Mist- |Avengers|

›důležitá‹

Vešel do místnosti. Hodila jsem po něm pohrdavým pohledem, ale neudržela jsem se a vypukla v nekontrolovatelný záchvat smíchu.

Byl oblečen v rouchu..? Červený plášť, modrý hadr představující dlouhou košili a pásky od hodinek kolem pasu a rukou. Kolem krku mu visel zlatý řetěz a jeho obličej zdobyly pečlivě upravené vousy, které vypadaly nadmíru komicky.

,,Tak hele," zhluboka jsem se nadechla a utřela si slzu smíchu z koutku oka.
,,Nevím, kde jste ho vyhrabaly, ale tohle rozhodně není můj otec."

,,Ale notak Kingsley Lovelyn Strange! Chovej se slušně!" uchechtl se a pokynul mi hlavou.
,,Já už dlouho nejsem Kingsley Strange, otče," odfrkla jsem si a slovo otec jsem vyslovila s největším odporem a znechucením, jaké jsem dokázala.

,,Dcero, nechci otevírat staré rány," řekl chytře a jako obvykle mi tím dával jasně najevo, že jsem hloupá a nejsem ani z poloviny jako on.

,,Tak ty nechceš otevírat staré rány? Otče," vřískla jsem a prudce se postavila z křesla.
,,Nechal jsi mě v děcáku se slovy: 'Jsi až moc jako matka. Sorry.' A pak jsem tě pět let neviděla. Když jsem se tě v jednadvaceti pokusila vyhledat, dělal jsi, že neexistuju. Myslíš, že budu skákat radostí?"

,,Když jsi mě hledala byl jsem zrovna v Tibetu," řekl bez větších náznaků nebo pocitu provinění.

,,No a co?! To není omluva, a co jsi sakra dělal v Tibetu?! Ne, nechci to vědět. Je mi to fuk!" Vyjekla jsem a zase se posadila do koženého křesla.

Fury pobaveně sledoval naši hádku a Steve dělal, jakože tady není. Hlavu jsem si složila do dlaní a zhluboka dýchala.

,,Co po mně chceš, a proč do toho zasahuje protiteroristická tajná organizace?" vydechla jsem tisě a probodla ho znechuceným pohledem.

,,Řekněme, že se nachvíli musíš dostat pryč ze státu. A taky potřebujeme jedno z tvých děl."

,,C-cože?" uchechtla jsem se zmateně.

,,Nejlépe hned."

,,Děláte si srandu? Co se ksakru děje? Žádné své dílo vám nedám!"

,,Tvoje dílo Akromancie je jedno z nejvzácnějších děl na Zemi. Někdo ho chce získat a neohlížet se na mrtvá těla, která za sebou jeho honba zanechá," pronesl Steve, snažíc se mi tak rozmluvit mé názory.

,,Jedna Akromancia se na poslední dražbě vydražila skoro za třista milionů dolarů," řekla jsem.

,,Takže ty ji u sebe nemáš?" zeptal se podezíravě Fury.

,,Říkám jedna Akromancia. Akromancie je sbírka. Tvoří ji pět obrazů, které představují základní živly a sjednocení. A ano, u sebe už mám jen dvě díla Akromancie. Jedna byla prodána do Wakandy, druhá do Austrálie a už mám zájemce o třetí."

,,Proč sbírku rozprodáváš po kusech? Nebyl by o ni větší zájem jako o celek?" nechápavě nadhodil blonďák.

,,Je to účel. Každý obraz jednoho živlu se dostane na kontinent, který je s ním nejvíce spojený. Proto je to tak vzácné. Sbírka jako celek se považuje za nevyčíslitelnou, každá barva jež byla umíchána pro dotyk s plátny Akromancie má v sobě kousek onoho kontinentu, případně země," osvětlil okrajově pan Fury.

,,Oheň- Asie, použita krvavě rudá s výtažky z kvítků třešní a dračích slz.
Země- Afrika, použita byla jantarově hnědá s pilinami z vibrania a zrnky písku ze Sahary.
Voda- Austrálie, blankytně modrá s kousky nebe, korálu a mořskou vodou.
Vzduch- Evropa- jasmínově bledá, natrhány kousky nejlepších literárních děl a malováno za doprovodu vyprávění příběhů tamnějších obyvatel.
Sjednocení- Amerika, liánovitá zeleň, doušky vody z řeky Mississippi, květina z Amazonského pralesa, špetka kokainu a tabáku," řekla jsem a představila tak všechna svá díla.

