Sparkle [POZASTAVENO]

2

Samantha

Když konečně dorazím na benzínku, stojí tu ten modrý kabriolet.
Vystoupím z auta a zavřu dveře. Přejdu k hadici s benzínem, otevřu nádrž a začnu tankovat.
Opřu se zády o auto a pohledem propichuju kabriolet.
Toho blonďáka ale nikde nevidím.

Hele, támhle je!

Stojí bokem opřený o pult pokladny, loket má položený na pultu a mezitím, co se baví s prodavačkou, si hraje se svými pilotkami.

Najednou se podívá mým směrem. Uvidím ho a on uvidí mě, zadívám se jinam, ale po chvilce se podívám zpátky.

Stále se dívá.

Hned mi věnuje úsměv, ze kterého se mi podlomí kolena a já zapomenu dokonce i jak se dýchá.

Well...

Ukáže při tom své zářivě bílé zuby a na tváři se mu udělají ďolíčky.
Oplatím mu úsměv. Jenže on se otočí zpátky k pokladní a řekne jí něco, co jí přiměje nahnout se přes pult a vykouknout z výlohy. Pak se na něj usměje a on opustí obchod s mávnutím ruky na pokladní.
Tak to bylo celkem divný.

To mě pomlouvali?

Hmm...Ale kdykoliv tě lidé pomlouvají, máš něco, co oni chtějí.

Když vyjde ven, nasadí si pilotky, které k němu perfektně padnou. Není o moc starší, než já. Možná tak o dva roky.
Krátké tmavé blond vlasy mu vlají ve slabém vánku. Je zosobněná mužnost. Vysoký, vypracovaný. Má ostře řezané rysy a karamelovou kůži obepínající svaly. Asi tráví dost času venku.

Tak to je teda kus chlapa!

Kam se na tohle hrabou hrdinové z románů.

Na sobě má tmavě modré tričko a černé kapsáče, které mu visí na bocích...
Vážně řeším jeho barvu oblečení a auta, eh?!

Když dojde ke svýmu autu, přichomejtne se k němu menší chlápek s vlasy tak nagelovanými, že ten gel je cítit až ke mně.

,,Nazdar, Alexi!"

Zavolá ten chlap a v zubech se mu zatřpytí zlato.

Alex, eh? Alex...

,,No hele!" Zasměje se Alex chraplavě a přejde k tomu chlápkovi.

,,Sám Velkej Joe osobně." Zasměje se ten chlap hlubokým hlasem.

Alex se taky zasměje, a pak se s Joem pozdraví. Ten zvuk jeho neobyčejného smíchu se mi rozlije po hrudi. Sleduji Alexe a pozoruju každý jeho pohyb.
Vyzařuje něco novýho a zajímavýho. Tenhle chlap je ale naprosto neobyčejný.

No do háje!

To zní jak z nějakýho románu, Samantho!

Get your shit together!

Damn.

Je tak...tak...

,,Jiný."

Napoví mi slabý hlásek v mý hlavě. Ano, jiný. To je to správné slovo.

Prsty si prohrábne vlasy a poplácá Joea po rameni a on na něj za odměnu vycení svý zlatý zuby.

,,Slečno, už máte plnou."

Ozve se příjemný hlas, který mě vytrhne z transu a příjemně zamrazí po zádech.

What?

Musím vypadat, že jsem hodně mimo, protože ke mně Alex vyrazí svižným krokem a sundá si sluneční brýle, které si zahákne jednou nožičkou zvenku za kapsu a skla schová dovnitř.

Jak si někdo může elegantně sundat sluneční brýle?!

Jeho pohyby jsou tak jistý...

Ty kráso, to zní fakt příšerně.

Co to se mnou je?!

Najednou mi vezme trysku z ruky a vrátí jí zpátky na stojan dřív, než se stihnu vzpamatovat.

Oh, snap! Petrol tank!

,,Jste v pořádku?" Ozve se jeho specifický hlas nebezpečně blízko u mě. Všimnu si malýho, bíle vyšitýho loga kotvy, který má na straně srdce.

,,Jo." Vysoukám ze sebe.

,,Ano, jsem okay." Vykoktám a snažím se zklidnit svůj dech.

,,Promiňte, ale máte něco v oku. Dovolíte? Ano, je to jiskra."

To mně málem dostane do kolen.

Klíčový slovo je malém.

Snap!

Zvednu hlavu. Je vážně vysoký, protože obličej mám někde v úrovni jeho hrudníku. A to jsem nikdy nepatřila k menším lidem. Zadívám se mu do výrazně modrých očí...

Damn, his eyes!

Nahoře Alex. ☺️👆