Poslední čarodějka svého druhu ✔️ [DOKONČENO]

4. Nový život

Kelly otevřela oči a uviděla, že leží v nějaké místnosti. Oknem k ní dosáhlo sluníčko. Opatrně se porozhlédla po dřevěném pokoji. Opatrně si sedla a všimla si, že na sebe má své potrhané oblečení. Pak si uvědomila, že nevidí Mandy ani Michaela. Z venku uslyšela hlasy. Michael stál naproti Mandy s dřevěným mečem a Mandy se proti němu rozmáchla. A Michael uskočil.

„Miř na nohy. Si malá, to je tvoje výhoda." Začal Michael a Mandy se proti němu rozběhla a Michael měl problém uskakovat, když mu šla zběsile po nohou.

„Výborně Mandy." Písklo cosi v trávě. Kelly zaměřila svůj zrak na růžovou věc. Byl to malý růžový ježek, ale vypadal spíš jako mala chlupatá myška a měl delší ocas a velké uši. Kelly se zarazila. Nakonec se podívala i na přírodu kolem. Stromy byli jiné než jaké znala, zvířata kolem mluvila, ptáci vypadali jinak a ze všeho cítila jinou energii. Kelly se otočila a ve dveřích si všimla starší ženy, která jí sledovala. Měla dlouhé bílé vlasy, byla starší a na sobě měla dlouhé zelené šaty.

„Ahoj. Jsem ráda, že si vzhůru. Jsem Magí." Začala bělovlasá žena a Kelly si jí prohlédla.

„Těší mě. Jsem Kelly. Jak dlouho jsem spala?" Optala se Kelly a Magí k ní natáhla ruku s červenými šaty.

„Asi tak den. Michael mi všechno už řekl. Převleč se, za chvíli bude oběd." Kelly si vzala šaty.

„Moc děkuji..." Promluvila Kelly ale už zase byla sama v pokoji.

Teď tady byla. Jak to tak rychle dokázala?

Kelly si sundala svoje otrhané oblečení a šla se trochu upravit do koupelny. Když už trochu vypadala k světu, oblékla si šaty na sebe. Všimla si výšivky.

Podobné dělala moje babička.... Kelly se prohlédla v zrcadle a pak vyšla z pokoje. Opatrně sešla schody a vydala se za hlukem do jídelny.

„Jsi nadaná malá rytířka. To určitě budeš mít po vašem dědovi." Dodala se smíchem Magí a Michael se zasmál.

„Ještě o vteřinu déle a dostala mě." Promluvil Michael.

„Tebe dostane i slepec se zavázanýma rukama." Promluvila Kelly a všechny tváře se k ní otočili. Michael se zatvářil překvapeně a trochu naštvaně, Magí se usmála a Mandy sesedla z židle a běžela za Kelly.

„Sestro!" Křikla Mandy a už objímala Kelly, která se k ní sehnula a také jí objala. Když se od sebe odtáhli, Mandy jí vzala za ruku a táhla jí ke stolu.

„Michael mě učí bojovat, prej jsem dobrá. A mám novou kamarádku Rosálii." Mandy ukázala ke stolu kde seděl malý růžový myšoježek.

„Těší mě." Poklonila se Rosália a Kelly se usmála.

„Bude to pro mě trochu těžké s tím, že na mě mluví zvíře, ale zvyknu si. Kelly. Potěšení je na mě straně." Promluvila Kelly a Rosália si jí prohlédla.

„U vás zvířata nemluví?" Optala se Rosália a Magí jí spražila pohledem.

„To je v pořádku." Dodala Kelly a sedla si ke stolů a před ní se objevil talíř s jídlem.

„Nechci lhát, ale u nás zvířata vydávají zvuky, kterým mi lidé nerozumíme, ale mezi sebou nějak těmi zvuky komunikují." Začala Kelly a Rosália byla v údivu.

„Jsem rád, že si už vzhůru. Padla si vyčerpaná..." začal Michael a Kelly se po něm podívala.

„Děkuji."

„Za co?" Optal se udiveně.

„Za Mandy. Že ses o ní postaral. A vám taky Magí." Dodala Kelly a pustila se do jídla jako zbytek.

Po jídle se Mandy odebrala s Rosálií ven a Kelly vyšla ven s Michaelem, aby jí ukázal okolí.

„Je to tu jiné, ale zamiluješ si to tu." Začal Michael.

„Tady ses narodil?" Optala se Kelly a Michael se usmál.

„Ne. Narodil jsem v kamenných horách. Byl jsem vybrán jako ochránce osudem..." Michael vytáhl kámen z opasku a ukázal ho Kelly.

„Zvláštní jméno pro kámen..."

„Otevírá portály kamkoliv. Proto jsem mohl cestovat kamkoliv a hledat tě. Když jsme tě našel, tak jsme tě mel hlídat a pak dovést k Magí." Dodal Michael a uložil svůj kámen zase do sáčku.

„A tvá rodina?" Optala se Kelly a Michael mlčel. Došli nakonec cesty a on odhrnul listy a ukázal jí jezero, které se třpytilo od sluníčka, všude kolem poletovali malé modré sovičky s dlouhými ocasními pery, sem tam se objevila různě barevná myška se šupinatými nožky a nebo se objevil jelen s koňskými kopyty, lvím ocasem, šupinami po těle a velkým parožím.

„To jsou Kirinové, hodně špatně se hledají. Objeví se jen v harmonii." Začal šeptem Michael a Kelly si je prohlížela.

„Jsou nádherný." Hlesla Kelly a dívala se po nich.

„Vím, že je to pro tebe teďka asi všechno nové a těžké a následujících pár dní to nebude lehké..."

„O čem to mluvíš?" Promluvila Kelly.

„Budu muset dojít zmást naše nepřátele na jinou cestu. Zůstaneš tu s Mandy a Magí, aby tě učila jak použít své schopnosti."

„Jak dlouho?" Optala se Kelly.

„Podle toho jak ti to půjde."

„Dyť po mě nikdo nejde, a tady v tomhle všem mě ani nemohou najít..."

„Mohou. Musím se postarat, že vás nenajdou." Dodal Michael a zvedl se ze země a podal ruku Kelly. Ta jí přijala, zvedla se taky a oba se vydali zpátky.

„Kdy odcházíš?" Vyšlo z Kelly.

„Ráno." Odpověděl Michael a zbytek cesty opět promlčeli. Došli k domu Magí a začalo zapadat slunce. Všichni se sešli na večeři, která proběhla v první chvíli v tichu, ale nakonec se všichni bavili až pozdě do večera.