Poslední čarodějka svého druhu ✔️ [DOKONČENO]

5. Půl roku

Mandy celou noc spí s Rosálií a vůbec nic je nevzbudí. Ani to, že Kelly nemůže usnout a celou noc se převaluje. Těsně nad ránem ucítí unaveně a proto radši vstane. Přes svojí košili si přehodí deku a sejde opatrně dolu a sedne si na houpací síť z lián. Chvíli sedí a pozoruje okolí. Po chvilce se otevřou dveře a v nich je Michael. Oba se po sobě podívají docela překvapeně.

„Proč nespíš?" Zašeptal Michael. Kelly složila ruce na prsou.

„Chtěl si odejít a nerozloučit se?" Dodala podrážděně Kelly a Michael sklopil zrak.

„Tak trochu." Kelly se zvedla a došla naštvaně k němu. Michael se po ní podíval.

„Až se vrátíš, tak budu připravená na nemožné a už mě nebudeš muset chránit." Michael se usmál a zvedl ruku k jejímu obličeji, ale pak se zarazil.

„Musím jít." Promluvil a za ním se objevil portál. Než Kelly stihla cokoliv říct, Michael v něm zmizel a zůstala stát sama před barákem.

Po půl roce ústavného cvičení Kylliných dovednodností a Mandyiních zkoušek na rytířku, si mohli konečně obě holky jeden den odpočinout a vyrazili s Magí pro nějaké důležité rostliny a ingredience do města. Kelly sice musela být zahalená a s nikým nemluvit, ale to jí nevadilo, hlavně že mohla mezi lidi. Mandy si to pořádně užívala. Magí jí pořádně rozmazlovala a většinu věcí jí dovolila. Snažila se aby se měla dobře, když se nemohla vrátit domu.

Je skvělá. Už chápu proč s babičkou byli skvělé kamarádky. Ale nechápu stále proč moje babička odešla... Na to stále odpověď nemám.

Do Kelly někdo strčil. Kelly se podívala po osobě a ta se slabě uklonila.

„Promiňte slečno." Promluvil mužský hlas a zase mizel daleko pryč.

„V pořádku?" Optala se Magí a Kelly pokývla na souhlas.

Po nákupu se vrátili domu, kde se holky šli převléknout k večeři. Mandy už byla připravená a seděla s Rosálií u okna a dívali se ven k západu slunce.

„Chybí mi domov." Posteskla si Mandy a Kelly došla ke svojí sestřičce a objala jí.

„Mě taky sluníčko. Ale domu nemůžeme, pokud to nevyřešíme a po nás nikdo nepůjde." Dodala Kelly a Mandy pokývla na souhlas.

„Hned příjdu, ještě dojdu doprovodit Rosálii." Pronesla Mandy a sebrala se s ježkem pryč. Kelly sešla do jídelny k Magí.

„Kde máš sestru?" Optala se Magí a sedla si.

„Šla doprovodit Rosálii a asi chtěla chvilku být sama. Zastesklo se jí po domově." Dodala Kelly a sedla si naproti Magí. Ta se podívala na Kelly.

„Měla bych ti něco říct." Začala opatrně Magí.

„Něco s Michaelem?" Optala se Kelly celkem rychle, ale Magí se slabě usmála a pak se zase u ní objevila vážná tvář.

„Ne. Je v pořádku. Ale jde o to, že tohle vše skončí až porazíš krále zla..."

„S tím počítám, a že to nebude lehké je mi jasné. Ale vydám ze sebe to nejlepší..."

„Jde o to, že se o to pokoušela tvá babička... Jenže se jí to nepodařilo. Byl tu jeden háček. Váš děda." Začala Magí a Kelly si jí prohlížela.

„Vaše babička se zamilovala a nemohla dokončit svůj úkol."

„Co je na tom špatného?" Zasmála se Kelly a napila se. Magí se zadívala smutně.

„Aby to skončilo, musela by se obětovat... Jenže čekala tvojí matku." Dodala Magí a Kelly na ní zůstala koukat a nezmohla se jediného slova.

