brutasha - oneshots.

storm.

Blesk a hrom. Pro někoho obyčejná bouřka, pro někoho klid na duši, pro Natashu teror.

Nešlo ani o to, že se nebe rozzáří a zaduní, ale spíše o to jak podobný si je tento zvuk s výstřelem. Uklidňující déšť, příjemný vánek a najednou rána, která nažene nervozitu po celém těle. Natasha nebyla nikdy klidný spáč, dokáže ji probudit nejjemnější zvuk a dotek, a pokud se jedná o spánek s bouřkou, je prakticky nemožné zavřít oka.

Všechno to začalo v Rudé komnatě, kde malé dívky 'poklidně' spaly, když z ničeho nic byl vystřelen náboj. Jednalo se o test, kdy jeden trenér se potichu vplížil do pokoje a testoval, která z dívek se probudí a která ne. Ta, která se neprobudila mezi prvníma byla zastřelena ve spánku. Každá tato zkouška končila jednou větou: Pokud ve svém spánku neuslyšíte hrozbu, nemá cenu, abyste tu zabíraly místo dalším dívkám.

Ale tyto dny byly dávno pryč. Natasha se změnila a pracovala na vylepšení své duše každým dnem. Bohužel to nic nemění na tom, že bouřky ji naháněly hrůzu. Ze začátku si nechtěla připustit, že někdo jako ona by se mohl bát bouřek, ale čím více se naučila přijímat taková jaká je, zvykala si.

Momentálně ležela ve svém pokoji s půlkou těla pod dekou a s tou druhou půlkou odhalenou. Letní bouřky byly ty nejhorší, jelikož hromy nabíraly na síle a jejich síla hřmění byla větší a větší. Měla v sobě dva šálky jasmínového čaje, který ji doporučil Bruce na spaní, ale stále se nemohla přinutit ke spánku. Tělo orosené od potu a ruce rozklepané díky stoupající nervozitě. Budík na nočním stolku zapípal třetí hodinu ráno a Natasha se pomalu smiřovavala s tím, že spánek ji dnes nečeká. Zkusila se otočit na druhý bok, aby se aspoň mohla dívat z okna a možná lépe vytušit, kdy padne další rána, ale její oči sjely na fotku v rámečku, který stál vedle budíku. Byla na ní ona a Bruce u Clinta na farmě. V ten den Coop slavil dvanácté narozeniny a Avengers byli pozváni. Laura vše naplánovala tak, aby oslava byla ve stylu pikniku, proto vzala co nejvíce dek a rozložila je na jejich poli, kde pospolu všichni seděli, jedli dort a předávali dárky. Coop dostal od Steva starý polaroidový fotoaparát, s menšími úpravami od Tonyho, ke kterému dostala instrukce i Lila.
Mezitím, co dárky byly rozbalovány, Natasha s Brucem seděli na kraji a povídali si různě o svých životech. Malý Nathaniel se od nich plazil k Lauře a Clintovi a všichni byli šťastní. Bruce vyprávěl Natashe o jednom z jeho experimentů v laboratoři, kde se snažil zkřížit dvě chemikálie, které nakonec vybouchly a zničily vše, co měly pod sebou. Natasha se začala smát a Lila tento moment vyfotila. Nat sedící naproti Brucovi s úsměvem k zemi a Bruce, který na Natashu kouká jako kdyby právě pověsila všechny hvězdy vesmíru.

Pokaždé se ji zvedl koutek při pohledu na polaroid. Měla Bruce ráda a byla jsi jistá, že on měl rád ji. Jejich vztah nikdy nediskutovali, prostě se to stalo. Začali si povídat víc a víc, trávili společně více času a byli spolu rádi, ale vždy to skončilo při tomhle. Ne, že by Natasha potřebovala intimnost, ale zajímalo ji jaké by to bylo vedle Bruce usínat, dávat mu pusu na tvář a objímat ho. A určitě nebyla jediná s těmito myšlenkami. Bruce byl člověk, který ji ukázal jak se přijímat. Oba se navzájem naučili tolika věcem, jak citových tak fyzických. Z kolegů se stali parťáci, z parťáků přátelé a z přátel se může stát rodina. Její myšlenky přerušil silný záblesk a hrom, který ji nahnal větší strach než měla doposud. Proto udělala jedinou věc, která ji v té chvíli přišla nejrozumnější.

Kolem tří hodin a třiceti minut vzbudilo Bruce lehké zaťukání na jeho pokoj. V tuto hodinu to můžou být jen dvě osoby, pomyslel si Bruce, Tony s nápadem a nebo Natasha s problémem.

