brutasha - oneshots.

mornings like this. love.

S upřenými pohledy hleděli na sebe. V hlavě se jim promítali všechny jejich vzpomínky. Všechny společné vzpomínky. Byla to dlouhá doba na to, aby se jeden z nich odhodlal k prvnímu kroku. Byla to ona.

Udělala krok. Poté další krok. Pomaličku se přibližovala a čekala, že s dalším krokem dopředu, udělá krok dozadu. Neudělal. S každým jejím krokem mu v očích sílila touha. Touha po ni. Touha napravit vše, co se ztratilo. Ztratilo?

Stála před ním a zvedla hlavu, aby mu mohla hledět do očí. Do jeho hnědých, milých očí. V jeho očích viděla vše. To, jak moc ji chce vše povědět. Jak moc ji chce chytit za ruku a utéct. Jak moc ji chce mít u svého srdce a těla. Nemusel nic říkat, vše vyčetla z jeho pohledu.

Mezi nimi byl malý prostor, kterým by stěží profoukl vánek. Vzal ji za ruku, jelikož nemohl najít ta správná slova. Ale. Vytrhla ji. Položila ji na jeho hruď, aby cítila tlukot srdce. Silný, ustaraný tlukot srdce. Neunikl očima. Neunikla očima.

Položil dlaň na její ruku a přitiskl ji ke svému srdci. Namísto toho, aby ji pustil, druhou rukou ji chytil za tvář a palcem hladil po lícní kosti. Zavřela oči a do dlaně se položila. Pohled na ní mu přinášel slabost do kolen. Slabost pro jeho slova. Slabost pro jeho city. Opřel si čelo o její a zavřel oči.

''Proč?''

Zašpitla. Po dlouhé chvíli se odhodlala ke slovům. Ona. Ona udělala další krok.

''Nemohl jsem to dopustit.''

Špitl na zpět. Tak zlomeně, tak potichu.

''Nikdy bys mi neublížil.''

Otevřel oči.

Otevřela oči.

Skleněný pohled plný bolesti. Plný zklamání. Palcem utřel slzu. Sklonila pohled. Čela stále tak blízko. Nadechl se. Ukazováčkem ji zvedl pohled a donutil ji, aby neunikla.

''Já ne. Ani on. Jak bych tě nemohl ztratit, pokud budu mít stále své nepřátele.''

Nechápavý pohled se změnil v pohled plný pochopení.

''Proto si utekl? Bál ses o mne?''

Hlava pomalu a obezřetně kývla.

''Nemohl jsem to dopustit.''

''A teď? Potom všem? Mohl bys?''

Očima zkoumal veškerý detail jejího krásného obličeje. Smaragdové oči bez jediné vady. Boulička na konci nosu. Na tváři malá, na kráse nezbytná, piha. Výrazné lícní kosti. A rty. Rty tak plné. Rty tak plné vášně, romance a něhy. Očima se vrátil na její zelenkavé smaragdy.

Zavřela oči a naklonila se. Přesunul ruku z hrudi na tvář a chytl ji tak, aby ji nemusel už nikdy pustit. Naklonil se.

Zastavil se milimetry od jejích úst. Nosem pohladil ten její. Otevřela oči. Pousmála se. Úsměv oplatil. Milimetry zmizely.

Její rty byly hebké, něžné. Jeho rty byly silné, plné očekávání. Zapadaly do sebe jako dva ztracené puzzlíky, které se konečně našly. Prozkoumávaly své touhy, své plány. Polibek se prohloubil. Z polibku dlouhého, který byl pro ně krásně nekonečný, se stalo obejmutí. Obejmutí důvěry. Obejmutí ztracené romance. Obejmutí něčeho nového. Vášnivé obejmutí.

Rána tak krásná jako toto. Rána tak okouzlující jako toto. Rána v náručí toho druhého. Chladná deka přehozená přes obě hřejivá nahá těla. Nadýchaný polštář pod spícími hlavami. Ruce omotané kolem druhého. Nohy propletené. Nebeský úsměv hrající na obou tvářích. Rána jako toto budou trvat dál. Musí trvat dál. Vždyť toto je láska.

-a.

the end.