,,Kdo je tvůj třetí kupce?" nadhodil otec. Probodla jsem ho nenávistným pohledem, ale i tak odpověděla.

,,Před týdnem se mi ozval jistý pan Kasuki z Japonska s nabídkou koupě. Vyložila jsem mu potřebnou cenu a on mi peníze poslal do dvou dnů na účet. Akromancia ohně je tedy právě na cestě do Japonska přes Tichý oceán," pronesla jsem.

Nějak se přeci uživit musím. Je přeci jasné, že když nakreslím obraz pokusím se ho prodat. A teď mám období, kdy se mi daří. Nebude to takhle trvat věčně. Za pár měsíců se objeví nějaký potulný umělec a bude miláček arts hunters on. To se zase bude dařit jemu. Je to jednoduché, sle ne lehké. Musíte mít dobrý přehled o svých financích a neustále kreslit a malovat a dělat si přátele. Když znáte pár arts hunters osobně a důvěrně, leckdy vám to může zaručit pěkný měsíční výdělek.

,,Už máte kupce pro Sjednocení?" zeptal se Fury.

,,Ne, věděl byste o někom, kdo by měl zájem?" prohodila jsem nadšeně.

,,Kapitáne, zavolejte Starkovi, ať si přitluče do zdi hřebík a že už jsme mu vymysleli dárek pro paní Pottsovou k jejich výročí," řekl ředitel směrem k blonďákovi.

Stevovi přes obličej přeběhla neurčitá grimasa, ale přikývl a odkráčel ven z kanceláře.

,,Dejte nám tady podpis, kterým souhlasíte o našem vstupu do vašeho ateliéru a také že můžeme nakládat s vašimi díly, jak uznáme za vhodné," oznámil Fury a přes stůl mi podal smlouvu.

,,Děláte si ze mě srandu, že ano? Opravdu si myslíte, že vám něco takového podepíšu?" uchechtla jsem se, když jsem si četla podmínky smlouvy.

,,Nemáte na výběr. Výměnou za to vám poskytneme nejlepší ochranu v podobě Kapitána Rogerse a Sama Wilsona po dobu smluvených devíti měsíců. Když to nepodepíšete, pravděpodobně schytáte kulku do hlavy jakmile opustíte základnu a do ateliéru vám polezou tak jako tak," usmál se, jakoby měl všechno pod palcem.

,,V ateliéru nic nenajdete," zamumlala jsem si pro sebe a s nevrlým pohledem smlouvu podepsala.

,,Spokojení?" sykla jsem k Furymu a otci.

,,Velmi," odpověděl otec a Fury se jen zářivě usmíval.

,,Teď slečno, vás čeká dlouhý noční let do Tibetu," oznámil ředitel.

,,Cože?" nechápala jsem. Opravdu mě teď chtějí poslat někam pod Mt. Everest?

,,Smlouva," osvětli a zamával papírem. ,,Váš otec vás rád doprovodí na vaší nadcházející cestě, ostatně ji také sám navrhl. Že ano, doktore Strangi?"

,,Oh, jistě. Pojď Kingsley-"

,,Neříkej mi Kingsley," procedila jsem skrz zuby, probodávajíc oba nenávistným pohledem.

,,Budu tě muset opět naučit svým morálním pravidlům," povzdechl si otcovsky.

,,A já ti zase připomenout, že už nejsem tvá dcera," sykla jsem a prudce vstala z křesla.

,,Nebojte, v letadle budete mít dost času si to vyříkat," uchechtl se Fury a já ho ihned zpražila pohledem.

,,Pojď už, Kingsley," řekl otec a chytl mou paži, aby mě vyvedl z kanceláře a zabránil tak vraždě, kterou bych byla schopna učinit.

,,Neříkej mi Kingsley, Strangi," sykla jsem a nahned mi přiletěl očekávaný pohlavek.

Britské způsoby ve kterých jsem byla vychovávána já, stejně jako před několika desetiletími i můj pokrevní otec.

Možná to byl důvod, proč jsem musela hrát pět let profesionálně na klavír i když jsem to nenáviděla. Otec si se mnou potřeboval kompenzovat své neúspěchy, kterých sice bylo málo, ale byly to pro něj velké prohry.

Co nešlo jemu, muselo jít mně a na mém názoru nikomu nezáleželo. Až u pěstouncké rodiny Knightů jsem si uvědomila, kdo jsem a že si svůj život můžu řídat sama a směr si určovat sama.