Zvedl se z postele a došel směrem ke dveřím, které potichu otevřel.
''Děje se něco?'' rozespale se zeptal.
''Umm ne, vlastně ne,'' odpověděla a prohlédla si ho, ''Já jen..., můžu dál?'' dodala. Natasha se nemohla přestat žulit, jeho rozcuchané kudrlinky ji přinášely hřejivý pocit na hrudi.
Bruce otevřel dveře více dokořán a ustoupil. Natasha stála v chodbě a nevěděla, co má říct. Vlastně nemusela nic říkat, protože Bruce dokázal vyčíst, že něco není v pořádku. Její kůže se leskla, což dávalo najevo nadměrné pocení a kruhy pod očima vypovídaly o snaze usnout.
''Dala by sis čaj?'' nabídl.
''Ne, děkuji,'' odpověděla, ''Promiň, jestli jsem tě vzbudila.''
''Nemusíš se omlouvat, stejně bych se každou chvílí probudil,'' zalhal ji.
Natasha se usmála a sedla si na malý gauč, který zdobil útulný pokoj. Každý pokoj na Avengers základně měl ložnici, koupelnu se záchodem a malý obývací pokoj s věcmi, co každého hrdinu bavilo. Brucův obývací pokoj byl plný knih, rostlin a desek do gramofonu.
Bruce si k ní přisedl.
''Víš, že mi můžeš říct cokoliv, že ano?''
Natasha zvedla pohled a rukami se objala.
''Vím,'' odpověděla, ''Chci si jen povídat, nemůžu usnout a ty jsi byl první, kdo mi přišel na paměť,'' přiznala.
Bruce se pousmál a možná i trochu začervenal.
''Taky mi vždy přijdeš jako první na paměť...,'' řekl ji.
Nat se usmála a nadechla.
''Máš strach úplně z obyčejných věcí, ale bojíš se to přiznat? Jako třeba Tony a jeho strach ze tmy. Superhdina, který se bojí tmy.''
''Každý z nás má strach z něčeho, co se bojí přiznat, ale dělá nás to lidmi,'' řekl, ''Já například mám strach z pavouků a klaunů.''
''Opravdu?'' ušklíbla se.
''Ano, kombinace těchto dvou věcí by byla extrémně smrtelná,'' zavtipkoval, ''Z čeho máš strach Nat?''
Natasha sklopila pohled a víc se objala. Co se týče Natashy, Bruce věděl, co jaký pohyb u ní znamená. Věděl, že je na sebe příliš tvrdá a snaží se vyniknout. I když si myslela, že to ovládá, její tělo mluvilo za ní nebo aspoň mluvilo za ní pro Bruce. Proto si k ní přisedl blíže a rukou ji hladil po zádech, aby věděla, že cokoliv to je, nemusí se bát, že v tom bude sama.
''Děsí mě bouřky.''

Po hodině plného vyprávění o tom, proč se Natasha bojí bouřek a nahlédnutí do její minulosti, Bruce konečně pochopil čím si Natasha vším prošla a jak neuvěřitelně silná je. On sám měl složitou minulost s otcem, o které Nat věděla, ale její minulost bylo něco mnohem silnějšího. I on sám se bál bouřek, ale naučil se s tím žít a díky Hulkovi se cítil bezpečněji. Bývaly tu doby, kdy nemohl usnout, protože čekal na Hulkovo objevení, ale díky meditacím a možnosti naslouchat Hulkovi, je mnohem více spokojený a vyrovnanější.
Znovu upoutal svoji pozornost na Natashu a chytl ji za ruku. Donutil ji vstát a spolu došli do jeho ložnice, kde si spolu sedli na postel.
''Co bys řekla na to, že-že bychom mohli, s-samozřejmě pokud budeš pro, že bychom mohli dnes... tady spolu... ležet,'' vykoktal ze sebe.
Natasha se usmívala a nadzvedla obočí. Chystala se pro větu, ale Bruce ji stihl přerušit.
''Samozřejmě chci, aby ses vyspala. Žádné jiné úmysly nemám,'' rychle dodal.
''Bruci, Bruci klid. Chápu to a ráda bych tu dnes s tebou byla,'' usmála se.
Bruce ji úsměv oplatil a spolu si lehli do postele. Oba si lehli na bok, přičemž měla ona záda k jeho předku. Chvíli přemýšlel jestli je dobrý nápad ji obejmout, ale věděl, že to potřebuje a proto tak i udělal. Svoji hruď přitiskl na její a bradu si opřel do jejích vlasů. Ona ho na oplátku chytla za ruku, která objímala její břicho.

Když se podívala z okna a viděla záblesk, tušila že přijde hrom, ale byla klidnější, protože vedle sebe měla člověka, co ji dokázal jen díky jeho přítomnosti uklidnit. Jeho dotek ji přinášel radost a ona díky tomu mohla ignorovat výstřely z nebe.
Poslední věc, kterou má vrytou v paměti než usnula, je pohled na kopii fotografie z Natashina stolku a jemný polibek do jejich vlasů, který ji vykouzlil úsměv.

A v ten den udělala Natasha rozhodnutí, že našla lék proti svému strachu a to v náruči muže, u kterého chce usínat každou noc.

ta-ta-taaaa. tento nápad mě napadl právě dnes, kdy je venku neskutečná bouřka a já osobně se bouřek bojím... celkově mám strach i ze tmy a kombinace bouřky a tmy je pro mě něco nepředstavitelného. osobně si myslím, že natasha je přesně tento typ, který by se bouřek bál. snad se vám příběh líbil a pokud byste měli nějaký nápad či žádost, ráda si to přečtu. užívejte zbytek vašeho dne.
-lol, a.
thanks goes to everyone who still ship these two dorks and still goin'. you guys are amazing! thanks for reading!