„Kdy jsi mi to chtěla říct?" Křikla Kelly na Magí a už měla ruce v pěst.

„Kelly..."

„Ne! Zanechala jsem za sebou toho dost, jsem mladá a chcete po mě, abych zabila někoho a ještě k tomu sebe aby to skončilo? Co Mandy a zbytek? Zapomenou na mě jen tak?"

„Ne." Hlesla Magí a podívala se ke dveřím, kdy uviděla Michaela a Mandy. Kelly se podívala tím směrem k nim.

„Tys to věděl?!" Křikla Kelly a Michael se podíval jinam. Kelly se zvedla a došla k němu a dala mu facku. Mandy nic z toho nechápala.

„Sestra..." Začala Mandy a Kelly kolem nich jenom prošla ven. Mandy chtěla jít za ní, ale Magí ji chytila za ruku.

„Nech sestřičku chvilku o samotě. Příjde brzo." Mandy se podívala na Michaela, který se díval na dveře.

Kelly seděla na lavičce a dívala se na západ slunce, spíše na to, jak oblohu zahaluje už tma. Bylo jí trochu zima, tak si překřížila ruce na ramenou. V tom přes ní přehodil deku Michael. Kelly se jen podívala po něm a pak zase koukala na oblohu s tváří plnou slz.

„Mohu?" Optal se Michael a nedostalo se mu odpovědi. Opatrně si přisednul ke Kelly a hleděli spolu na oblohu. Ticho prolomil opět Michael.

„Chtěl jsem ti to říct, ale Magí se bála..."

„To se ji nedivím." Zachraptěla Kelly a setřela si oči.

„Není to lehké pro nikoho..."

„Ty nemáš nad sebou smrt!" Dodala Kelly a podívala se po něm.

„Ochránce, který bude nosit smrt. Jeho rodina umře při jeho ochraně a jeho jediná láska bude muset přijít o život." Promluvil Michael a podíval se na oblohu. Kelly jen seděla mlčky a nechápala to.

„To jsem ..." Kelly to nedořekla a Michael se po ní podíval, naklonil se k ní a letmo jí políbil na rty. Poté se zvedl z lavičky a šel ke dveřím.

„Dobrou noc." Pronesl tiše a zašel dovnitř. Kelly tam seděla omráčená.

To jsem pěkná husa... ale osud se s námi pěkně hnusně zahrává. Ani jednoho nepotká štěstí. Už tě chápu babi proč si utekla a nikdy o tomhle neřekla nikomu. Takové břímě nést.

Kelly si složila obličej do rukou a spustil se jí pláč.

Mandy s Michaelem se najedli a s Magí. Když šli do pokoje, tak Magí nechala jednu porci jídla připravenou pro Kelly kdyby měla hlad. Všichni se odebrali do svých pokojů. Kelly vešla dovnitř a vyšla opatrně do pokoje. Neměla ani hlad. Když procházela kolem Michaelova pokoje, viděla, že se tam ještě svítí. Došla ke dveřím a opatrně položila ruku na dveře. Michael si všiml stínu za dveřmi a šel opatrně k nim. Chtěl vzít za kliku, ale zastavil se.

Kelly?

Chtěla jsem se omluvit...

Michael otevřel dveře a Kelly k němu natáhla ruku s dekou.

„Děkuji." Pípla Kelly a Michael si vzal deku a ukázal, že může vejít.

„Možná by jsme to měli nechat na ráno."

„Dobře. Dobrou noc." Promluvil Michael a Kelly se k němu natáhla a dala mu pusu na tvář.

„Dobrou noc." Promluvila Kelly a odešla od jeho pokoje a šla ke svému. Opatrně vešla, jelikož Mandy už spala. Vlezla do postele a snažila se usnout, ale moc jí to nešlo. To samé zažíval i ve druhém pokoji Michael, který ležel na postely s rukama za hlavou a stále nad vším přemýšlel.

Můžeme utéct jako její babička a žít někde jinde. Můžeme se schovávat, není v tom žádný problém. Měla by myslet i na své štěstí... Ne to je sobecké.