Popřený instinkt ✔️

19. kapitola

Margot

Ke konci týdne jsem se dozvěděla, že jsem získala práci v jedné menší marketingové společnosti, která mimo jiné spolupracovala i se Smith Publishing. Z toho jsem sice nebyla zrovna dvakrát nadšená, ale i tak jsem byla nesmírně vděčná, že jsem si tak rychle našla nové místo.

Prvních několik dní jsem se jen zaučovala a poznávala nové kolegy. Má vedoucí mi v mnoha ohledech připomínala Samanthu, což mě hezky vrátilo do starých kolejí a zjistila jsem, že se dokážu rychle adaptovat. Měla jsem spoustu nových povinností, ale nebyl tu na mě vyvíjen takový nátlak. Tentokrát jsem to nehodlala zvorat.

Když jsem po dvou týdnech na chvíli zpomalila a rozhodla se dopřát svému tělu něco smysluplného, ocitla jsem se v pátek kolem sedmé večer ve fitku. Nikdy jsem neměla dostatečnou disciplínu, abych u cvičení vydržela, ale když jsem onen večer skončila, nemoha jsem popřít, že je to osvěžující.

,,Ahoj, Bridget, potřebovala jsi něco? Byla jsem cvičit," oznámila jsem pyšně, když jsem zrovna vcházela do samoobsluhy, abych si doplnila zásoby ovoce.

,,Cvičit?"

,,Ano, byla jsem cvičit. Asi to začnu dělat pravidelně."

,,No super, ráda bych se přidala!"

Zasmála jsem se. ,,Klidně můžeš. Potřebovala jsi teda něco?"

,,Jo, chtěla jsem ti jen oznámit, že jdeš zítra v osm večer se mnou a Gabrielem na dvojité rande. Má svobodného kamaráda, který by se rád seznámil."

,,Když já nevím, Bridget..."

,,Seš bez chlapa celou věčnost, měly bychom to změnit," řekla má kamarádka rozhodně a já jen zavrtěla hlavou, zatímco jsem plnila sáček velkými červenými jablky.

,,Být bez partnera není choroba."

,,Souhlasím. Ale občas není od věci potit se i jinde než jen v posilovně, věř mi."

Kdybys jen tušila, jak jsem se před pár týdny zpotila já...

Zamračila jsem se nad svými myšlenkami. S Joshem jsem se neviděla už téměř dva měsíce, což bylo třeba s přihlédnutím k letním prázdninám z dětství vážně dlouhá doba! A já na něj samozřejmě pořád musela myslet. Často se mi vkradl i do snů, většinou v tom smyslu, že jsme se usmířili nebo že z nás byl pár. Už mě to vážně vyčerpávalo! Vůbec jsem nevěděla, jak se z téhle pasti dostat ven. Kdybych onehdy na firemním večírku nevtrhla do jeho kanceláře a nevyjela po něm, nebyla bych teď vystavená téhle nekonečné frustraci.

Existovala ale vůbec možnost, že bychom spolu nikdy nic neměli? Možná jsem to prostě nemohla ovlivnit. Zato jsem ale mohla ovlivnit jiné věci. A teď jsem dostala možnost, abych začala novou kapitolu nejen v práci, ale i v osobním životě.

,,Dobře, půjdu."

,,To si piš! A neboj, Geralda si určitě zamiluješ."

Gerald... Proč mi to zní jako Garfield?

**

Navzdory obavám jsem byla z Geralda příjemně překvapená. S Gabriela jsem ale měla smíšené pocity. Byl to vysoký, dobře stavěný chlápek s širokým úsměvem a čokoládově hnědýma očima, které si mě během večera až příliš často měřily.

,,Co kdybychom už šli, lásko?" navrhla kolem desáté hodiny Bridget směrem ke Gabrielovi a nenápadně na mě mrkla.

,,To není špatný nápad," řekl a zvedl se. ,,Těšilo mě, Margot."

,,Mě taky," řekla jsem a podala si s ním ruku. Věnoval mi až příliš dlouhý pohled a pak ustoupil z cesty své přítelkyni, abych se s ní mohla pořádně obejmout.

,,Koukej využít situace," zašeptala mi do ucha a já se tiše zaculila. Jakmile oba zmizeli, Gerald se zvedl a obešel stůl, abychom seděli naproti sobě. Pak se na mě zářivě usmál. ,,Vím, že jsem to už zmínil, ale jsi opravdu moc hezká."

,,Děkuju," řekla jsem se stejně širokým úsměvem. Byl to vážně moc milý člověk a ke všemu nevypadal vůbec špatně. Nechápala jsem, proč nikoho nemá. Záhy jsem si to ale poskládala dohromady, protože se v našem zorném poli rozeznělo nepříjemné pípání. Gerald vytáhl pager a vypnul ho. ,,Obávám se, že budu muset jít, Margot."

,,Nemocnice?"

,,Ano, pacienti nepočkají."

,,To je pochopitelné," vstala jsem a nechala se od něj políbit na tvář.

,,Moje číslo máš, takže pokud by sis to chtěla někdy zopakovat, budu moc rád."

,,Taky budu ráda," přitakala jsem a dívala se, jak odchází. Zbyla jsem si tu s několika bankovkami na stole, které tu po sobě nechali Bridget s Gabrielem. Domluva zněla tak, že oni zaplatí večeři za nás všechny. A co si budem, taková nabídka se neodmítá.

,,Doktor," řekla jsem si pro sebe a mávla směrem k číšníkovi. ,,Zaplatím."

,,Hned jsem u vás."

Před odchodem jsem si na dámách zavolala taxíka a chvíli jen zírala na svůj odraz v zrcadle. Měla jsem na sobě své nejdražší šaty a makeup, se kterým jsem se patlala téměř dvě hodiny. Chtěla jsem působit sofistikovaně, což se mi nejspíš povedlo. Celý tento večer se v zásadě povedl. Tedy, do jisté chvíle...

Vyšla jsem na chodbu a vydala se směrem ke schodům. Už jsem je téměř začala scházet, ale pak můj pohled padl na stůl umístěný v opačné straně restaurace, kam jsem od našeho místa prve neviděla. Při pohledu na Joshe usmívajícího se na nějakou ženu sedící ke mně zády se mi nepříjemně zhoupl žaludek.

Rande. On má rande! ozval se ve mně žárlivý hlas a naprosto ignoroval fakt, že já si tu dnes taky zvesela randila.

Stála jsem tam jako solný sloup. Josh se v jeden okamžik podíval směrem ke schodům a zatvářil se překvapeně. Zhluboka jsme se nadechla, jako bych chtěla něco říct. Pak jsem se ale jen chopila zábradlí a zmizela z jeho dohledu, srdce až někde v krku a slzy na krajíčku.