Projekt 200

Hey Moon... - Alternativní scéna

A pro svůj poslední a rozmazlovaný přírůstek do zdejší fanfikce rodinky jsem nakonec po zvážení různých možností zvolila koncept, který se tady v knížce ještě neobjevil. V průběhu psaní mě najednou napadlo, že by se jedna věc mohla odehrát trochu jinak, než jsem měla původně v plánu, jenže tahle změna se už do příběhu dodatečně naroubovat nedala, protože to časově nevycházelo. Tak si ji můžeme užít alespoň tady. Jestli jste knížku četli, tak určitě brzy poznáte, na jaké místo tahle alternativní scéna patří.

●●●

Brendon se právě po dlouhém boji chystal k oné slavnostní poslední poslední ráně, kdy nepříteli jedním přesně mířeným zásahem slavnostně ustřelí hlavu, když tu se rozezněl dobře známý signál. Udělal tu chybu, že se okamžitě podíval do lišty, kterou měl permanentně otevřenou na pravé straně obrazovky. Jinak to ani nešlo, v chatu mu obvykle přibývaly nové zprávy rychlostí naspeedované fretky, takže na novinky musel reagovat okamžitě, protože zpětně by se oné jedné inkriminované zprávy už jakživ nedopátral. A to si v současné situaci nemohl dovolit. Chtěl každičkému jednomu člověku, který se rozhodne prostřednictvím jeho streamu přispět na dobrou věc, osobně poděkovat. Nahlas přečíst uživatelské jméno, říct, že jak za sebe, tak za Trevor project obrovsky děkuje... maličkost, která dokáže vykouzlit úsměv na tváři. Snažil se na to nikoho nezapomenout ani v těch nejvytíženějších momentech, co během streamu nastaly, často říkal, že podobná malá gesta jsou to nejmenší, co pro partu svých legendárních vros může udělat.

Nepočítal s tím, že by mu tento další donate nějak narušil jeho vražednou misi, vezme to mrk sem mrk tam, zapamatuje si uživatelské jméno, zmáčkne spoušť a pak v klidu poděkuje. Jenže když mu padl zrak i na výši věnovaného příspěvku, zůstal zírat na obrazovku jako zkamenělý. Prásk a celý obraz kromě fialovo bílé lišty s chatem zalily červeno černé odstíny doplněné o všeříkající oznámení YOU DIED a ikonku RESPAWN. V online střílečkách se za každé zaváhání tvrdě platí. Avšak cena, kterou právě obětoval, byla pořád nic v porovnání s tím, kolik někdo právě zaplatil jemu, respektive charitě.

"No to si ze mě děláš prdel! Lidi, viděli jste to taky? Normálně, viděli jste to?!" vypískl v prvotním nadšení a pak si hned přepnul mikrofon do módu, kdy jeho hlas dostal takovou ozvěnu, jako když se rozléhá hlášení na stadionu.
"Tatada tatada tatadá, na vědomost se dává, že Rory_708 je naprostá leeegeeendááá!!!" vyhlásil s improvizovaně odzpívanou fanfárou.
"Kámo, kámoško, nebo cokoliv mezi tím, nebyl to překlep, nebo nějaká chyba v Matrixu? Dvacet pět tisíc dolarů? WOW!" zopakoval nevěřícně to, co mu ukazovala tabulka příspěvků, kde se nyní uživatelská přezdívka Rory_708 s přehledem zářila na samotné první příčce. Když už tu mluvíme o překlepech, tak právě sousedská blízkost písmenek b a v na klávesnici stála za vznikem univerzálního slovíčka vro, kterým si Bren zvykl oslovovat své diváky z Twitch komunity. Když komunikujete s diváky, které znáte jen podle jejich internetových přezdívek, občas je prakticky nemožné vyluštit, s kým se to vlastně bavíte a jakým rodem máte dotyčného správně oslovovat, pochválit nějakou fanynku z chatu, "Dobrá poznámka, brácho", by asi nebylo zrovna to pravé ořechové. Ale právě tyto a podobné případy naprosto ideálním způsobem řešilo ono náhodou vynalezené slovíčko vro, které B prohlásil za zastřešující prostě pro všechno a pro všechny, ať už se identifikujete jako holka, kluk, nebo třeba kaktus.

