Popřený instinkt ✔️

31. kapitola

Margot

Probudila jsem se brzy ráno. Venku byla ještě tma a já se snažila zorientovat, kde to vlastně jsem. Nemusela jsem svou bolavou hlavu zatěžovat dlouho, protože do místnosti vstoupila zdravotní sestra.

,,Jak se cítíte, Margot?"

,,Překvapivě dobře," zachraptěla jsem a zhodnotila škody. Měla jsem obvázanou ruku a několik ran na stehnech.

,,Přinesu vám trochu vody."

,,Děkuji," řekla jsem duchem nepřítomna a začala si vybavovat všechno, co se předtím stalo.

Zabila jsem ho.

Byla jsem si tím jistá. Tohle přece nemohl přežít.

,,Tady máte," řekla a podepřela mi hlavu. Když jsem do sebe dostala aspoň trošku tekutin, s výdechem jsem zabořila hlavu zpátky do polštáře. Do očí se mi nahrnuly slzy.

Co teď se mnou bude? Zavřou mě?

,,Návštěvní hodiny začínají za padesát minut, takže přijďte později, prosím," ozvalo se z chodby.

,,Je už vzhůru?"

Bridget!

,,Pusťte ji sem," zakrákala jsem, co nejhlasitěji to šlo, ale měla jsem strašně slabý hlas.

,,Teď jsem ji zaslechla! Jdu dovnitř," prohlásila má kamarádka rozhodně. Když se pak objevila ve dveřích a spatřila mě, s hlasitým pláčem se ke mně rozběhla.

,,Opatrně, prosím vás!" napomenula ji sestra.

,,Jsem v pořádku," ujistila jsem ji tiše a snažila se kolem ní utáhnout paže. Bridget mě po celé věčnosti pustila a zalovila v kapse od kalhot, protože potřebovala kapesník. Hlasitě se vysmrkala a schovala si tvář do dlaní. ,,Je to všechno moje vina! Kdybych toho hajzla-"

,,Ne, Bridget," skočila jsem jí do řeči a stiskla jí dlaň. ,,to rozhodně není tvoje vina."

Opětovala můj pohled a pak se zaměřila na nějaký bod za mnou. ,,Myslela jsem, že ho znám."

Smutně jsem se pousmála. ,,Vím, jaký je to pocit."

,,Má o tebe strach, Margot," řekla, když jí došlo, jak jsem to myslela.

,,Předpokládám, že jsi s ním mluvila, když víš, že..."

,,Ano, sešli jsme se dnes v noci v parku a on mi to všechno pověděl. Je vážně vyděšený, Margot."

,,Kdyby se tohle nestalo, už by si na mě ani nevzpomněl," řekla jsem kysele.

,,Tomu přece sama nevěříš... Já myslela, že je všechno v pořádku."

,,Ne, nic není v pořádku. Než se tohle všechno odehrálo, zachoval se ke mně jako parchant. Vyhrožoval mi, vyhodil mě ze svého domu..."

,,Určitě musel jednat v afektu," řekla bez jakékoliv zaváhání a mě mátla ta její jistota. ,,Jak to můžeš vědět? On ti to řekl?"

,,Ne, nic mi neřekl. Jen o tobě dnes v noci nedokázal přestat mluvit. Za každou druhou větou opakoval, že musíš být v pořádku a tvářil se, jako by se mu zhroutil celý svět," zavrtěla hlavou a zastrčila mi neposedný pramen vlasů za ucho. ,,Myslím, že tě miluje, Margot."

Z hrdla mi vyjel smích, ale hned jsem se ovládla. Bylo to kvůli bolesti? Nebo kvůli varovnému pohledu mé nejlepší přítelkyně? Těžko říct, ale asi nebyl ten nejlepší čas, abych se nad čímkoliv bavila.

,,Miluje? Vážně?" nadzvedla jsem obočí a posunula se po polštáři do sedu. ,,A kde je teď, hm? Když mě tak miluje?"

Bridget naklonila hlavu ke straně a zatvářila se jako taková ta učitelka, které se všichni bojí. ,,Právě teď je v ordinaci tvého ošetřujícího lékaře. Podle všeho jsi vyvázla opravdu dobře a mohli by tě do pár dnů pustit. Proto si Josh zjišťuje, jakou péči ti bude muset poskytnout, až budeš pobývat u něj."

Štípněte mě někdo.

,,Já že budu pobývat u něj?! Tak na to ať rovnou zapomene!"

,,Margot..."

,,Nech si ten tón! Nevím, kde bere tu odvahu mi..."

,,Pomoct?" napověděla Bridget a já na ni přimhouřila oči. ,,Já nechci péči ze soucitu! Ať si ji narve třeba do zadku!"

,,Páni... A to jsi před pár minutami působila vyčerpaně," zkonstatovala a postavila se. ,,Skočím si pro kafe, ty se zatím vydýchej."

,,Já jsem naprosto klidná!" vyštěkla jsem a založila si ruce na prsou. Udělala jsem ale moc rychlý pohyb a ucítila ostrou bolest v dlani.

Co si to ten chlap vůbec dovoluje? To si myslí, že se ke mně v jedné chvíli může chovat jako k odpadu a následně-

,,Ahoj," ozvalo se tiše. Josh váhavě vkročil dovnitř a posadil se na kraj postele. Když mě chtěl chytit za ruku, ucukla jsem. Překvapeně zamrkal a pak se stáhl. Evidentně si byl vědom, že se choval špatně. Ne že by to byla polehčující okolnost, ale upřímně se mi trochu ulevilo.

,,Proč tu jsi?"

Chtěla jsem, aby odešel. Urychleně.

,,Jak se na tohle můžeš zeptat, Margot? Já vím, že mi ujely nervy, ale-"

,,Tak pozor! To nebylo jen nějaké ujetí nervů!"

Sklopil pohled. ,,Máš pravdu, to nebylo jen ujetí nervů. Zachoval jsem se k tobě hrozně, ale měl jsem k tomu důvod."

,,Důvod?"

,,Ano. Dostal jsem se do rvačky s Donem, kterého jsem už před lety nadobro odepsal. Když byl teď zpátky, uvědomil jsem si, že nikdy nebudeš v bezpečí, pokud se spolu budeme dál vídat. Myslel jsem si, že tě tím ochráním, což se..."

,,Slzy na mě neplatí, Joshi, měl jsi mi říct, co se děje a nevymýšlet si kraviny. Vždyť jsi mi řekl, že jsi Tracy několikrát uhodil a že bys byl schopen uhodit i mě! Uvědomuješ si vůbec, jak moc jsi to posral?"

Na tváře mu dopadlo několik slz naráz. Ještě jednou se pokusil natáhnout pro mou dlaň, ale já znovu ucukla. Nedokázala jsem si pomoct. ,,Jdi pryč, Joshi, já tě tu nechci."

Znovu se na mě podíval. V očích se mu zračila taková bolest, že mi z toho málem puklo srdce, ale byla jsem příliš vyděšená, abych vzala svá slova zpátky.