Rogers [Avengers, Stony FF]

Prolog

„Ne, dost! Nechte ji! To nemůžete!" křičel vysoký blonďák na muže, kteří připoutali k železnému křeslu drobnou blondýnku. Pod vlivem omamné látky, kterou jí vpravili do žíly, aby se nemohla bránit. Přesto cítila všechno. I bolest, když jí kolem zápěstí a nohou utahovali kožené pásky.

I přes její povolné a unavené tělo pootevřela oči. Uviděla skrz rozmazané vidění, jak odváděli pryč z místnosti muže, který ji chtěl tolik zachránit. Pootevřela rty s tím, že chtěla něco říct, ale zmohla se pouze na jakési zachrčení, co se vydalo z jejího hrdla. Po tvářích jí začaly stékat horké slzy.

„Stello!" zakřičel blonďák znovu, ale tentokrát si od jednoho z věznitelů, co ho drželi spoutaného v řetězech, vysloužil pěstí a kopanec do břicha. Blonďák se rázem rozkašlal a na zemi se začaly objevovat kapky krve. Nedokázal se bránit. Přišel o zbraně a taky byli v přesile.

„Vymažte ji. Rychle!" zavelel velitel všech mužů v místnosti. Doktoři, kteří celou dobu postávali stranou, okamžitě přiběhli k blondýnce v křesle a začali připravovat vše potřebné k vymazání jejích vzpomínek. Blonďák se dokázal během chvíle vzpamatovat a pokusil se i přes řetězy vytrhnout. Dva muži stojící za ním trhli s řetězy a tím dotyčného srazili na kolena. Blonďák probodl pohledem jejich velitele.

„Za tohle zaplatíte," procedil muž mezi zuby a a velitel nepřátel se pobaveně zasmál. Hned na to přestal a ukázal svou chladnou tvář.

„Jen si bereme zpět to, co nám náleží," odpověděl blonďákovi a otočil se k němu zády. Ignoroval jeho vražedný pohled. „Něco s ním udělejte. Už ho tady nechci víckrát vidět."

„Jistě, pane," řekl jeden z mužů, kteří měli na svých uniformách červený znak chobotnice s lebkou. Došli ke klečícímu blonďákovi a vytáhli ho na nohy. Pokusil se vytrhnout a dostal za to další ránu do obličeje. Místo výkřiku bolestí, který dokázal potlačit, zasyčel.

„Stello, dostanu tě odtud. Slibuju!" hned na to zakřičel na připoutanou blondýnku na křesle, než ho několik párů rukou odvedlo násilím pryč. Dívka těžce vydechla a její oči klesly únavou. Celé to ale slyšela.

„Bráško..."