Believe Tour

Avallana

Justin

Doletěl jsem do Bostonu ve 2 hodiny ráno. Rozhodl jsem se, že za ní půjdu až ráno. Zatím se ubytuju někde v hotelu. Skoro celou cestu jsem probrečel. Ano, já vím, že je to divné když kluk brečí. Ale já jí miluju. Nesmí umřít. Je to smutné. Moc smutné.

V HOTELU

Zavolal jsem Scooterovi a řekl mu, že už jsem dorazil do Bostonu. Chtělo se mi spát. Lehl jsem si, ale nemohl jsem usnout. Myslel jsem na Avallanu.

Usnul jsem až v 6. hodin ráno. Ale spal jen asi hodinu a půl. Udělal jsem si ranní hygienu, oblékl jsem se a rozhodl se jít na snídani.

V hotelové restauraci jsem si sedl ke stolu pro dva. Moc lidí tam nesedĕlo. Někteří se mně dívali, jako kdyby viděli nějaký sedmý div světa. Bylo to přesně tak, jak jsem si myslel. Neměl jsem velký hlad a tak jsem dal jen cereálie s mlékem. Dojedl jsem a rychlým krokem vyšel z restaurace před hotel. Chytl jsem si taxi a jel do nemocnice.

V NEMOCNICI (doporučuji si k tomu pustit písničku Battlefield od Lei Michele).

Sestřičky jsem se zeptal, kde Avallana leží. Ukázala mi pokoj. Řekla mi, že teďka spí, takže ji nemám budit. Vešel jsem do pokoje. Na posteli ležela Avallana. Opravdu spala. Byla tak roztomilá. Byla napojena na různé přístroje. Vzal jsem si židli a sedl si k její posteli. Chytl jsem její malou ručičku a hladil ji. ,, Avallanko jestli mě teďka slyšíš tak ti chci říct, že te miluju. Jsi silná holka a vím, že ty se nevzdáš. Já ti věřím." šeptlal jsem. Políbil jsem jí na rty.

Byl jsem u ní už přes dvě hodiny. Najednou se mi zdálo, že se začala probouzet. Otevřela oči. ,, Ma - mami?" zachraptĕla jemným hlasem. ,, Ne, to jsem já Justin." zašeptal jsem. ,, Justine, tys přijel." řekla radostně a z oka jí vytekla slza. Začala brečet. ,, Neplač princezno." řekl jsem jí a usmál se na ni. Ona ale nepřestávala. Nevím, jestli brečela štěstím nebo smutkem.

Strávil jsem tam s ní až do večera. Několikrát se i smála. Když byla smutná, trápilo mě to. Slíbil jsem jí, že tam s ní přespím. Šel jsem se domluvit za sestřičkou, jestli mužů. Dovolila mi to.

RÁNO

Probudil jsem se a vedle mně spala Avallana. Pomalu jsem se zvedl z postele a rozhodl se, že půjdu dolů do bufetu pro jídlo.

Donesl jsem si nahoru pití a rohlík. Avallana dostane snídani od sestřičky. Šel jsem k jejímu pokoji. Dveře byly pootevřené. Vstoupil jsem dovnitř. Byli tam její rodiče. Pozdravil jsem je. Avallana ještě pořád spala. ,, Justine děkujeme ti, že jsi přijel." řekl mi její otec. Usmál jsem se. ,, Pro ni všechno." řekl jsem bez emoce. ,, Můžeš jít se mnou prosím na chodbu?" zeptal se mě ještě. Vyšel jsem z pokoje. Šel za mnou. ,,Doktoři nám říkali, že jí zbývá ani ne měsíc života." řekl a já začal brečet. ,, Že to není pravda?" zeptal jsem se tiše. Přikývl. ,, Bohužel je." řekl tiše. Omdlel jsem.

,, Pane Biebere slyšíte nás?" zeptal se mě někdo. ,, Co se stalo." řekl jsem. ,, Omdlel jste." řekla sestřička, když jsem konečně neměl rozmazaný zrak a viděl, kdo nademnou stojí. ,, Je vám dobře?" zeptala se. ,, Ano." odpovĕdĕl jsem a pokusil se vstát ze země. Nějak jsem se postavil. Byl jsem strašně unavený. V té chvíli mi bylo všechno jedno. ,, Kde je Avallana?" zeptal jsem se. ,,Je ve svém pokoji a matkou." řekl její otec, který stál vedle sestřičky. Oddechl jsem si. Vešel jsem do pokoje a šel za Avallanou. Usmála se na mě. Nemůžu uvěřit, že už tu brzo nebude. To se nesmí stát! Sedl jsem si na postel vedle ní. Vzal jsem knížku pohádkami, které tam měla a začal si jí prohlížet. ,, Přečteš mi něco?" zeptala se mě. Vybral jsem pohádku O Snĕhurce. Tu měla ráda. Začal jsem číst.

Přečetl jsem ji několik pohádek. Usnula. Rodiče už taky odešli. Bylo odpoledne. Sedel jsem na posteli a přemýšlel. Z očí mi začaly stékat slzy. Vzal jsem si mobil. Měl jsem několik nepřečtených zpráv od Seleny. Napsal jsem jí. Sel miluju tě. Zítra se vrátím domů. Avallana je na tom špatně. Zatím ahoj. Odeslal jsem zprávu. Položil jsem mobil a vzal si flašku s vodou. Napil jsem se. Lehl jsem si na postel. Byl jsem tak unavený, že jsem za chvilku usnul.

Andrea

Už je to 2 dny ci se Justin nevrátil do LA. Je mi ho líto. A i Avallany. Teďka sedím doma v pokoji a nevím, co mám dělat. Brzo už bude venku tma. Vstala jsem z postele a šla se osprchovat. Osprchovala jsem se a oblékla si pyžamo. Šla jsem si lehnout. Byla jsem unavená. Chvíli jsem přemýšlela, co asi teďka Justin dělá. Nejspíš už spí. Z toho přemýšlení jsem usnula.

Děkuji všem co čtou tuto story. Snažím se to psát tak, jak to opravdu bylo. Ne všechno tam bude ale stejné. Tato kapitola byla o něco delší než ostatní. Je věnována Avallanĕ. Když jsem jí psala, tak jsem skoro brečela. Pokud budete chtít věnování pro další kapitoly, tak mi napište.

Prosím přečtěte si ještě moji knížku Útěk z ostrova.