Popřený instinkt ✔️

21. kapitola

Margot

V neděli jsme si s Bridget zašly zacvičit. Celou dobu se ze mě snažila vytáhnout něco peprného ohledně mě a Geralda, což bylo dost těžké, když k tomu nebylo co říct.

,,To víš, s doktory je to časově náročné. Ale Gerald je fakt skvělý, Margot!"

,,Já ti to věřím, byl mi moc sympatický. Ale zkrátka nevím, jestli je to ono."

,,Jenže proč?" zeptala se, když jsme vyšly na čerstvý vzduch.

Je načase kápnout božskou.

,,Bridget, já se před několika týdny vyspala s Joshem. A pak se stalo něco, co mě donutilo odejít z firmy. Bylo to tak zamotané, že jsem vůbec nevěděla, jak ti o tom říct, ale je divné ti to tajit, tak ti to říkám teď."

Bridget se zastavila uprostřed cesty a odhrnula si větrem rozlétané vlasy z tváře. ,,Dobře, tohle ale nemůžeme řešit takhle na veřejnosti. Zajdeš ke mně na skleničku?"

Ulevilo se mi, že nezní naštvaně. ,,Jasně."

Když jsem se řádně vypovídaná vracela k večeru domů, cítila jsem se o poznání lépe. Nerada jsem Bridget něco tajila, takže jsem ze sebe shodila aspoň jeden z těch pomyslných balvanů, které jsem si dennodenně nesla na zádech. A osud chtěl tomu, že bylo načase shodit další.

,,Ahoj," ozvalo se v šeru a já sebou cukla.

,,Klid, to jsem jen já," řekl Josh a popošel blíž k pouliční lampě, takže jsem na něj teď dobře viděla.

To jen já znělo až komicky. Josh nikdy nebude jen on, ne pro mě.

,,Co... co tady děláš?" zeptala jsem se a začala ve sportovní tašce lovit klíče. Cítila jsem, jak se mi chvějí víčka a nechtěla jsem, aby si toho všiml. Jenže bylo téměř nemožné se na něj nedívat. Byl charismatický a jeho přítomnost na mě působila tak přirozeně a samozřejmě.

,,Chtěl bych s tebou mluvit. Pozveš mě dál?"

Měla jsem vůbec na výběr?

Patrně mi chce říct o své nové přítelkyni, která ho nepovažuje za vraha, protože není taková husa jako já. Určitě si mě chce pořádně vychutnat. Možná mu to i dlužím.

Rychle jsem vyšla schody a pak celá zadýchaná otevřela dveře a rozsvítila světlo. Nechala jsem ho, ať za námi zavře dveře a už jsem se mu chystala říct, že si nemusíme procházet tímhle nepříjemným stádiem, jenže on najednou chytil mou tvář do dlaní, natlačil mě na zeď a vše, co jsem měla na srdci, udusil v procítěném polibku. Když se ode mě po celé věčnosti odtáhl, bylo s podivem, že mi nohy nevypověděly službu. Měla jsem je unavené z posilovny, ale to s tím v tu chvíli nemělo co dělat.

,,Joshi, co to má být?"

,,Chybělas mi. Pořád mi chybíš. Den co den na tebe neustále myslím a teď jsem se konečně rozhodl pohnout vpřed."

,,Já... já jsem vážně zmatená. Co ta žena v restauraci? Nabyla jsem dojmu, že máš vztah."

Krátce se zasmál. ,,To byla teta."

Potěšilo mě to možná až moc. Byla jsem prostě namydlená.

,,Dobře, to... fajn, ale já... ty na mě nejsi naštvaný?"

Trochu se odtáhl a přejel si prsty po rtech. ,,Vlastně jsem. Ale evidentně ne tolik, abych tě nechal být."

,,Mě to opravdu mrzí, Joshi. Měla jsem se zkrátka jen držet svého dojmu a neposlouchat ty kecy o tom, žes..."

,,A jaký je tvůj dojem?" zeptal se a zase se ke mně začal přibližovat. Když chytil můj obličej znovu do dlaní a vyčkávavě se na mě zadíval, už jsem se ani nesnažila předstírat, že na mě nemá až děsivě velký vliv. S chvějícími se víčky jsem se zhluboka nadechla a položila mu dlaně na tváře. ,,Mám dojem, že jsi dobrosrdečný a nesmírně zlomený muž, který se snaží najít někoho, v kom bude mít jistou a kdo ho dokáže..."

,,Kdo mě dokáže co?" zeptal se s přivřenýma očima a natiskl se ke mně podbřiškem. Na rtech mě pošimral jeho horký dech.

,,Kdo tě dokáže přivést k šílenství," dokončila jsem a hlasitě polkla.

,,A nevíš o někom, kdo tohle dovede?" zašeptal a sáhl mi pod tričko. Ucukla jsem před jeho studenými dlaněmi, ale jakmile mi v nich sevřel prsa, byl mi nějaký chlad úplně volný. ,,Řekla bych, že jsem jediná na dosah."

,,Kde máš postel?" zeptal se neoblomně a pustil mě, abych ho navedla správným směrem. Než jsem si vůbec stihla uvědomit, co se děje, už jsem měla oblečení dole. Josh si přetáhl košili přes hlavu a já obdivně přejela po jeho pevném hrudníku. Pak jsem se svezla na kolena a rozepnula mu kalhoty. Pomalu jsem mu je stáhla ke kotníkům společně s boxerkami a pomohla mu z nich vystoupit. Josh se s výrazem plným očekávání přidržel u kořenu a nastavil se proti mým ústům. Když jsem si ho ponořila hluboko do krku, následně se stáhla zpátky a pečlivě mu zakroužila jazykem kolem žaludu, hlasitě zasténal. Jeho sten mi spustil příjemné mravenčení po celém těle, které mi prostupovalo od hlavy až do klína. Škubla jsem sebou, protože mě to až zabolelo. V životě jsem necítila tak silnou touhu. Byla jsem posedlá nutkáním udělat cokoliv, co ho přinutí kvůli mně šílet. Chtěla jsem mu vyhnat z hlavy veškeré démony, se kterými se od Tracyny smrti potýkal.

,,Stačí," řekl náhle a donutil mě lehnout si na postel. S úsměvem jsem ho od sebe na chvíli odstrčila, abych měla dostatek místa na přesunutí se na břicho. Když mě Josh plácl přes zadek, se smíchem jsem vyjekla a on se naklonil k mému uchu. ,,Aby tě ten smích nepřešel."

Pohlédla jsem na něj přes rameno. V koutcích úst mu pohrával úsměv, který mu tentokrát vstoupil i do očí. A já věděla, že v tuhle chvíli je upřímně šťastný.

,,Řekni, Margot, už mi věříš?"

,,Podívej, v jaké jsem pozici. Co bys řekl?" nadzvedla jsem na něj obočí.

,,Potřebuju to slyšet."

Tohle byla má poslední šance. Věděla jsem, že když teď zaváhám, už to nikdy nebudu moct vzít zpátky. Naštěstí pro mě jsem ale nehodlala váhat. ,,Ano, Joshi, věřím ti."