Rogers [Avengers, Stony FF]

3. Richard Drake

Když se Steve začal konečně po pár hodinách probouzet, snažil se dát si dohromady své myšlenky. Jakmile tak nějak procitl, pociťoval chlad. Po bolesti na břiše ani památka. Zamžoural očima do tmy a pokusil se posadit. Nemohl. Jeho ruce, tak i nohy byly připoutány ke stolu, na kterém právě ležel. Nechyběl ani široký kožený pás kolem jeho pasu. 

Kvůli velkému chladu mu šla pára od úst a také poznal, že je nahý. Jediné, co mu bylo ponecháno, bylo spodní prádlo. I když se neměl za co stydět, byl za to rád. V příštích sekundách zaslechl kroky. Následovalo to zapnutím všech světel v místnosti, které Avengera málem oslepily. Sykl, hned jak zavřel oči a položil hlavu na bok. Prudké světlo ze zářivek ho pálilo do očí. Bolelo to. 

„Dobré jitro, kapitáne. Když jste se konečně probral, tak se můžeme rovnou vrhnout na věc,” oslovil ho něčí mužský hlas. Patřil vědci od Hydry, který dostal Rogerse na starost. Jeho dlouhý bílý plášť vlál při každém jeho kroku směrem ke kapitánovi. Zastavil se po jeho levici. Steve se mu pokusil podívat do tváře, ale prudké světlo mu štěstí nepřálo. Raději oči okamžitě zavřel, jakmile ho zase zabolely. Něco by i řekl, ale zůstal mlčet. „Nejspíš si říkáte proč tu jste. Hned Vám to řeknu.” Pokračoval vědec v mluvení. Zněl pobaveně. Steve pootevřel oči a přivřel je kvůli zářivkám. Matně rozpoznal bílý plášť, černé krátké vlasy a něco jako fialové sluneční brýle na očích. „Náš velitel si poručil vytvořit nové super vojáky. Potom, co Winter Soldier utekl, nemáme žádnou zbraň hromadného ničení. Padl ještě návrh ovládat Vás, ale to jsme velice rychle zavrhli. Zvlášť kvůli Vaší nepředvídatelnosti.”

„Nepředvídatelnosti? To nemyslíte vážně,” poznamenal Steve ironicky. Nelíbilo se mu kam to všechno směřovalo. Jednoduše ho Hydra chtěla využít. K výrobě séra a vývoji této obávané organizace. A to nechtěl dovolit. Vědec si uchechtl, když voják trhl pouty na rukou, ale ty se nepohly ani o milimetr. 

„Myslím. Ale to, jak Vás agenti polapili. Tak naprosto banálním způsobem. Kapitána Ameriku. Je to k pláči,” muž protočil očima a přešel ke svému stolku, na kterém měl své potřebné vybavení. Vzal do ruky injekci s jehlou. 

„To máte nejspíš pravdu. Ale zase… Dlouho mi nikdo granát pod nohy nehodil,” potvrdil blonďák myšlenku nepřítele. Přesto se nadále snažil dostat z pout. Nemohl si dovolit zůstat děje než je nutné. Zvlášť, když s ním už Hydra měla plány. A to nemohl dopustit. 

„Naštěstí Vám výbuch neroztrhal tělo, i když od toho nebylo daleko. To nám samozřejmě nebrání v tom odebrat Vám vzorky DNA k výzkumu,” studené prsty vědce se dotkly Stevovi odhalené svalnaté paže. Kapitán sebou cukl a znovu se pokusil dostat z kožených pásů, které ho držely na místě. Nemohl se nijak bránit. Jen skrz světlo spatřil na vědcově tváři pobavený úšklebek. „Doporučil bych Vám chvíli se nehýbat. Odběry krve nejsou nic příjemného.” 

Rogers stiskl pevně zuby, když mu ostrá jehla prošla kůží přímo do žíly. Následující vteřiny pocítil jen nepříjemný tlak. Dal hlavu na stranu na druhou stranu od vědce a pokoušel se vymyslet plán úniku. Ale co když bylo pozdě? Myšlenky na možnost úniku ho náhle opustily, když byla jehla pryč. Podíval se směrem na vědce, který odložil plnou lahvičku s krví a vzal si další. Takhle to pokračovalo ještě dvakrát, než si muž v bílém plášti uklidil všechny své věci. 

„K ničemu drastičtějšímu prozatím přecházet nebudeme. Uvidíme jak zareaguje krev s naším výzkumem a poté se přesuneme k dalším postupům,” vysvětlil kapitánovi a získanou krev předal příchozími agentovi Hydry. Ten následně zase odešel. 

„Tohle vám jen tak neprojde,” zavrčel Steve podrážděně, když se mu vědec zase dostal do zorného pole. Strach se snažil zamaskovat za ledovou tváří. Bál se, že ho jeho tým nenajde, i když mu plně důvěřoval. Doufal, že dělají všechno proto, aby ho našli. Jenže on mohl být kdekoliv. Na místě, kde ho jen tak nenajdou a o to horší bude, když se Hydře povede jejich cíl. Vytvořit další super vojáky. 

„Avengers tu nejsou, aby Vám zachránili zadek. Vypadá to tak, že si budete muset poradit sám,” ušklíbl se vědec. „Jo a ještě něco. Když už se tu budeme potkávat takhle často, mé jméno je doktor Richard Drake. Abyste věděl, že i já umím být slušný člověk.”

„Což Vy rozhodně nejste,” pronesl Steve ironicky a protočil očima. Drake se pobaveně zasmál a vzal do ruky, z protějšího stolu, další injekci s nějakou podivnou tekutinou.

„Nejen dobrý vůdce, ale také i velice inteligentní,” Drake se ušklíbl. „No. Pro dnešek se už rozloučíme, protože mám na práci i jiné než jen Vás, Rogersi. Tak Vám mohu už jen akorát popřát dobrou noc,” jakmile to muž dořekl, chytil jeho ruku, na které byly vidět předešlé vpichy z odběrů krve. Steve se pokusil ruku vytrhnout, ale bránily mu v tom kožené pásy na zápěstí. Znovu pocítil, jak mu kůží projela ostrá jehla. Jakmile byla konečně pryč, sevřel ruku v pěst. Chtěl se znovu vymanit, ale na to se už nezmohl. Ztěžkly mu oční víčka a celé tělo se uvolnilo. Než se nadál, přepadl ho nechtěný spánek.