Popřený instinkt ✔️

32. kapitola

Josh

Následující dva týdny se nesly v duchu připravování se na soud. Jennifer odjela pár dní po té události, aniž by tušila, co se stalo. Jednoho dne jí stejně budu muset říct, že je Don mrtvý, ale teď jsem na to neměl energii. Bylo daleko lepší, když o ničem nevěděla.

Bridget mě informovala, když Margot pustili z nemocnice domů. Chtěl jsem se nějakým způsobem ujistit, že je v pořádku. Její ošetřující lékař mi dal jasně najevo, že by neměla zůstávat sama, protože byla oslabená a hrozil jí posttraumatický stres. V duchu jsem se uklidňoval, že Bridget by svoji nejlepší kamarádku nenechala na holičkách a že se o ní určitě dobře postará. I tak mě to ale ničilo, to já jsem se o ni měl postarat. Ne proto, že jsem musel, ale protože jsem chtěl. Chtěl jsem ji schovat do své náruče a vzbudit v ní jistotu, že už nikdy v životě nedovolím, aby jí někdo ublížil.

Přemýšlel jsem, jak dlouho bude trvat, než se z toho dostanu. Potřeboval jsem se sebrat a nechat minulost za sebou, jenže jsem se prostě nedokázal smířit s tím, že by Margot měla najednou také patřit do minulosti.

Řekl jsem jí strašné věci, řekl jsem jí blbosti, ale měl jsem strach. A byl jsem v šoku z toho, jaký grázl Don ve skutečnosti je. Už od dětství byl problémový, ale tohle? Netušil jsem, že v sobě skrývá takové monstrum. I kdybych se sebevíc snažil, nedokázal bych pro jeho smrt uronit jedinou slzičku. Naštěstí pro mě jsem se ani nemusel namáhat, protože všechny slzy, které jsem za poslední dva týdny vybrečel, patřily pouze a jenom Margot.

Margot, Margot, Margot. O ničem jiném ten zkurvený život nebyl.

Po víkendu ztráveném čuměním do zdi jsem odchytil Bridget na chodbě, rozhodnutý začít jednat. Nemohl jsem už takhle pokračovat, brzo by mě to vrátilo zpátky do léčebny.

,,Dovolte mi, abych se o ni dneska postaral," naléhal jsem. ,,Měla by u sebe někoho mít."

,,Jezdí za ní zdravotní asistentka," řekla a soucitně se na mě usmála. ,,Dejte jí čas, Joshi, možná se něco změní."

,,A možná taky ne."

,,Možná," připustila. ,,a vy to budete muset respektovat."

Měl bych to respektovat, bezpochyby. To je ovšem nad moje síly.

Margot

Probudil mě zvonek u dveří.

,,Už běžím, Bridget!" houkla jsem a vůbec mi v tu chvíli nedošlo, že jsem jí dala náhradní klíč, aby mě právě nemusela budit zvoněním.

,,Potřebuju s tebou mluvit," vychrlil na mě Josh a mě málem zaskočila slina. ,,Já tuhle potřebu nemám."

,,Margot, prosím! Dej mi pět minut."

Nevěděla jsem, co mám říct, a tak jsem jen bezradně rozhodila rukama a sledovala, jak vchází do mého bytu a zavírá za sebou dveře. Stáli jsme tam jako dva pitomci a opláceli si zmatené pohledy.

,,Tak pojď, prosím tě," vydechla jsem a pokynula, aby mě následoval do obýváku. ,,Jestli chceš pití, tak se obsluž."

,,Ne, to je v pohodě," řekl a posadil se na gauč. Trochu se mu svraštilo obočí, když se rozhlédl po tom binci, ale nic neřekl.

,,Jak to jde v práci?" nadhodila jsem, protože mi to ticho bylo nepříjemné.

Pohlédl na mě a zřejmě přemítal, jestli se mnou chce tu hru hrát - povídat si o normálních věcech a dělat, že se před několika dny nestalo něco naprosto šíleného. ,,Pořád stejně. Ale Bridget mi hodně pomáhá."

Přikývla jsem. ,,Mluvíte o mně?"

,,Dneska jsem se na tebe ptal," připustil. ,,ale jinak jsem se snažil držet jazyk za zuby, protože jsem nevěděl, co jsi jí řekla."

,,Řekla jsem jí pravdu. A ona tě hájila."

Překvapeně zamrkal. ,,Jak to myslíš?"

,,Řekla mi, že jsi onehdy musel jednat v afektu a že jsi to určitě tak nemyslel."

Do očí se mu zase vrátila bolest. ,,To má pravdu."

,,Proč jsi mi o Donovi nikdy neřekl?"

Zhluboka se nadechl nosem a pohlédl směrem ke kuchyňskému koutu. ,,Protože pro mě už dlouho neexistuje."

,,Když pro tebe už dlouho neexistuje, proč jsi se s ním teda porval?"

,,Protože mi od něj přišla zpráva, ať přijedu na tu skládku. Že mi chce sdělit něco důležitého. Když mi pak řekl, že spal s Tracy, neudržel jsem se."

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Mohla to být past, Joshi. Mohl tě zabít."

,,Já ani nevěděl, že v sobě něco takového má. Až potom jsem si uvědomil, že je to s ním daleko horší, než jsem si myslel," řekl a zamračil se. ,,Když jsem tě tam našel... tak... zmínila jsi Tracy."

,,Vážně?" zeptala jsem se a cítila, že začínám panikařit.

Sakra, tohle mu přece nemůžu říct! Nesmí vědět, že ji Don zabil!

,,Margot?"

,,Já... já nevím, nepamatuju se. Jenom si vybavuju, že se i přede mnou zmínil o tom, že s ní spal. Že prý na tebe žárlil, protože ti dala přednost před ním. A nechtěl, abys ses teď dostal do spokojeného vztahu, takže se rozhodl zbavit i mě."

Josh pootevřel ústa. ,,I?"

To ne...

,,Cože?"

,,Právě jsi řekla, že se rozhodl zbavit i tebe," objasnil a začal se během několika vteřin celý klepat.

,,Joshi, lehni si," přikázala jsem mu kvapně a snažila se ho položit, jenže on se nedal. Třesoucíma rukama mě chytil za ramena a přidržel mě tak, aby na mě dobře viděl. ,,Ne. To nemůže být..."

Stále jsem na něj měla vztek, ale nedokázala jsem se k němu chovat chladně, když právě zjistil celou pravdu.

,,Já vůbec nevím, co na to říct, Joshi. Snad jen, že mě to nesmírně mrzí a že tohle si Tracy nezasloužila," řekla jsem tiše.

Zčervenalé oči měl zalité slzami. ,,On ji...?"

Nepatrně jsem přikývla.

,,Můj Bože, co to..."

,,Já vím, Joshi," chytila jsem ho za tvář. ,,ale on za to zaplatil. Měl přesně takovou smrt, jakou si zasloužil a já ani v nejmenším nelituji, že jsem ho zabila."