brutasha - oneshots.

future.

Za okny jejich apartmánu sněžilo a venku byl klid. Bylo kolem jedné hodiny odpoledne a Natasha s Brucem leželi v posteli, oba zavrtaní ve své mikině. Nat ležela na zádech, zatímco Bruce ji ležel na břichu a rukou mu projížděla ve vlasech. Milovali tyhle poklidné chvilky, kdy nemusí nic dělat a mohou si vychutnávat přítomnost toho druhého. Od té doby, co si dali pauzu od zachraňování světa mají více času na sebe. Mohou si jít kam chtějí, vrátit se v kolik chtějí, plánovat si zbytek dne, prostě vše. Bruce poklidně vydechoval nad čemž Natasha usoudila, že musel usnout. Není divu, potom co vše snědl... 

Když měli nakoupeno a náladu, uvařili si vlastní oběd. Dnes měli pastu s těstovinami. Když říkám, že vařili, myslím tím, že Bruce připravil pastu, těstoviny a Natasha naservírovala na talíř. Nejde o to, že by Natasha neuměla vařit, ale ráda nechávala Bruce kouzlit s jeho kuchařským talentem. A taky neudělal tolik bordelu jako ona. Navíc u sporáku mu to seklo ještě víc než normálně.

Bruce se začal pomalu probouzet.
''Zdravím,'' řekla s úsměvem, když se otočil směrem k ní. Měl proleželou tvář a vypadal ještě ospale.
''Neměl jsem v plánu usnout, promiň,'' řekl a zavřel oči.
''Kdy se přestaneš za vše omlouvat? Jsem ráda, že jsi se prospal,'' rukou mu hladila červenou tvář.
''Tys neusnula?'' zeptal se zavřenými oči.
''Nene. Přemýšlela jsem nad naší budoucností,'' odpověděla. Bruce zpozorněl a otevřel oči. Pokud někdo před Brucem řekl slovo budoucnost, strach mu začal brát všechny naděje.
''Nad čím přesněji?'' zvedl hlavu z jejího břicha a sedl si na lýtka. Natasha si sedla k němu.
''Jestli tohle vše, co děláme není chyba.''
''Ch-Chyba? Jak to myslíš?'' vykoktal ze sebe. Natasha se pousmála.
''Opravdu chceš prožít zbytek života v tomhle bytě jen ve dvou?''
''Jak, jak to myslíš?'' 
Bylo zřejmé, že je stále ospalý.
''Myslím, že bychom měli udělat další krok. Už jsme spolu přes 3 roky, měli bychom si pořídit možná větší byt, možná bychom si mohli pořídit i-''
''Já věděl, že to jednoho dne přijde. Nat strašně rád, ale ještě nejsem připravený. Možná později, ale teď není ta správná doba být rodičem,'' přerušil ji.
''Psa,'' zaskočila ho.
''Psa?'' zeptal se zaskočeně.
''Myslela jsem psa Bruci. Mohli bychom si pořídit psa. A nebo kočku, pokud bys radši.''
Bruce nevěděl, co říct, připadal si hloupě. Vydechl si.
''Kočku nemůžeš brát na procházky,'' usmál se. Jenže ona se nesmála. Hlavu měla skloněnou a pohled směřoval na její prsty. 
''Chceš rodinu?'' zeptala se. A v tu chvíli to Brucovi došlo. Cítil se jak největší hlupák. 
''Nat...,'' chytl ji za ruku. Vytrhla se.
''Ne, ne to je dobrý. Já jen... já jen si musím jít vyčistit hlavu,'' řekla a bez pohled na něj se zvedla z postele. Odešla do obýváku. Bruce šel okamžitě za ní.
''Počkej, počkej. Prosím,'' zastavil ji, ''Nedošlo mi to. Omlouvám se. Nat, nepotřebuji rodinu, ty si moje rodina. Ani si nemyslím, jestli děti můžu mít.''
''A co když můžeš? Co když tě jen obírám o čas? Co když...,'' lámal se ji hlas a to nechtěla. Nechtěla znít tak křehce.
''I kdybych mohl, chci být s tebou. Rodinu bych chtěl mít jedině s tebou,'' držel ji za ramena.
''Jenže to je nemožný Bruci,'' zvedla pohled se skleněnými oči.
''Kdo řekl, že musíme mít děti? Kdo řekl, že musíme mít vlastní děti? Můžeme si je adoptovat, můžeme žít i bez nich třeba s deseti psy. Nebo se sto kočkami!'' zvolal hlasitě. Natasha se začala smát.
''Pointa je ta, že vždy je čas na to si rozplánovat naši budoucnost. I kdyby ta rodina byla se želvou, kterou bychom si pořídili, furt budeš hlavní součástí TY,'' objal ji. Zabořila hlavu do jeho hrudi.
''Děkuji...,'' zamumlala. Políbil ji do vlasů. Odtrhla se a šla si sednout na gauč. Sice to vypadalo, jako by vše bylo urovnané, ale Bruce věděl, že ji to bude viset v hlavě aspoň do zítra. Vzal si klíče a šel ke dveřím
''Kam jdeš?'' otočila se.
''Musím něco zařídit,'' řekl za ramenem a zabouchl za sebou dveře.

