Rogers [Avengers, Stony FF]

5. Project Super Soldiers

Když se Steve konečně probral, ocitl se v jedné z cel na základně Hydry. Spoutaný již nebyl. Měl možnost se pohybovat po cele o velikosti 3x3 metrů. Klaustrofóbií naštěstí netrpěl, ale i přesto mu mapy prostor vadil. V cele byla pouze jedna postel s matrací, kterou pravděpodobně dlouho nikdo neměnil. Byla cítit krví a močí, proto raději kapitán dal přednost spaní na studené zemi bez podlahy. Zvyk z války dělal své.

Zaslechl kroky z chodby přibližující se k jeho cele. Steve okamžitě zpozornil, když zaslechl odemykání. Nebyly to dveře, ale malá dvířka úplně dole, kterými dávali vězňům jídlo. A to také dotyčný za dveřmi udělal. Strčil dovnitř tác, na kterém byl talíř s nějakou polévkou a sklenice s vodou. Přece nechtěli, aby jim Kapitán Amerika umřel hlady, než se dočká dalšího výzkumu. Dvířka se zase zavřela a osoba odešla.

Steve si se zamračeným pohledem prohlížel talíř s polévkou, která nevypadala nijak vábně. Vypadala jako voda z kanalizace. A taky tak smrděla. Rogers znechuceně ohrnul nos a tác od sebe odstrčil. Neměl to v plánu jíst a ani pít vodu, v které mohlo být úplně cokoliv. Nehodlal se nechat zdrogovat nebo otrávit.

Sedl si raději do rohu místnosti co nejdál od zdroje zápachu, což bylo jídlo a zapáchající matrace. Povzdechl si a opřel si hlavu o stěnu. Nevěděl co dělat. Dveře zkoušel vyrazit, ale nepohnuly se ani o píď. Volat o pomoc taky cenu nemělo. Avengers tu nebyli a ani on sám nevěděl, kam ho odvezli.

„Kapitáne, měl byste něco sníst, jinak tak štědrý už příště nebudu," ozvalo se z reproduktoru, kterého si předtím Steve vůbec nevšiml. Byl celkem malý a nahoře v rohu, tudíž bylo velmi snadné jej přehlédnout. Ozval se mužský hlas. Kapitán odhadoval, že patřil veliteli základny, nebo veliteli věznice.

„Táhněte k čertu," zamumlal Steve nevrle a zavřel oči. Odpovědi se ale nedočkal, což mu nijak zvlášť nevadilo. Užíval si chvíli klidu, než zaslechl odemykání dveří od jeho cely. Otevřel oči a uviděl tři vyšší agenty Hydry. Nebyli zakrytí. Bylo jim normálně vidět do tváře. Jeden neměl vlasy, ale měl plnovous. Druhý měl zrzavé vlasy a vypadal tak na dvacet pět let. Celkem mladý a třetí byl černovlasý se strništěm na tváři. Ten s holou hlavou a zrzek se vydali s úšklebkem přímo ke Stevovi. Ten je jen zmateně pozoroval, než ho vytáhli prudce na nohy a znehybnili mu ruce, aby se nemohl bránit. Přesto se Rogers snažil vyškubnout a za to si vysloužil pěstí do obličeje od toho třetího.

Steve pevně stiskl zuby k sobě a potlačil bolestný výkřik. Pěst ho udeřila přímo do nosu, ze kterého mu nyní tekla krev. Agent byl očividně odborník na lámání nosů svých nepřátel.

„Víte, kapitáne. Našemu veliteli se neodmlouvá," ušklíbl se ten černovlasý a zároveň se podíval na své kolegy.

„Vem sem ten hnus. Kápo potřebuje nakrmit," uchechtl si ten bez vlasů. Černovlasý se pouze s úšklebkem otočil a zvedl ze země talíř s "polévkou", kterou nechtěl Steve jíst. Jakmile se talíř s jídlem ocitl v jeho osobním prostoru, pokusil se dvěma agentům rychle vytrhnout. Ti ho ale rychle stáhli zpátky a zatlačili na kolena. Byl bezmocný.

