brutasha - oneshots.

miracle.

Natasha s Brucem se usadili v krásné srubové chatce na kraji města. Novomanželé Bannerovi snili o normální budoucnosti, která jim bude naservírována. Jejich svatba proběhla báječně v malém kostele s těmi nejbližšími.  Od každého Avengera dostali plnohodnotný dárek, ale největší radost jim udělal od jejich svědků, Tonyho a Pepper, v podobě líbánek na Fiji. 

Uběhlo pár měsíců od líbánek a manželé v ranních hodinách byli v kuchyni u jejich snídaně v nepříjemném tichu. Natasha se chovala divně. Měsíc, potom co se vrátili z líbánek, začala Nat svého manžela ignorovat. Odpovídala pouze frázemi ''Hm'', ''Jojo'', ''Nic'', atd. Bruce neměl jediné ponětí, co udělal, nebo co se jí stalo, ale chtěl to vědět. 

Utírala nádobí v jeho velké mikině, v které doslova plavala. Přiblížil se k ní zezadu a ruce ji položil na boky a věnoval polibek ze strany na krk. Pousmála se nad jeho činy a krk nastavila tak, aby měl lepší přístup. Začal s ní pohupovat ze strany na stranu a usmívat se, když neodporovala. 

''Vyspala jsi se dobře?'' zeptal se.
''Ehmm,'' odpověděla, když se otočila a políbila ho na tvář. 

''Natasho můžu se na něco zeptat?''
''Samozřejmě.''
''Lituješ toho, že jsme se vzali?'' 
Zaskočil ji. Opřela se o linku a ruce zkřížila na prsou.
''Ne. Je nějaký důvod proč bych měla?''
''Ty nevíš?'' zvedl obočí.
''Ne,'' odpověděla a otočila se zpět k nádobí.
''Od té doby, co jsme se vrátili z Fiji se chováš divně.''
''Nic se neděje Bruci.''
''Jsi si jistá?'' zeptal se klidně, jenže ona už klidně neodpověděla. Pustila talíř na linku a zvýšila hlas.
''Sakra! Proč bych si nebyla jistá? Nic se neděje Bruci, dobře?!''
''To vidím...'' odpověděl a rukou si přejel po bradě. Natasha se otočila a ruce položila na linku.
''Co máš za problém?! Hm?''
''Já? Co mám JÁ za problém?! Ty jsi ta, co se mnou přes dva měsíce prohodila jen pár slov. Ignoruješ mě a já nevím proč! Udělal jsem něco?'' řekl se zvýšeným hlasem a zpevněnou čelistí.
''Nic jsi neudělal, já to jen nechci řešit...,'' sklonila pohled na své ruce, které už byly v kapse od mikiny.
''Natasho,'' přistoupil blíž a vyndal ji ruku z kapsy, aby ji mohl chytit, ''Jsme manželé. Měli bychom spolu mluvit o všem. Dali jsme si slib.''

Natasha vzdychla a zvedla pohled ze země.
''Já...J...,'' snažila se ze sebe dostat větu, ale očividně to nebylo lehké.
''Nemusíš se bát,''  hladil ji po prstech.
Ruku vytrhla a odešla pár kroků dál od něj směrem do obýváku. Obličej si položila do rukou a sedla si na pohovku. Bruce se otočil a šel si kleknout před ni. Položil ji ruku na koleno.
''Natasho... Prosím...''
Zvedla pohled a on viděl jak ji teče slza po tváři. Párkrát otevřela pusu, aby mohla něco říct, ale vždy marně. Zavřela oči a nedechla se.
''Já... J-Já...,'' nadechla se a vydechla, ''Jsem těhotná.''
Bruce ji přestal hladit a ruku odendal. Cože byla? Otevřela oči a koukala na jeho zaskočený pohled. Stoupl si a otočil k ní záda. Začal si prohrabovat své prošedivělé kudrlinky. Natasha seděla a čekala na jakékoliv slovo, které z něho vypadne. Když se otočil, viděla jak si hraje s jeho snubním prstenem. Špatné znamení. Zvedla se a šla k němu. 

