Popřený instinkt ✔️

15. kapitola

Margot

Probudila jsem se s rozbušeným srdcem, protože se mi zdál nějaký bláznivý sen. Digitální hodiny na nočním stolku ukazovaly 3:15 ráno. Ohlédla jsem se přes rameno, ale místo vedle mě bylo prázdné. S přivřenýma očima jsem vstala z postele a přejížděla dlaní po koberci tak dlouho, dokud jsem nenašla kalhotky, které jsem si při scházení schodů oblékla.

,,Joshi?" zavolala jsem, když jsem šla za světlem vycházejícím z obýváku. Seděl na gauči a se skleničkou vody v ruce hleděl před sebe. Vypadal, že je zcela pohroužený do myšlenek. Sebrala jsem z podlahy šaty, oblékla si je a tiše si vedle něj sedla. ,,Jsi v pořádku?"

,,Jsem. Jen už jsem se vyspal v kanceláři."

,,Nápodobně."

Podíval se na mě a zastrčil mi neposedný vlas za ucho. ,,A ty jsi v pořádku?"

Přikývla jsem a chytila ho za tu ruku, kterou mě vískal ve vlasech. Chvíli jsem si prohlížela jeho dlouhé prsty, které mě před pár hodinami dovedly k šílenství a pak se na něj cudně usmála. ,,Až moc."

Tiše se zasmál a naklonil se pro polibek. Když jsem si na něj chtěla obkročmo sednout, zarazil mě a olízl si rty. ,,Co bys řekla na horkou koupel?"

Pročísla jsem mu vlasy a pokrčila rameny. ,,Proč ne?"

,,Dobře," přitakal a zvedl se. ,,Jen počkej chvíli tady."

Sledovala jsem, jak se ztrácí z mého dohledu a pak jsem přešla ke kuchyňskému koutu, abych si nalila sklenici vody. Byla jsem úplně dehydrovaná. Když jsem do sebe hodila dvě sklenice za sebou, s úlevou jsem vydechla a zadívala se na mísu plnou rudých jablek. 

,,Joshi?" obešla jsem linku a zastavila se dole u schodů. Ze shora se ozývala tekoucí voda.

,,Ještě moment! Chci, aby se ti to tu líbilo." 

Se smíchem jsem se odebrala zpátky ke gauči. Vážně si myslel, že mě bude zajímat úhledně připravená koupel, když v ní bude on?

Pohlédla jsem na plazmovou televizi. Chvíli jsem přemýšlela, že ji zapnu, ale pak mi došlo, že se mnohem radši pokochám pohledem na malou knihovnu, která se nacházela hned vedle televize. Knižní žánry mohou o člověku hodně vypovědět, takže jsem neodolala prozkoumání jeho sbírky. Měl tu několik zeměpisných knížek, detektivek a pak něco málo o podnikání. Bezmyšlenkovitě jsem vytáhla nějakou encyklopedii hornin a lehla si na gauč. Jakmile jsem zády dopadla na tenký povlak, téměř jsem vykřikla, protože mě do nich něco zatlačilo. Svraštila jsem obočí a strčila ruku do prostoru mezi sedadlem a opěradlem.

Můj Bože, to je nůž!

Dívala jsem se na ten malý předmět ve své dlani a páteří mi projížděl nepříjemný mráz způsobený paralyzující hrůzou. Najednou mi všechny ty řeči z kanceláře nepřipadaly tak směšné. Tiše jsem se zvedla z gauče a se zatajeným dechem se ohlédla přes rameno. Můj vnitřní hlas na mě úpěnlivě křičel Uteč! HNED!