„Otevřete mu tu drzou hubu," poručil černovlasý agent a připravil talíř s jídlem. Oba agenti začali ihned Steva nutit, aby otevřel ústa. Rogers se bránil sebevíc, ale nakonec se jim to povedlo a otevřeli mu pusu dokořán. Prapodivná tekutina začala téct a naplnila jeho ústa. Steve ztuhl a hned, jakmile na jazyku pocítil odpornou chuť, obrátil se mu žaludek a začal zvracet. Agenti ho stihli ještě předtím pustit a voják spadl na zem. Podepřel se rukama a pokoušel se ze sebe dostat všechen ten hnus. Naposledy zvracel, když byla ještě válka. Od doby, co měl v těle sérum, už se mu to nestalo.

Agenti Hydry se jen pobaveně smáli a užívali si Stevovo utrpení. Rogers mezitím konečně přestal zvracet a opřený rukama o zem se snažil normálně dýchat. Přišel si poníženě, i když mu to provedli oni.

„Dobrou chuť, Kapitáne Ameriko," rozchechtal se jeden z agentů a všichni tři najednou opustili celu, kterou zase zamkli. Steve se pokusil vstát, i když se mu výrazně třásly nohy. Jen tak tak došel k posteli se špinavou matrací a posadil se na ní. Bylo mu zle a myslel, že za chvíli omdlí, ale statečně se držel.

**

„Pane, dr. Drake má výsledky, jak jste požadoval," oznámil jeden z agentů svému veliteli, který se zrovna díval na hlášení z misí jeho podřízených. Zvedl pohled od papírů na agenta.

„Vyřiďte mu, že hned dorazím," řekl vzkaz pro Draka přes svého prostředníka a všechna hlášení uklidil do jedné složky. Agent mezitím odešel, aby vyřídil vzkaz. Velitel základny Hydry vstal od svého stolu, na kterém byla jmenovka s jeho jménem. Thomas Church. Muž opustil svou kancelář a vyrazil k laboratoři Richarda Draka. Již delší dobu se pracovalo na projektu Super Soldiers. Šlo o vytvoření nových lidí s krví super vojáka. Nechtěl nikoho přetvářet. Chtěl takové lidi nechat narodit. Vytvořit je z DNA a poslat je bojovat proti světu. Dobýt si to, kam se Hydra ještě nedostala a strčit Avengers i S.H.I.E.L.D do kapsy. Přesně tohle chtěl každý člen Hydry, ale nikomu se to ještě nepovedlo.

Thomas měl nyní jedinečnou možnost. Věznili na základně samotný zdroj DNA na sérum super vojáka. Svému vědci naprosto důvěřoval a doufal, že celý projekt dotáhne až do konce. Vešel do jeho laboratoře a nalezl Richarda, jak zkoumal nějaké vzorce v počítači. Thomas si odkašlal. Drake se na něj otočil.

„Pane Churchi, rád Vás zase vidím," řekl vědec s úšklebkem. Thomas zachoval chladnou tvář a přešel k pracovnímu stolu s papíry, kde zahlédl výsledky. Drake byl ihned u něj a papíry sesbíral.

„Mluv. Jak to vypadá s projektem?" podíval se mu Thomas se svýma ledově modrýma očima do těch jeho. Drake při střetu jejích očí ztuhl. Thomasův pohled byl až mrazivý. Stávalo se to většině, kteří se mu podívali do očí.

„J-jistě. Samozřejmě," dr. Drake se ihned vzchopil a vzal si ze stolu své brýle na čtení, které si ihned nasadil na oči. „Pokusil jsem se z krve kapitána Rogerse vytáhnout to sérum a vyšlo to překvapivě pozitivně. Z devadesáti procent ten projekt může vyjít."

„Jenom devadesát? Já očekávám stoprocentní práci! Koukejte pokračovat ve výzkumu a chci, abyste mi do tří dnů podal výsledek se sto procenty!" Thomas se naštval a chytil Richarda za límec pod krkem. Vědec zalapal po dechu, protože ho to zároveň trochu přiškrtilo.

„Ano... Pane..." dostal ze sebe Drake se sýpavým hlasem. Church ho následně pustil a dal se k odchodu. Potřeboval se uklidnit. Takhle vytočený nebyl už hodně dlouho. Vkládal do tohoto muže všechnu svou důvěru a on ho takhle zklamal? Nepřípustné.