Believe Tour

Menší výlet

RÁNO

Probudila jsem se. Nicola už nepsala, ale dívala se na mně. ,, Čau ospalče." zasmála se. Já jsem ji bouchla do ramene. Ona mi to oplatila a hodila po mně polštář. Začala polštářová bitka.

,, Ok, to stačí, vzdávám se." zapištĕla jsem a Nicola přestala. ,, Jdeme se chytat, když jedeme na ten výlet?" zeptala jsem se. ,, Tak pojď." řekla mi a vstala z postele a šla k šatní skříni. Šla jsem za ní. Nevím, jaké oblečení si mám dát. Venku je teplo, ikdyž je říjen. Tady je teplo pořád. Ze skříně jsme si vytáhla černou sukni s bílými malými lebkami a k tomu riflový nátĕlník. Oblékla jsem si ho a na něj jsem si dala sukni. Pak jsem si vzala malou černou kabelku přes rameno a černé tenisky a mohla vyrazit. ,, Sluší ti to." řekla Nicola. ,, Díky." mile jsem se na ni usmála. Ona si vzala ze skříně riflové kraťasy s vyšším sedem a k tomu si vzala obtahlé bílé poloviční tričko (takové, co vám jde vidět pupík :-P) s třičtvrtečním rukávem. Taky jí to slušelo. K tomu si dala modré boty na podpatku. ,, A co kabelka?" zeptala jsem se jí. ,, Nechce se mi jí brát." řekla. ,, Ale kde si dáš třeba mobil a pití. To poneseš v ruce?" zeptala jsem se jí. ,, Dobře přesvědčila si mně, vezmu si jí." řekla bez emoce. Ze skříně si vytáhla podobnou kabelku, kterou jsem si vzala já. ,, Máme ji podobnou." ukázala jsem jí kabelku. Jen přikývla a pousmála se. ,, Ty si bereš boty na podpatku? To neujdeš." začala jsem jí vyčítat její výbĕr. ,, Neboj se, já zvládnu všechno." zasmála se. ,, No jen aby." řekla jsem si pro sebe. Šly jsme na snídani.

Vzala jsem si chleba se sýrem a šunkou. K tomu jsem si vzala ještě  pomerančový džus. Přešla jsem ke stolu, u kterého seděla Nicola. Sedla jsem si naproti ní a začala přemýšlet. Je to divné, ale že všech tanečníků co tu jsou se bavím jen pořád s Nicolou. Ikdyž je pravda, že oni se se mnou taky nebaví. Ale pohádaní nejsme. Hmm nevím. ,, Nad čím přemýšlíš?" vyřešila mně z přemýšlení Nicola. Neodpovĕdĕla jsem jí a pustila se do jídla.

,, Víš jak se tam dostaneme?" zeptala se mně Nicola, když jsme přišly před hotel. ,, To bych taky ráda věděla. Byl to tvůj nápad, takže teďka raď." řekla jsem. ,, Půjdeme pěšky. Není to tak daleko." navrhla. ,, Pěšky? Je to tak kilometr odtud a." nedovedla jsem větu a někdo mi poklepal na rameno. Otočila jsem se. Byl to Justin. ,, Čau holky. Kam se chystáte?" zeptal se nás. ,, Na sochu." zasmála se Nicola a já s ní. ,, Hmm, zajímavé místo." taky se zasmál a Nicola ukázala rukou na kterou. ,, A kam se chystáš ty?" zeptala jsem se ho. ,, Já už jedu do arény." odpověděl mi. Najednou se k nám začali sbíhat fanynky. ,, Tak zatím ahoj." rozloučila jsem se a táhla Nicola pryč.

Šly jsme už asi třičtvrtě hodiny, ale pořád jsme nebyly na našem plánovaném místě. ,, Mě už bolí nohy v těch botách na podpatku." začal naříkat Nicola. ,, Měla sis vzít tenisky jako já. Sama jsem ti to říkala, ale ty jsi mě neposlechla." řekla jsem jí. ,, Hmm." zamrmlala. ,, Podívej autobus." ukázala jsem na malý už asi hodně starý autobus, který jel před námi a začala za ním utíkat. Nicola si vyzula boty a začala utíkat taky. Autobus zastavil an zastávce. Přiběhla jsem do autobusu a chtěla se zeptat řidiče, kam jede. Ale umí mluvit anglicky? ,, Dobrý den. Jedete k soše Krista?" zeptala jsem se. Místo odpovědi se na mně usmál. Neměl skoro žádné zuby. Aha, takže se to nedozvím. Nicola dovedla do autobusu. ,, Tak co, dostaneme se tam?" zeptala se mně. ,, Tak to se zeptej tohoto bezzubého řidiče. Ale neumí anglicky. " pousmála jsem se. ,, Tak to se ho mám zeptat jako jak, kdyz neumím portugalsky?" zasmála se Nicola. Rozhodla jsme rukama jako, že nevím. Šla jsem si sednout na sedátko. Sedla jsem si vedle starší paní a usmála se na ni. ,, Kam se potřebujete dostat?" zeptala se najednou a já byla překvapená, že umí anglicky. ,, Potřebujemém se dostat k soše Ježíše." řekla jsem jí. ,, Ale nevíme jestli tento bus jede k ní." dodala jsem. ,, Nejede přímo k ní, ale musíte přesednout ještě na lanovku a ta jede k ní." poradila mi. ,, Děkuju." usmála jsem se. Nicola přišla za mnou. ,, Tak co jsi se dozvěděla?" zeptala se mě. ,, Autobus nejede přímo k soše, ale dostaneme se tam ještě lanovkou." odpověděla jsem jí. ,, Zastávka, kde autobus zastavuje u lanovky bude za tři zastávky." řekla nám ještě paní, když odcházela vysednout z autobusu. Sedla.jsem si na její místo a Nicola si sedla vedle mně. Chvíli bylo docela trapné ticho. Pak k nám přišla nějaká asi osmiletá holčička. Začala na nás mluvit portugalsky, takže jsme jí nerozuměli. Co jsme ji jen rozumnĕla, bylo to, že něco říkala o Believe Tour. ,, Mluvíš anglicky?" zeptalajsme se jí. ,, Trochu." odpověděla mi, ale bylo jí špatně rozumnĕt, protože měla přízvuk. ,, A vo jsi nám před chvilkou říkala." zeptala se Nicola. ,, Vy jste tanečnice na Believe Tour?" zeptala se. Obě jsme přikývly. ,, Mužů se s vámi vyfotit? Dneska jdu na Justinův koncert." usmála se a vytáhla z kapsy starý telefon a zapla foťák. Musel mít špatnou kvalitu, protože fotka byla strašně tmavá. ,, Děkuju. A ahoj." rozloučila se a vystoupila. ,, Byla roztomilá." řekla Nicola. Přikývla jsem. ,, Neměly jsme už dávno vystupovat?" začala jsem panikařit. ,, Sakra!" vykřikla Nicola. ,, Kolik už uběhlo zastávek od té, kde jsme měly vystupovat?" zajímala se Nicola. ,, Nevím, asi 2." odpověděla jsem. ,, Vstoupíme na té další a někoho se zeptáte." řekla. ,, Pokud teda všude umět anglicky." zasmála se. Mně moc do smíchu nebylo, protože jsme se začínala bát, že se do 16.00 nestihne vrátit do arény.