Mist- |Avengers|

›Bonusová ukázka‹

Přátelé, toto je ukázka, upoutávka, útržek, říkejme tomu bonusová ukázka z příběhu Flooded hopes {we will lose together}, který vyšel začátkem tohoto roku a jedná  se o poslední díl této "série" přičemž v něm bude vystupovat naše Kenny Knight, Kathrine Stark, Phoenix Pierce, doktorka Juliet Wilson, Bianca Bright a Zoey West, Claire Stevanson a další charaktery, které tak milujeme a zároveň nenávidíme. Každopádně, přeji příjemné čtení a moc vám všem děkuji za pozornost.

Mé kroky se, společně s dupotem mého společníka, kterým byl přidělený agent SHIELDu, rozléhaly tmavou chodbou starého domu. V kapse kalhot mi chrastily klíče a srdce mi bilo jako o závod. Rychle jsem vyběhla kamenné schodiště do druhého patra a stanula před dveřmi se dvěma křídly, natřené bílým lakem s mosaznou ozdobnou klikou. 

V kapse lněných kalhot jsem nahmatala svazek klíčů a vytáhla ho. Agent Coulson se mi koukal přes rameno. Vybrala jsem ten největší, nejmasivnější a nejtěžší starý rezavý klíč, který jsem ve svazku měla a stále ještě poškrábanýma rukama, které nebyly zcela zahojené a občas na nich byla nějaká ta modřina a jizva, jsem ho strčila do zámku. Bylo zamčeno na dva západy.

Odemkla jsem, trochu zalomcovala s klikou, aby se uvolnily panty dveří, a poté se obě křídla otevřela. Na moment mě oslepilo světlo, které zaplavovalo celou místnost, do které proudilo skrze velké francouzské střešní okno, ze něhož bylo vidět přes většinu Washingtonu až na Capitol Dome.

Zornice se mi zúžily, chvíli jsem stála jako němá a jen upírala zrak do útrob bílé místnosti, plné obrazů, skic, náčrtů a nákresů, barev, štětců, pláten, bílých hadrů, soch a novin, které byly poskládané na zemi, aby ukápnutá barva zbytečně neponičila krásnou dřevěnou podlahu. Udělala jsem několik kroků do místnosti. Vše bylo v naprostém pořádku. Vše bylo tak, jak jsem to před více jak dvěma lety zanechala. Jen středu místnosti teď vévodilo pět vybraných obrazů, které byly začátkem všeho, i když se velmi dlouho zdálo, že to byla jen zbytečný podnět.

Stála jsem uprostřed svého ateliéru. Přede mnou bylo pět obrazů, každý z jiného materiálu, jiné velikosti, jiných odstínů barev, a přesto všechny tvořily jeden celek. Když se ve správném pořadí seskládaly vedle sebe, vytvořily mapu světa. Měla jsem ideu, že pokud zjistím polohu všech šesti strážkyň, ony samy mě nevědomky zavedou k té sedmé.

Vesmír nedělá chyby, osudy nás všech jsou vzájemně propletené a životy se překrývají. A já i Strážkyně kamene Života to víme. Čeká až přijde její čas. Já jsem čas.

Natáhla jsem se k nedalekému stolku a z jedné skleničky plné tužek a pastelek vytáhla obyčejnou tužku. Agent mě nedůvěřivě pozoroval, ruce založené na hrudi a na nose sluneční brýle. Věnovala jsem mu jeden pohled a postavila se před svoje obrazy a každý postupně přeměřila pohledem.

 Akromancie je sbírka. Tvoří ji pět obrazů, které představují základní živly a sjednocení.

