Závěr

64 8 14
                                    

Tak a jsme u konce, snad se vám dnešní nálož příběhů líbila.

V závěru svých knížek většinou dělám to, že mluvím, nebo aspoň naznačím, co mám v plánu psát dál... Znáte takový ten meme, kde je spongebob a všechno kolem něj hoří? No, tak přesně takhle mi teď hoří moje bakalářka, z které mám v době, kdy jsem tohle psala, napsané celé dvě stránky, a to ještě spíš tak v pracovní verzi. Zkrátka a dobře, začal letní semestr a já jsem se dopracovala do stádia, kdy mi nezbývá nic jiného než věnovat pokud možno všechen čas a energii právě tomuhle. Věřte mi, taky z toho nemám radost, ale krize je hluboká a jinak to prostě udělat nejde.

Jak se znám, bez svého vlastního psaní úplně nevydržím, ale rychlost práce bude fakt osekaná na historické minimum a cca do června stejně asi nic nového nevydám

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

Jak se znám, bez svého vlastního psaní úplně nevydržím, ale rychlost práce bude fakt osekaná na historické minimum a cca do června stejně asi nic nového nevydám. Ještě nejsem napevno rozhodnutá, ale už sto milionů let mám v hlavě jednu dlouhou a z pohledu autora dost náročnou kapitolovku s Adamem a Javim, ke které jsem se pořád nemohla dostat, tak si tak pohrávám s myšlenkou, že bych ji v tomhle provizorním režimu opravdu hodně pozvolna nakousla, ale vydávat bych ji začala teprve někdy na začátku/během prázdnin, kdy budu mít příležitost se jí naplno věnovat. Uvidím, možná v průběhu té pauzy napíšu sem tam nějaký oneshot (minimálně jeden na Ryden mi v hlavě straší tak, že ho asi budu muset napsat, abych mi dal konečně pokoj).

Takže tolik k mé momentálně dost pohnuté situaci. Krásné shrnutí by Smooki: vysoká krade duše!

Jinak, na instagramu jsem se na tohle už kolikrát ptala, ale chystá se někdo z vás Wattpaďáků vyrazit do zahraničí na Adamovo Velvet/QAL turné? Mně se naštěstí povedlo oboje, takže o těch akcích určitě zase nějakým způsobem tady/na instagramu poinformuju.

Poslední slova této speciální knížky pro speciální lidi jsem chtěla věnovat právě vám, co tu se mnou na Wattpadu jste, čtěte a podporujete moje příběhy. Mohla bych si psát do šuplíku, ale bez vás by to zdaleka nebyla taková zábava. Opravdu vám všem od srdce děkuju za to, že se o moje psaní zajímáte a máte se mnou pořád trpělivost, i když tenhle školní rok ten čas na psaní vážně honím, kde se dá (a v poslední době se právě moc nedá). ♡

Projekt 200Where stories live. Discover now