"Uvědomuješ si vůbec, že tohle je největší donate, který jsem kdy viděl? Hej vro, já tě prostě žeru! A víš, co? Ty nejsi jenom nějaká legenda, ty- Rory_708 jsi ta nejvíc dope LGBTQ+ vro legenda EVER!!! Díky, vážně. Teď fakt nekecám, to, co jsi teď udělal, to co tady spousta z vás dělá, dokáže zachránit život. A nejen jeden. Ono se to možná na první pohled nezdá, ale i maličkosti dokáží divy. Už jenom to, že tu jste, ty super supporting věci, co píšete do chatu... Přeji si, aby každý, kdo se přijde podívat sem na stream, věděl, že nezáleží na tom, kdo se vám líbí, nebo kým se cítíte být, tady se nemusíte ničeho bát, nikdo vám tu neublíží, nejste na světě sami. Zrovna teď tu máme dva a půl tisíce diváků a ti všichni jsou tady pro vás. Spousta z nich dokonce bojuje se stejnými věcmi jako vy sami. Tak to hlavně nevzdávejte a buďte dál úžasní. Úžasní jako třeba tady Rory_708!" tentokrát už bez přidaných zvukových efektů se oklikou přes podporující monolog ke všem svým divákům opět vrátil onomu prvotnímu impulsu, který celý tento jeho kolotoč myšlenek odstartoval, aneb k tomu neobvykle vysokému příspěvku, který právě dorazil.
"To je prostě... Rory_708, já tě miluju! M-I-L-U-J-U-! Já tě miluju and I will always love youuuu..." děkovná řeč se mu následně zvrtla v asi nejslavnější hitovku Whitney Houston.
"To bychom si mohli pustit! Počkejte chvilku... Tady to máme, s věnováním jen a pouze pro Rory_708!" uvedl improvizovanou hudební vložku a po krátkém zapátrání v příhodném Spotify playlistu se z repráků počítače začal linout nezaměnitelný hlas originální nahrávky. Bren se v určitých pasážích vždycky na chvíli přidal a ze srandy zkoušel soupeřit s Whitney, kdo z nich dokáže v tom či onom místě zazpívat vyšší notu.

Ten jejich dvouhlas zněl vážně úchvatně, zvlášť, když jste měli puštěný zvuk do sluchátek jako já.

Udělala by mu má výhra z Lucky Strike stejnou radost, kdyby věděl, že Rory_708 jsou ve skutečnosti jen převrácené iniciály od Ryro? Kdyby věděl, že jsem to já, zazpíval by mi to samé? Řekl by, že mne bude navždycky milovat, nebo by ho jen naštvalo, že se mojí vinou nechal připravit o triumf ve hře? Jaká alegorie, kterou napsal život sám. Už dlouho před tím, než jsme za naším vztahem udělali definitivní tečku, jsem měl pocit, že ho jen ve všem brzdím. V tom, aby mohl dělat hudbu, která ho opravdu baví, v podstatě si nemohl zkusit žádný jiný vztah, protože jsem na něm poslední skoro dva roky visel jako koule na noze.

Přikryl jsem si ústa dlaní, protože jsem nechtěl, aby mě zaslechl brečet, stejně jako jsem já i přes to, že jsem si vyndal sluchátka z uší, stále dokázal zaslechnout, jak si Brendon zpívá tu tesknou porozchodovou písničku, absolutně netušíc, že Rory_708 se momentálně nachází doslova na druhé straně zdi ve vedlejším pokoji, kde se právě zoufale snaží vymyslet, jak mu říct, že ho také miluje a vždycky bude.

Zvláštní, jak si dvě srdce dokážou v jedné chvíli být tak blízko a tak nedosažitelně daleko zároveň.