Rogers [Avengers, Stony FF]

8. Pouze přátelé?

Zotavování kapitána trvalo trochu déle, než měl Bruce původně v plánu. Protilátku mu již dávno podal a po skoro celém týdnu jej znovu kontroloval. Steve se už mohl zase normálně hýbat, ale přesto míval pocit, jakoby se mu chtělo zvracet. Sérum se stále snažilo zbavit nepřátelské drogy, která byla umístěna do jeho těla.

Přesto se Rogersovi ulevilo, že si mohl alespoň dojít na záchod a nebo dostal jídlo a pití. Vše bylo na dobré cestě a Banner uznal, že pod dohledem by mohli vojáka z ošetřovné propustit dříve. Přesto měl podmínku. Steve se nesměl namáhat, tudíž měl na nějakou dobu zatrhnuté mise a také cvičení. A když už, tak mu Bruce určí tréninkový plán na rozhýbání těla, aby si neublížil.

Natasha Stevovi donesla jeho oblečení, aby měl co na sebe, až bude odcházet z ošetřovny. Steve mezitím poslouchal vše co mu Bruce říkal. Nemohl dělat nic jiného, než jen kývat v souhlas. Odporování by mu totiž nepomohlo.

„V úterý přijdeš za mnou na kontrolu. Případně přijď dřív, když se ti začne dělat nevolno. Však to znáš," poučoval ho Bruce s tvrdým pohledem. Rogers jen vydechl a vstal z postele již převlečený do nového oblečení. Konečně měl na sobě něco pohodlnějšího oproti oblečení, které mají na sobě pacienti.

„Všechno mi je jasné. Už mohu jít?"

„Samozřejmě. Hlavně se nijak nenamáhej," naposledy ho Banner upozornil, než se dal blonďák k odchodu. Steve na něj krátce pousmál, než zmizel ve dveřích.

**

Pro Tonyho nebylo moc velkým překvapením, že jakmile se otočil na posteli na druhý bok, spatřil vedle sebe spící Pepper. Pokud jde o včerejší noc, moc si toho nevybavoval. Možná tak to, že si s Pepper uspořádali malou oslavu na počest založení nové budovy Stark Industries v Miami. Pravděpodobně to trochu přehnali s pitím a teď vedle sebe leželi nazí v posteli.

Stark si povzdechl. Sex s Pepper už není to co bývalo. Už to nebylo ani o citech. Byl to z Tonyho strany čistě jen sex. Netušil, jak to vnímala Pepper, ale on šťastný nebyl. Možná to bylo tím, že se viděli jen párkrát do roka. Od doby, co začal žít s Avengers ve věži, vztah s Pottsovou ztrácel smysl.

Opatrně vylezl z postele tak, aby ženu nevzbudil a oblékl si boxerky, které našel ležet na zemi. Následně na sebe oblékl i zbytek oblečení ze včerejšího večer a vytratil se z pokoje. S plánem přesunout se do vyššího patra, kde si bude moci dopřát ranní sprchu, vzít na sebe jiné oblečení a jít se nasnídat. Tak se tedy rozhodl jednat.

Došel k výtahu, který byl kousek od dveří pokoje a stiskem tlačítka si výtah přivolal. Jelikož v něm momentálně nikdo nejel, dorazil rychleji než obvykle. Stark si oddechl. Vešel dovnitř a stiskl tlačítko požadovaného patra. Dveře se zavřely a stroj se dal do pohybu. Tony pohlédl do zrcadla ve výtahu a pokusil se urovnat rozcuchané vlasy na hlavě. I když s ním lehce cloumala kocovina, která nebyla tolik silná jako obvykle, statečně se držel na nohou.

Výtah se po pár patrech zastavil. K údivu Tonyho to nebylo patro, kam chtěl. Dveře výtahu se otevřely a vešel dovnitř kapitán. Až teď si Iron Man uvědomil, že tohle bylo patro patřící ošetřovně. Ani ho nepřekvapovalo, že je Steve na nohou. Bruce mu včera kolem poledne říkal, že má v plánu dnes vojáka konečně propustit. Jakmile Steve Tonyho uviděl, přátelsky se pousmál.

„Dobré ráno, Starku," pozdravil Tonyho a následně stiskl tlačítko požadovaného patra s pokoji. Tony se probral, když ho znovu přepadla vzpomínka na onen moment v laboratoři Hydry. Viděl Steva skoro umírat. A teď tu stál a vypadal, jakoby se mu nikdy nic podobného nestalo. Pořád z toho momentu byl mimo. Místo toho, aby se mu ulevilo, že se dal kapitán zase dohromady. Falešně se na vojáka usmál.

„Bré ráno, Cape," kývl na něj a opřel se o stěnu výtahu, když se znovu začal motat. Naštěstí si toho Steve nevšiml, jelikož byl v tu chvíli k němu otočený zády. Výtah se dal znovu do pohybu a uvnitř zavládlo ticho.