PŘESKOK

Venku už byla tma a Bruce nikde. Natasha seděla na gauči a koukala na pořad o vaření. Vždy ji udivovala jak dokáže tak úžasně zacházet s nožem, ale nikdy nedokáže tak rychle nasekat cibuli jako oni v televizi. Pila kafe a nohy měla v tureckém sedu. Podívala se z okna a všimla si, že venku začalo víc sněžit a pomalu nebylo vidět na krok. Začala se strach-
*SMS*
Natasha se natáhla pro telefon.
Bruce: Vyjdi ven prosím.
Neodepsala, přehodila přes sebe kabát a v pantoflích vyšla ven. Otevřela dveře a venku v podřepu byl Bruce. U nohou mu stálo štěně, které mělo červený obojek. Natasha sešla schody a štěně se okamžitě k ní rozeběhlo. Snížila se na jeho úroveň a začala ho hladit a stírat sněhové vločky z jeho čumáku. Bruce k ní došel a snížil se k nim.
''Původně jsem šel pro bígla, ale když jsem měl v plánu odejít, všiml jsem si jak v rohu stojí tenhle malý zlatý retrívr a kouká na mě. Nemohl jsem ho tam nechat,'' pokračoval, ''Když jsem se k němu přiblížil, snažil se natlačit ještě více do rohu. Bál jsem se, že dokáže vycítit toho druhé ve mě, proto jsem se radši zeptal, jestli je možné si toho psa vzít. Bylo mi řečeno, že to není dobrý nápad, jelikož při narození byl odebrán od rodiny a jeho majitelé mu ubližovali,'' díval se na ni. Natasha zvedla pohled k Brucovi, který byl plný vděčnosti.
''Nechápu, kdo mohl ubližovat tomuhle malému. Prý si nevytvoří důvěru k nikomu a bude furt sám. Nechtěl jsem ho brát přes jeho vůli, proto jsem si sedl vedl něho a čekal než ke mě dojde.'' Natasha si uvědomila jak dlouho byl Bruce pryč. A teď ví proč.

''Po třech hodinách se konečně otočil a přišel ke mě. V tu chvíli jsem věděl, že je připravený odejít. Bál jsem se, že stejný průběh bude i s tebou, ale jak vidím tak ne,'' usmál se na ni.
''Určitě bych tu umrzla,'' zavtipkovala a naklonila se pro pusu, ''Děkuji Bruci, ale víš, že jsi nemusel.''
''Vím, ale chtěl jsem,'' řekl mezi polibky.
''Jak se jmenuje?'' 
''To je na tobě.''
Natasha si ho vzala do náruči a stoupla si. 
''Hulk.''
''Ne.''
''Ale no tak Bruci, je to vtipný,'' smála se. Bruce chtěl odporovat, ale když ji viděl se smát, nemohl. Vzdychl si.

''Dobře,'' řekl s poraženým úsměvem. Natasha se na něho podívala a chytla ho za ruku.
''A co Red?,'' zeptala se.
''Red? Jsi si jistá? Zní to jako-''
''Jsem si jistá. Máme toho hodně společného, viď?'' zeptala se Reda. Ten ji na oplátku olízl. 
''Měli bychom jít dovnitř, byl jsi venku už dlouho,'' řekla a otočila se.
''Jo to byl...,'' odpověděl.
''Mluvila jsem k Redovi,'' zasmála se.
''Jasně,'' smál se nazpět, ''Ještě než půjdeš, zastavili jsme se v obchodě a jaksi nevím, jestli mi samotnému bude.'' Natasha položila Reda na zem a otočila se k Brucovi, který stál ještě pod schodištěm. Jednu ruku v měl v kapse a v druhý držel prstýnek. Natasha pomalu sešla k němu dolů a stoupla si před něj.
''Bruci,'' chtěla začít mluvit.

''Já vím, že toho je vše moc. Ale chci ti ukázat, že já mám svoji budoucnost jasnou. Ať už je s dětmi nebo bez nich. Jediné, co v ní nutně potřebuji jsi ty.'' Natasha se usmívala a nestihla udržet jednu malou slzu.
''Neříkám, že se musíme vzít. Vím, že nemáš ráda tyhle věci. Ale jaksi chci být s tebou už navěky,'' řekl s úsměvem a utřel ji palcem slzičku, ''Nemusíš ho brát jako zásnubní, ber ho třeba jako-''
''Nasadíš mi ho už?'' přerušila ho. Bruce se zastavil a zakroutil hlavou nad svojí nemotorností. Vzal ji za ruku a prstýnek nasadil. Natasha ho objala a políbila.
''Ráda si tě vezmu... taky chci být s tebou navěky,'' zamumlala mu do zad. Bruce se usmál a objal ji pevněji. Red k nim přiběhl a začal skákat Natashe po nohou. Natasha ho vzala do náruče a spolu s Brucem šli spolu do bytu. 

New York zavalily bílé vločky a mráz, ale Natasha s Brucem leželi spolu v zahřáté posteli, vedle které ležel jejich malý vánoční zázrak.