Mist- |Avengers|

›zničená‹

Základna Hydry:

Dvojice agentů proběhla temnou chodbou páchnoucí po plísni a vlhkosti a ocitla se naproti kovové cele. Omítka se odlupovala, zem byla potřísněná krví.

,,Hej, Kenny! Kenny!" Přiběhla hnědovlasá agentka k mřížím, za nimiž na zemi bez známek života ležela tmavá dívka s krátkými kudrnatými vlasy, dlouhým škrábancem na tváři, modřinám na krku a lících a rozervaným oblečením na špinavé hadry, které na ní jen tak bezmocně visely.

,,Steve," vyzvala svého společníka agentka a ustoupila od mříží, abynechala svého společníka kovové a zrezavělé mříže od sebe odtáhnout a ona tak mohla projít do cely.

Kapitán Amerika vyslyšel její prosby a z využitím své síly utvořil v mřížích otvor, aby jeho hubená partnerka mohla prolízt dovnitř.

Agentka se sehnula k ženě na zemi a nahmatala jí na krku tep.

,,Díkybohu," uniklo jí a přetočila Kenny z boku na záda. Tmavá kůže afroameričanky byla zablácená a místy na sobě měla světlé jizvy i čerstvé rány.

,,Je to ona?" zeptala se agentka Steva.

,,Ano, vezmeme ji do jetu a rychle pryč," přitakal blonďák a vyhoupl si Kenny lehce do náruče. Měla trochu širší stehna, ale velmi hubený pas a její kudrnaté hnědé vlasy byly mastné a slepené krví a hnisem, který jí vytékal z rány na pohublé tváři.

,,Bude v pořádku?" zeptal se nervózně Steve a pohlédl na agentku vedle sebe ve snaze vyčíst z její tváře nějakou emoci.

,,Snad ano. Musíme informovat Bruce a Juliet, aby si připravili sál," vydechla brunetka a starostlivě prohlížela hluboké rány na dívčině těle.

—————
Dlouhé hubené prsty běhaly po klávesách klavíru a místností se rozléhaly něžné tóny akordů.

,,Měla bys tam hrát víc legatto a trochu zpomalit," upozornil mě otec a ani se neobtěžoval zvednout pohled od složky jednoho svého pacienta.

,,Dobře," vydechla jsem, pohledem přelétla po notách a s nádechem opět položila bříška prstů na slonovinové klapky.

,,A zítra nemůžu jít s tebou na hřbitov, mám přednášku na univerzitě a už to nemůžu přesunout," oznámil mi.

Zadržela jsem v sobě pohrdavé odfrknutí a slzy, které se mi hrnuly do očí.

,,Dobře, půjdu sama," odpověděla jsem.
—————

Cítila jsem měkké peřiny, slyšela pípání přístrojů a cítila, jak mě někdo hladí po vlasech.

Pomalu jsem otevřela oči a spatřila obličej své babičky. Na prvních pár sekund jsem měla pocit, že se mi zastavilo srdce, ale její mírumilovné oči a vřelý úsměv mě dokázaly uklidnit.

,,Jsem...mrtvá?" zeptala jsem se. Babička se zasmála a zavrtěla záporně hlavou. Její černé kudrnaté vlasy protkané šedinami jí zavlály kolem hlavy a kolem úst a očí se jí vytvořily výrazné vrásky.

,,Nejsi, má drahá. Dokázala jsi to. Ochránila jsi kámen nekonečna a teď jsi už zcela připravená na poslední boj," odpověděla babička. Tiše jsem si povzdechla.

,,Zničili mě. Hydra, SHIELD, kámen...všechno," vydechla jsem bezmocně.

,,Nesmysl," oponovala babička vesele.

,,Jsi silná, statečná a nic tě nezlomí," řekla, vzala mou bradu mezi dva prsty a donutila mě, abych se jí podívala do jejích zelených očích, které byly u Afroameričanů skoro stejně tak neobvyklé, jako moje heterochromie duhovek.

,,Jsi úžasná Strážkyně času a teď už jsi připravená na to, čelit svému poslání. Bez tajemství, bez podmínek, bez zábran. Jsi Strangeová, byla jsi předurčena k tomu zachránit svět."

,,A-ale proč já?" zašeptala jsem a do očí se mi pomalu začaly hrnout slzy.

,,Na to se ptej vesmíru, má drahá. To on vás vybral. Už jsou to staletí zpátky, ale odpovědí se ti dostane brzy. Už teď jsi se sama od sebe naučila víc, než kdokoli před tebou, a teď, až se objeví strážkyně sedmého kamenu nekonečna, se vše objasní."

,,Kdo je to? Kde ji najdu? A co ty ostatní?" začala jsem ze sebe sypat otázky, ale než jsem je stihla doříct, jakoby se mi v hlavě na ně začínaly objevovat odpovědi.

Claire Stevanson, Juliet Wilson, Kathrine Stark, Bianca Bright, Zoey West a... Pheonix Pierce.

,,Kámen a vesmír ti pomůžou. Nestojíš sama proti celému světu. Oni tě nezničili, na to pamatuj, Kenny. Dali ti sílu," pronesla s tajemným úsměvem babička a pohladila mě po vlasech. Malá neposedná slza mi stekla po tváři.

,,Jsme na tebe pyšné," řekla a než jsem jí stihla připomenout, jak moc mi chybí a jak moc ji miluju, rozplynul se její duch jako pára nad hrncem a já upadla do hlubokého spánku.