''Bruci...-''
''Jak?'' jediné, na co se zeptal.
''J-Já nevím...'' řekla se skloněným pohledem. Přestal si hrát s prstenem a ruce dal v bok. 
''Myslel jsem, že nemůžu mít děti.''
''To já taky...,'' zvedla pohled a lehce se usmála. Bruce se ale nesmál. 
''Je to nebezpečné Natasho, tohle se stát nemělo,'' řekl a otočil se. Párkrát se prošel po místnosti.
''V čem je to nebezpečné? Bruci tohle je zázrak.''
''V čem? Ty se ptáš?!,'' zvýšil hlas, ''Natasho v mém těle je tolik gama radiace, že by tě to zabilo. Bůh ví, jestli si těhotná s člověkem. Jsem rád, že si můžeme spolu užívat, ale tohle je nemožné. Já-Já nechci o tebe přijít... Nechci,'' neudržel slzu. Natasha rychle k němu přispěchala a položila mu ruku na tvář.
''Nepřijdeš o mě. Nemyslíš si, že je dost velká šance, že může být normální? Mám v sobě tolik superséra, že radiace mohla ustoupit... Možná proto jsem taky otěhotněla. Bruci nesmíme tuhle příležitost zahodit...,'' stiskla mu ruku. Zvedl pohled a snažil se najít lepší východisko. Přemýšlel jak se tohle vůbec mohlo stát, když ho to začalo napadat. Přes dva a půl měsíce chodila v jeho velkých mikinách. Naposled spolu spali na líbánkách a od té doby se od něj vzdalovala. 
''Jak dlouho?'' zeptal se. Nechápavě natočila hlavu a ruku mi stiskla o něco víc.
''Bruci...-''
''Jak dlouho?'' zopakoval se víc rázně. Kousala se do dásně a silně spolkla.
''Přes dva měsíce...'' odpověděla. Odtrhl ruku a odstoupil o krok dál. 
''Víš to přes dva měsíce a nedokázala si mi to říct?!''
''Bála jsem se tvé reakce!''
''A co jsi čekala?! Že budu skákat radostí do vzduchu, že kvůli MĚ můžeš zemřít?!''
''Přesně proto jsem ti to nechtěla říct!''
Oba dva sklonili pohled a stáli na místě.
''Bruci mrzí mě to, ale tohle je má jediná šance a já si nenechám vzít něco, co je moje. Už ne...''
Bruce kroutil hlavou a vydechl.
''Jenže tady se už nejedná o tebe Natasho! Tohle je mezi námi! Nechci abys zemřela na otrávení radiací. Nechci, aby to malé zemřelo na otrávení radiací,''  vysvětloval, ''A to, že jsi mi to nechtěla říct mi dává najevo, že ses už rozhodla proto, co chceš aniž by ses se mnou poradila! Slíbili jsme si, že si nebude nic tajit a místo toho, mi tajíš vše, co jde!''
''Takže mi dáváš na výběr mezi tebou a tím malým?!''
''Ne, nedávám ti na výběr. Budu stát při tobě v těch nejšílenějších rozhodnutí, budu stát při tobě pokaždé, kdy mě budeš potřebovat... Jenže tohle rozhodnutí je nemožné...''
''Nevzdám se ho. Mám na sobě tolik dětské krve, nepřidám tam krev našeho dítěte...''
''Co když to dítě bude jako já? Na půl monstrum... Nezapadne mezi ostatní...''
Natasha přistoupila blíž a chytla ho za ruku.
''Nejsi monstrum a ono taky ne. Nevíš jaké bude.''
Bruce se zdrceně na Natashu podíval. Představa, že ji zevnitř může zabíjet další stvoření jako je Hulk ho ničí. Pustil její ruku.
''Půjdu nahoru... Chci být sám,''  řekl a odešel. Natasha si jen sedla na pohovku a rozbrečela se.

POZDĚJI VEČER

Bruce ležel na posteli a četl si knížku, kterou dostal od Steva. S Natashou od jejich hádky nemluvil. Přesto, že si myslel, že čtení ho přivede k jiným myšlenkám to maličké mu stále trčelo v hlavě. Třeba může jednou dostat to, co by si přál. Získal Natashu, tak proč by nemohl dostat její malý překrásný klon? Lehké zaklepání na dveře se ozvalo.
''Promiň, chci se jenom umýt, potom půjdu zpět dolů,''  řekla překvapivě. Musela uznat svoji chybu, že mu neřekla dřív o jejím těhotenství a litovala toho. Normálně by se bránila a bylo by ji jedno, kam jde. Bruce zvedl svůj pohled až když se dveře od koupelny za ní zavřely. 

V koupelně strávila dobrou půl hodinu, po které vyšla v županu. Směřovala ke dveřím od pokoje.
''Počkej...,'' zastavil ji jeho hlas. Otočila se k němu. Bruce odložil knížku a sundal si brýle. Sedl si a spustil.
''Já vím, že je pro tebe to malé důležité a nechci, aby sis myslela, že pro mě nic neznamená. Nemůžu uvěřit, že se nám naskytla taková příležitost, ale většinou osud nechce, abych měl to, co já sám chci. Co když to malé nebude zdravé? Co když bude jiné? Nedokážu se srovnat s představou, že se budeš celý život trápit, nebo že neuneseš veškeré okolnosti a opustíš mě. Nechci si představit to nejhorší, že bys, že bys mohla um...umřít...,'' nedokázal pokračovat. Natasha došla k posteli a sedla si vedle něho. Chytla ho za ruce.
''Bruci, podívej se na mě,'' řekla a vyčkala než se na ní podívá, ''Budu to malé milovat i kdyby bylo zelené nebo duhové, budu ho milovat, když bude jiné. Důležité je, že bude tvoje a moje. Bude naše. Jsem si vědoma veškerých rizik a i tak to chci zkusit. Nikdy, NIKDY bych tě neopustila a nepočítej s tím, že se svého života hodlám vzdát. Budu tu s tebou ještě hodně dlouho,'' usmívala se.
''Slib mi, že hned, co zajedeme k doktorovi, necháš si udělat veškeré testy a poté se rozhodneme pro naši budoucnost. O nic víc tě nežádám,'' řekl s pevným stiskem mých rukou.
''Slibuji na mé příjmení a na den, kdy jsem ti řekla své ano,'' ujistila ho. Naklonila se pro polibek. Odtrhli se a lehli si vedle sebe. 
''Něco ti ukážu jo?'' zeptala se. Bruce kývl hlavou. Natasha rozmotala župan a odhalila malé vykulené bříško.
''Už se formuje,'' řekla s úsměvem a rukou na bříšku. Bruce položil ruku na její břicho a pohladil ho. Zvedl se a položil na něj hlavu.
''Zvládneme to,'' pošeptal a políbil její břicho. Vrátil se zpět k ní a jednu ruku obmotal kolem jejích ramen a druhou položil přes její, která ležela stále na jejím formujícím se břichu. Propletli své prsty a své snubní prsteny měli zase k sobě blíže. 

Zázraky se dějí a když už, tak mohou být dobré i zdravé. A tohle je jeden z těch nejlepších.