Oheň- Asie, použita krvavě rudá s výtažky z kvítků třešní a dračích slz.
Země- Afrika, použita byla jantarově hnědá s pilinami z vibrania a zrnky písku ze Sahary.
Voda- Austrálie, blankytně modrá s kousky nebe, korálu a mořskou vodou.
Vzduch- Evropa- jasmínově bledá, natrhány kousky nejlepších literárních děl a malováno za doprovodu vyprávění příběhů tamních obyvatel.
Sjednocení- Amerika, liánovitá zeleň, doušky vody z řeky Mississippi, květina z Amazonského pralesa, špetka kokainu a tabáku," řekla jsem a představila tak všechna svá díla.

Opakovala jsem si v hlavě. A pak jsem se na všechna díla podívala jako na jeden celek. Jako na mapu světa, která nás zavede k Životu.

,,Nahlaste přibližnou polohu Claire Stevanson," poprosila jsem Phila, aniž bych mu věnovala dalších pohledů. Byla jsem natolik přesvědčená, že moje úvaha je pravdivá a musím ji vyzkoušet, že jsem se ani nesnažila zakrývat přesvědčení a odhodlanost.

,,Praha," odvětil příkře. Zabodla jsem tužku do přesného středu Evropy. Roztržené obočí jsem měla přelepené náplastí a svraštěné v soustředěné grimase.

,,Poloha Juliet Wilson?"

,,Wakanda."

Další bod jsem tedy zakreslila v Africe.

,,Bianca Bright?"

,,Na Kubě," odpověděl Phil Coulson a v jeho hlase zazněla zvědavost. Tužka se dotkla místa, kde byla vyobrazena střední Amerika a zanechala za sebou uhlíkovou stopu.

,,Zoey West?"

,,Londýn."

,,Kathrine Stark je na výpravě s mým otcem v Tibetu a já jsem ve Washingtonu," doplnila jsem a zakreslila zbývající body. Očima jsem těkala po vyznačených bodech a v hlavě mi to šrotovalo. Frustrovaně jsem vydechla a začala propojovat liniemi všechny body. Snažila jsem se, aby přímky byly co nejvíce rovné, jak to jenom šlo a můj náčrtek, co nejvíce přesný.

Najednou to začalo dávat smysl, ale na druhu stranu mě začala opouštět naděje, že by moje domněnka mohla být správná. Možná jen Vesmír dělá chyby a není tak propojený, jak bych si myslela.

Všechny přímky se protínaly v Atlantském oceánu, nejbližší pevninou bylo Portugalsko a Maroko.

,,Ty jsi génius," ozvalo se za mnou. Nechápavě jsem se otočila k agentovi, který těkal pohledem z obrazů na mě a ze mě na displej svého telefonu.

,,Nedává to smysl. Nemůže být přeci v Atlantském oceánu, leda by to byla mořská panna," povzdechla jsem si a frustrovaně si prohrábla vlasy.

,,Můžu tě ujistit, že to není mořská panna," uchechtl se Coulson a ukázal mi displej svého vylepšeného zařízení.

,,Tvoje obrazy jsou úžasné, ale nejsou přesné. Když zadám souřadnice, jako ty a spustím přímky, protnou se na stejném bodě jako na tvých obrazech, ale když to přiblížím," přejel prsty po dotykovém skle a mně nové zjištění skoro vyrazilo dech.

,,Souostroví Azora, které spadá pod Portugalsko," dokončila jsem Philovu myšlenku.

,,Kdybychom chtěli být přesní, je to město Ponta Delgada," dodal s poťouchlým úsměvem.

Oči mi zářily, pusu jsem měla pootevřenou. Dokázali jsme to. Pravý boj sice teprve přijde, ale pokud jsme teď přišli na to, kde se nachází Phoenix Pierce, máme už polovinu bitvy vyhrané.

Phil přeposlal mapu, kterou jsme našli, Kathrine Stark, a poté vytočil Furyho. Na tváři měl spokojený výraz, zatímco já stále rozdýchávala skutečnost, že jsme opravdu našli Život. Na opačnou stranu to však znamenalo, že válka je blíž, než si vůbec dokážeme představit.

,,Šéfe, našli jsme poslední Strážkyni."

Mám Vás ráda,

Zdraví Kilikic