bráně a také špicovala svoje velké uši.

„Ne. Mandy má pravdu, to je zpěv..." Přidala se Rosálie a Mandy se zadívala k vodě.

„Tohle zpívala babička... Kelly!" Křikla Mandy a rozeběhla se k vodě.

„Mandy!" Křikl Michael a vydal se za ní. Mandy na nic nečekala. Ignorovala volání Michaela a Rosálie a běžela stále k vodě a píseň stále zesilovala. Když doběhla k vodě, tak se rozhlížela, zda neuvidí Kelly, ale i zpěv přestal.

„Kelly!" Křikla Mandy a Michael jí doběhnul a dal jí opatrně ruku na rameno.

„Mandy... Ona už..."

„Ne. Žije." Začala Mandy a Michael si to přál také z celého srdce, ale věděl, že to není možné. Po chvilce to Mandy vzdala a když se chtěli otočit zpět k hradu, stála tam Kelly. Všichni tři na ní koukali nechápavě.

„Říkala jsem, že vše dopadne dobře." Promluvila a Mandy se k ní rozeběhla. Kelly jí chytila do náruče a pevně jí objala.

„Já věděla, že žiješ." Plakala Mandy Kelly do náruče a ta se jen usmála. Michael opatrně došel k nim a natáhl ke Kelly ruku. Ta pustila Mandy a dívala se na něj.

„Bylas..."

„Možná jsme byli spojení magií, ale já žila i bez ní." Promluvila Kelly a Michel jí pohladil po tváři. Přistoupil k ní blíž a políbil jí. Kelly se usmála a polibek mu opětovala. Když se od sebe odtáhli, tak je objala Mandy.

„Vítej doma. Živá a zdravá." Prohlásil Michael.

„Už navždy." Pronesla Kelly.

Tak a máme konec jednoho staršího příběhu. Snad se vám líbil, byl to jeden z mých vlastně prvních příběhů, když jsem to začínala sepisovat. No původní verzi sem nedám, jelikož je kratší, plná chyb, a prostě si zasloužila trochu té úpravy. Snad se někomu příběh zalíbil. Pro mě je to stále moje srdcovka.