Popřený instinkt ✔️

11. kapitola

Margot

Vždycky jsem si myslela, že být vedoucí spočívá v zajištění pár důležitých věcí a pak několika méně důležitých, na které je spoustu času, protože většina formalit a rutinních prací obstarají podřízení. Teď se ale můj velmi chatrný vzdušný zámek sesypal k zemi a vrátil mě do reality. A aby toho nebylo málo, všechno nové mě samozřejmě musel naučit Josh. Co to pro mě znamenalo? Trávit s ním celou pracovní dobu a předstírat, že to mezi námi není ani trošku divné. Nejradši bych si omlátila hlavu o zeď.

,,Je toho moc."

,,Já vím," přitakal Josh. ,,ale zvládáš to dobře."

Nijak jsem na to nereagovala. Jen jsem dál upírala pohled na obrazovku počítače a snažila se zorientovat v nových systémech. 

,,Dej si teď pauzu na oběd, já mezitím připravím věci na odpoledne."

Postavila jsem se na zdřevěnělé nohy a zjistila, že potřebuju na vzduch. Poslední tři hodiny jsem bez přestávky zírala do počítače a má roztočená hlava mi to teď vyčítala.

,,Ty nebudeš jíst?"

Zvedl ke mně pohled, ale nic neřekl.

,,Že bych ti třeba něco donesla..."

Pořád se na mě jen díval, začínalo mi to být pěkně nepříjemné. Už jsem se nadechovala, abych mu řekla, ať si trhne, jenže on mě předběhl. ,,Dám si vodku."

Nechápavě jsem zamrkala. ,,Bereš antidepresiva."

Povzdechl si. ,,Tak já si pro ni dojdu sám."

,,Ne!" zarazila jsem ho, když se začal zvedat.

Do hajzlu, co teď s ním?

,,Já ti ji koupím."

Věnoval mi jeden z těch prapodivných úsměvů, u kterých se mu usmívaly pouze rty, ale v očích zůstávalo prázdno. Spěšně jsem vyšla z kanceláře a zavřela za sebou dveře. Když jsem šla k výtahu, cítila jsem, jak se ve mně probouzí vztek. Potřebovala jsem jeho pomoc, abych se všechno naučila a mohla svou práci dělat spolehlivě, zatímco on se staral o to, aby se mohl napít? 

Zavrtěla jsem hlavou a nastoupila do výtahu. Když jsem zvolila přízemí a dveře kabinky se začaly zavírat, vběhla mi do zorného pole Bridget. Téměř jsem vykřikla šokem. ,,Ježiš, holka, tohle mi nesmíš dělat!"

,,Promiň, zlato," řekla Bridget a oči jí svítily nadšením.

,,Co se děje?"

,,Včera jsem potkala jednoho úžasného chlapa! Když jsem šla z práce, zlomil se mi podpatek a on se nabídl, že mě hodí domů. A hádej!"

,,Sex?" nadzvedla jsem na ni obočí a přemýšlela, jak někdo může nastoupit cizímu člověku do auta. 

Přikývla a zatleskala jako malé dítě. ,,Už jsem skoro zapomněla, že nějaký sex existuje a pak se tu objevil on!"

Zasmála jsem se nad její rozjařeností. ,,Soudě podle tvého elánu předpokládám, že se uvidíte znovu?"

,,Ano," řekla a vystoupila z výtahu jako první. ,,dnes mě bere na večeři. Je fakt zlatíčko! Řekla bych, že pak zase skončíme u mě, takže bych měla koupit nějaké dobré víno, což bude těžké. On pije jenom bílé."

Zasmála jsem se. ,,Asi budeš muset koupit dva druhy."

To jsou mi věci... Zatímco Bridget kupuje víno pro svého nového milého, já kupuju vodku pro neurotického šéfa. Bomba.

**

Když jsem se vrátila do kanceláře a podala Joshovi nákup v papírovém obalu, zamračil se nad jeho velikostí. ,,Co to má být?"

,,Pití," řekla jsem nezúčastněně a usadila se vedle něj s velkým sendvičem. 

Josh vytáhl mini láhev vodky. ,,Tímhle se mám...?"

,,Opít?" doplnila jsem a spolkla sousto. ,,Ne, protože ty se opíjet nebudeš. Potřebuji se zaučit a ty nesmíš pít alkohol. Tak se koukej vzchopit a přestaň se chovat jako idiot."

,,Aha," řekl sotva slyšitelně, zatímco si mě opět mlčky měřil pohledem. 

,,Přestaň, je mi to nepříjemné! A podívej se na účtenku, ráda bych od tebe dostala peníze za tu vodku."

Josh vytáhl účtenku, přešel na internetové bankovnictví a naprosto klidným tónem mě vyzval, abych mu řekla číslo účtu. Když mi odeslal peníze, chopil se víčka od té malé flašky a vypil vodku na ex. Byla sice malá, to ano, ale rozhodně ne tak malá, aby jí člověk vychlemtal jako obyčejnou vodu. 

Sledovala jsem, jak Josh na chvíli zavřel oči a pak hlasitě vydechl, jako by se mu ulevilo. Zatímco jsem ho pozorovala, nedokázala jsem neuvažovat nad tím, co se mu asi honí hlavou, když se chová tak zvláštně. Ten chlap byl pro mě jedna velká záhada.

,,A teď co? Lehneš si na tu pohovku v rohu a necháš to celé na mně?"

Josh pohlédl na zmiňovaný kus nábytku. ,,To není špatný nápad."

Celá v šoku jsem sledovala, jak se natáhl na pohovku a začal zhluboka a hlasitě dýchat. Jednu ruku měl položenou na břiše a druhou na čele. 

,,Joshi?" váhavě jsem se zvedla ze židle a přešla kancelář. Pak jsem se usadila na kraj pohovky a položila mu ruku na rameno. Obličej měl teď zabořený do opěradla gauče, takže jsem mu neviděla do tváře. ,,Poraď mi, co mám udělat, abych ti pomohla. Alkohol nic nevyřeší."

Nepatrně přikývl a hned nato se mu začalo celé tělo otřásat vzlyky. Levou rukou nahmatal poslepu tu mou a donutil mě, abych si k němu lehla. Když si mou dlaň přitiskl na hrudník, cítila jsem, jak rychle mu buší srdce. Jeho dlaň svírala mou ruku tak pevně, až to bolelo, ale neměla jsem to srdce, abych ho na to upozornila. Proto jsem se jen váhavě přitiskla blíž k jeho zádům a nechala ho, ať povolí uzdu emocím.