„Tony, já..." prolomil Steve po chvíli hrobové ticho a Stark se po něm podíval s hraným nezájmem. Čekal co z vojáka vypadne. „Chci ti poděkovat za to, že jsi mě odtamtud dostal." Dořekl Rogers trochu váhavě a na muže se konečně otočil.

„Ale to nic. To by udělal každý," mávl nad tím brunet rukou, jakoby to nic neznamenalo.

„Ne. Neudělal," vyvrátil Rogers jeho slova, čímž Starka zaskočil. Původně se chtěl Tony dívat někam jinam, ale tohle ho překvapilo. O to víc si získal blonďák jeho pozornost. Nechápal to.

„Mohl tě najít kdokoliv jiný. Všichni z týmu tě mají určitě mnohem raději," Tony se zamračil, protože se mu to moc nelíbilo. Chytil se jednou rukou zábradlí a pevně ho sevřel. Steve si povzdechl. Takhle si to poděkování moc nepředstavoval.

„Když Hulk proboural tu zeď, aby se dostal do laboratoře, jediný střed jeho zájmu byl vědec, který se mi chystal dát poslední injekci. Ani si mě nevšiml. Ostatní by tu místnost za důležitou nepovažovali, protože by ji brali za prohledanou."

„Ale já nejsem ostatní. Když něco nebo někoho hledám, tak pořádně," brunet pokrčil rameny a stisk ruky na zábradlí povolil. Steve se pousmál. Takový byl i on. Též byl v podobných věcech důkladný. V případě Tonyho ho to potěšilo. U něj by to právě čekal nejméně. V ten moment dojel výtah do Tonyho patra a s cinknutím se otevřeli dveře. Tony se dal pomalu k odchodu.

„Tak se uvidíme zase.... Odpoledne?" zeptal se Steve opatrně, když byl Tony skoro venku z výtahu. Stark udělal ještě pár kroků vpřed a zastavil se. Když se chtěl na kapitána otočit, trochu se mu zamotala hlava a vzápětí spadl bolestivě na zem. Steve zalapal po dechu a na poslední chvíli od sebe odtlačil zavírající se dveře výtahu. Dostal se rychle k Tonymu a momentálně kašlal na to, co mu říkal Bruce o fyzickém zatěžování. „Tony, je ti něco?! Mluv se mnou!" začal vyšilovat.

„Klid, vojáčku. Jen se mi zamotala hlava," Tony se pobaveně zasmál a nechal Steva, aby mu pomohl vstát. Rogers se zamračil, že to Stark bral takhle na lehkou váhu. Mohlo se mu něco stát.

„Musíš být opatrnější. Mohl sis něco udělat," řekl zcela vážně. Stark si uchechtl a podíval do Rogersovi tváře. Viděl v ní strach a starostlivost. Ale o něj? O Tonyho Starka?

„Co to vidím. Kapitán Amerika se o mě bojí?" ušklíbl se Iron Man a Stevovi tváře se nevědomky začaly zabarvovat do červené barvy. Tony ho dostal do úzkých.

„Hele!" vyjekl Steve naštvaně a Starka pustil. Překřížil si ruce na hrudi. „Měl ses vidět, když jsi mě odnesl do quinjetu. Taky ses o mě bál."

„Já se o tebe nebá-" okamžitě Tony zaprotestoval, ale hned se zarazil, jakmile se na něj voják podíval stylem, aby přestal kecat. Stark si povzdechl. „Fajn. Jo... Bál jsem se o tebe, ale furt to nemění nic na tom, že jsme pořád jen přátelé... Počkat, co jsem to právě řekl?!"

„Že zůstaneme potom všem jen přáteli," odpověděl mu kapitán s klidem, i když ho to zaráželo taky. Z Tonyho úst to vyznělo, jakoby si mezi nimi představoval něco víc. Ne, že by Steve občas o něčem takovém nepřemýšlel, ale pořád to bylo stejně šílené, jako útok chitaury na New York.

„A-ano. Přesně tohle jsem chtěl říct," Tony se nevině usmál a od Steva se rychle odtáhl. „Když mě teď omluvíš, půjdu si dát sprchu. Jo?" s tím se dal k odchodu. Ale odchod neměl dlouhého trvání, protože se mu znovu zatočila hlava z důsledků kocoviny. To už ale Steve byl v pozoru a zvládl bruneta včas podepřít. Bez ohledu na to, že ještě dnes ráno ležel na ošetřovně, zvedl Tonyho do náruče a rozešel se s ním ke koupelně. Už párkrát měl tu čest být v Tonyho patře na návštěvě. „Rogersi, co to děláš?!" vyjekl Stark, když ztratil půdu pod nohama. Blonďák ho ale ignoroval.