Rogers [Avengers, Stony FF]

6. Dolní Bavorsko

Když Tony během pár hodin sehnal přibližné souřadnice, kde by Steve mohl nacházet, svolal celý tým, aby se připravil na odlet. Zbývalo jim 42 hodin na to najít a přivést Steva, jinak jim Fury zakáže účast na dalších misích. A to nemohl Tony jen tak dovolit. Tušil, jak by to ve věži vypadalo po pár dnech, když by se celý tým nudil. 

Vzal si své brnění, ve kterém byly již uložené souřadnice a dorazil ke quinjetu na vrcholu Avengers Tower. Clint už čekal uvnitř a letoun pomalu startoval. Thor si před letounem hrál s Mjollnirem a Bruce něco řešil s Natashou. Když uviděli přicházet Tonyho, všichni vešli do quinjetu. Tony je následoval a Clint s krátkým upozorněním, aby se všichni připoutali, vzlétl. Když byli ve vzduchu, Tony se odpoutal, tak jako ostatní. 

„Takže… Kam že to letíme?” zeptal se Bruce a podíval se po všech. Od doby, co se vrátili z Rakouska, byl celkem nesvůj. Stále si vyčítal, že nemohl Steva zachránit a ten druhej chlap radši utekl. Mohlo to teď být úplně jinak. 

„Do Německa. Konkrétně do Dolního Bavorska,” odpověděl mu Stark s chladným tónem, když šel na druhou stranu letounu, aby si nasadil svůj oblek. Nakonec se rozhodl letět napřed a zkusit najít Capa sám. „Bartone, otevři mi plošinu. Poletím napřed.”

„Hlavně se vyhni motorům. Nerad bych tě potom uklízel,” pronesl Clint sarkasticky a Tonyho poslechl. Otevřel mu plošinu, aby mohl Iron Man vyletět. Tony si povzdechl nad Clintovou odpovědí a brzy byl v brnění celý i hlava. 

„Starku, kam zase jdeš!” štěkla Natasha, která vstala a rozešla se za Tonym, který byl již připravený k odletu. Otočil se na rudovlasou agentku. 

„Poletím napřed. Je tu na mě až moc hustá atmosféra,” přes masku se falešně usmál, i když to Nat nemohla vidět. Rozhodl se ji následně ignorovat a otočil se čelem k východu. Než stihla cokoliv Romanoffová říct, byl pryč. 

**

Po asi hodině, kdy měl Steve stále žaludek jako na vodě, přišli pro něj agenti Hydry. Nikdo mu nic neříkal, pouze ho spoutali a odvedli ven z cely. Voják se nebránil. Bylo mu na to až příliš špatně. Cestu nevnímal. Jediné, co postřehl bylo až to, kdy ho připoutali na stůl, jako na ten, na kterém se předtím probral. 

Pokusil se pohnout, ale marně. Nejen, že ho držely na místě zase pásk, ale cítil, jakoby mu ochably všechny svaly v těle. Byl z toho zmatený. Chtěl utéct, ale zároveň jeho tělo protestovalo. Jakoby byl nějak zdrogovaný. 

„Vítám Vás zpátky, kapitáne. Jak se Vám líbí náš pětihvězdičkový pobyt v cele?” promluvil na něj Drake, který vešel do laboratoře i se svým kufříkem. Steve si povzdechl, jelikož věděl, co ho znovu čeká. Richard kufřík položil pojízdný kovový stolek a otevřel ho. Měl uvnitř injekce a jehly na odběr krve a několik nádob na krev. „Copak je to dneska s Vámi? Žádné kousavé poznámky? Žádné zvýšené sebevědomí?” vysmíval se Rogersovi. 

„Nemohu se pohnout,” odvětil mu Steve polohlasem, jelikož na víc neměl energii. Drake se jej pohotově zasmál a vzal si z kufříku injekci s jehlou. 

„Jak Vám chutnala večeře? Kluci tady od nás jsou nejlepší kuchaři a taky číšníci. Oh. Abych nezapomněl. Přidal jsem tam malou pozornost. Možná proto je Vám teď jak po velkým mejdanu.”

„Drogu?” vydechl voják s přivřenýma očima. Měl pocit, že bude za chvíli znovu zvracet. Nejhorší bylo, že se nemohl ani posadit, kdyby to na něj opravdu přišlo.

„Něco takového. A myslím, že to svůj účinek splnilo na jedničku,” uculil se Drake. „Naštěstí to oblbuje mozek a jen některé orgány, tudíž není problém pokračovat ve výzkumu s Vaší plazmou. No nejste nadšený?”