Projekt 200

Prokletí láskou- Rozšířený epilog

Přijel jsem v noci, spíš až k ránu. Jako první jsem zamířil do Tommyho ložnice, jenže tam jsem ho nenašel. Teprve, když jsem otevřel dveře té své... Vlasy rozhozené po polštáři, ležel přesně uprostřed mé postele a ve spánku vypadal tak mírumilovně, že se mi ho prostě nechtělo budit. Rozhodl jsem se proto, že se půjdu nejprve trochu omýt. Skoro dva roky jsme se neviděli, dopisy byly to jediné, co nám dávalo alespoň hrubou představu o tom, jak se má ten druhý. Jenže Tommyho hluk spojený s mým příjezdem nakonec přeci jen probudil, šel se podívat, co se děje, kroky ho zavedly za mnou do koupelny a... taky to začalo nejdříve mytím. - Démon, kapitola 31

"Mám nápad. Co kdybychom si teď skočili do kuchyně pro snídani, vzali si ji s sebou do postele a mezitím nechali napustit tu vanu? Řeknu, ať nám do ní přidají spoustu bublinek," předložil mu Tommy svůj veskrze lákavý plán. A musel by být blázen, aby na něj nepřistoupil. - Prokletí láskou, poslední slova Epilogu

●●●

Plán na romantickou snídani, případně doplněnou o další v posteli provozované aktivity, se ve výsledku jaksi nezdařil. Adamův včerejší nehlášený příjezd proběhl přibližně následovně: Prohnal se nádvořím jako hurikán a cestou po točitém schodišti do věžičky, kde se nacházela Tommyho obvyklá ložnice, se samou nedočkavostí v předposledním patře div nepřerazil, během krátkého okamžiku vcelku hrozilo, že se skutálí zpět do přízemí. Na konci této cesty na něj však místo jeho lásky čekala pouze prázdná ustlaná postel a takový menší... tedy spíše větší hysterický záchvat. Kdo ví, jak dlouho by byl schopný beznadějně lomit rukama nad prázdným pokojem a sám sebe přesvědčovat, že se vyplnila jeho nejhorší noční můra- Tommy již dále nevydržel čekat jeho návratu z války a opustil jej, když tu za ním pootevřenými dveřmi nakoukla Marianne, stará služebná, která se princovi starala o úklid ještě v dobách, kdy ještě žil spolu se zbytkem královské rodiny ve Versailles, a s chápavým pohledem mu naznačila, ať raději zkusí své pátrání přesunout o ložnici vedle, tedy do své vlastní. Obrázek Tommyho ze spánku objímající polštář dodala jeho ztrápené duši tolik vnitřního klidu, že se jen svalil do postele ke svému nejdražšímu, přitiskl se k němu a po dlouhé a namáhavé cestě ve vteřině usnul jako špalek. Každopádně na to, aby se po dvou letech na bitevním poli přivítal i se zbylým osazenstvem zámku, včera mnoho času nezbylo. Adam rozhodně nebyl zlý nebo přísný pán, jeho sloužící ho měli upřímně v oblibě, takže když princ sešel dolů do jídelny na snídani, ta zpráva se v okamžení rozkřikla po celém zámku a každý se s ním toužil přivítat, nebo jej alespoň přijít pozdravit.

Tommy se na ně za to, že si pro sebe kradou Adamovu pozornost, jež měla podle původní úmluvy náležet pouze jemu, ani nedokázal zlobit. Bylo nádherné pozorovat, jak se celé Chenonceau s jeho příjezdem najednou probudilo k životu a konec konců, chtěl svému drahému dopřát uvítání s plnou parádou. Jediné, co ho přivádělo k šílenství, bylo dilema, jak se má k Adamovi na veřejnosti před ostatními lidmi proboha chovat. Sice nepředpokládal, že by nějaká živá duše na zámku neměla o skutečné povaze jejich vztahu minimálně tušení, přesto si však připadal poněkud nepatřičně. Před Adamovým nuceným odjezdem do Anglie si tyto bariéry svého vztahu vskutku příliš ohmatat nestihli. Navíc na něj přešťastnému okamžiku navzdory trochu dotíraly nepříjemné myšlenky. Dovolil-li si popustit uzdu té své části, jež cítila onu zakázanou, hříšnou lásku k mužům, obvykle se vzápětí dostavil nějaký strašný trest. Nehodlal se to snažit potlačovat, nebo sám sebe za své city trestat, tímto temným obdobím si již prošel vskutku důkladně a naštěstí se mu podařilo dojít k prozření, že tudy pro něj cesta nepovede. Jen stále nemohl uvěřit, že má svého milého po tak nekonečné době doopravdy v pořádku doma. Kdyby mělo přijít cosi, co je znovu rozdělí, asi by to nepřežil.