23. kapitola

4.4K 281 14
                                    

Josh

Nastalo období začarovaného kruhu. Vždycky jsme se spolu pohádali, pak jeden z nás přišel s omluvou, pomilovali jsme se a druhý den jsme jeli nanovo. Snažil jsem se tě přimět, abychom si spolu pořádně promluvili, ale ty jsi to vždycky razantně odmítla. Nedokázal jsem říct, jak dlouho to budu ještě ochoten snášet, ale chtěl jsem udělat všechno proto, abych náš vztah dostal tam, kde byl dřív.

Jednoho večera jsem za tebou přišel s obrovskou kyticí růží, která naštěstí zafungovala. S širokým úsměvem a poděkováním sis ji ode mě převzala a pak jsi mě pevně objala.

,,Udělám něco dobrého k večeři?"

Úsměv mi na tváři na chvíli zatuhl, ale rychle jsem se vzpamatoval. Nechtěl jsem to mezi námi znovu pokazit, ale nebyl jsem si jistý, jestli je dobrý nápad, aby ses zhostila kuchyně. Tvé kulinářské dovednosti se s věkem příliš nezlepšily.

,,Dobře, pomůžu ti."

,,To budeš hodný."

Po večeři jsem si tě odnesl v náruči do postele, pomilovali jsme se a pak jsme usnuli v objetí. Ráno jsem musel odejít s předstihem, protože mě čekala porada, tak jsem tě opatrně políbil na čelo a chystal se vyjít z ložnice, když jsem najednou zaslechl tvůj unavený hlas: ,,Promiň mi to."

Jen jsem se na tebe usmál, ale tys to neviděla, protože jsi měla zavřené oči a pravidelně jsi oddychovala. Kdybych jen onehdy tušil, že tě to ráno vidím naposledy živou...

Popřený instinkt ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat