(PSEUDO)Drákula

Část 10.

Proto jsem se tedy rozhodl, když Danovy třesoucí ruce nebyly schopny rozepnout ani jeden k sotva držících knoflíčků, košili jednoduše roztrhnout, abychom přeskočili všechno to zdlouhavé rozepínání.

A taky pochybuji, že by měl ten kluk dost síly na to, aby košili rozerval sám. 

Daniel suše polkl a svýma drobnýma ručkama mi košili jednoduše stáhl z ramen, jako by se bál mě svléknout.

Z mých dřívějších inspekcí jsem skálopevně přesvědčen, že nejsem nijak tělesně zdeformovaný. Nemám ani křídla, ani rohy, šupiny či ostny, co by mi trčely ze zad. Ovšem chlapec se strachy třásl, byť nad ním klečel normální  skoročlověk. 

Nalepil jsem se na něj, takže jsme se dotýkali hrudníky, a znovu jej políbil. "Jestli máš strach, můžu ti trochu pomoct," špitl jsem, aniž bych naše rty rozpojil. 

Dan zalapal po dechu. "Ne, já...to zvládnu," řekl. Moc přesvědčivě nezněl.

Opět jsem se začal zabývat jeho rty, aby myslel na něco jiného, než na mou pravou ruku, která si postupně našla cestu od jeho krku přes prso k pánvi až nakonec doputovala tam, kam směřuji celou dobu.

Už byl zdravý. Kůže kolem jeho otvoru už byla zahojená. 

Když jsem do něj pronikl svým prostředníčkem, Daniel zatajil dech a prohnul se v zádech, jako by jej něco zezadu nakoplo.

"Dobrý?" zeptal jsem se tiše.

Dan zasténal. Nevím, jestli to byl souhlas, či nikoli, a tak jsem prstem začal pohybovat dovnitř a ven. Postupně jsem se dostával hlouběji do jeho útrob a zároveň jsem se snažil jej co nejvíc roztáhnout, aby byl připravený. 

Daniel mi položil svou drobnou dlaň na rameno a zaryl do mě nehty. Vycházely z něj zvuky, něco mezi sténáním a vzlykáním, a tak jsem se tedy rozhodl jednat. 

Naklonil jsem se k němu a ještě předtím, než jsem zapojil do hry další prsty, jsem jej jemně kousl do krku. Nechtěl jsem pít. Neměl jsem žízeň.

Chtěl jsem do jeho systému vpravit trošku svého afrodiziakálního jedu. Vůbec neuškodí, když se tomu chlapci do toho bude chtít aspoň zpola takovou mírou, jako mně.

A právě v tu chvíli Daniel zatajil dech a vytřeštil oči. Můj jed působil překvapivě efektivně a chlapcovy nářky ustaly. 

Co zbylo, byla rajská hudba pro mé uši. Daniel začal slastně  sténat, jako by na tom jeho život záležel. 

Miloval jsem každičký moment, co jsem s ním byl. Pociťoval jsem dávno ztracené vzrušení z existence. 

Chytil jsem jej za stehna a jeho nohy roztáhl od sebe. "Můžu?" zeptal jsem se zdvořile. Rozhodně bych ale nepřestal, i kdyby můj požadavek zamítl. 

Daniel na mně rychle zamrkal svýma očkama, čímž z nich dostal poslední zbytky slz. Až pak se sladce usmál a přikývl. 

A já poslechl. Sice to šlo ztuha, ovšem jakmile jsem v něm byl do půlky a Danielovy nehty mi udělaly krvavou cestičku po paži, věděl jsem, že už to bude jen lepší. 

Daniel lapal po dechu. "T-To...to je všechno?" zeptal se nevěřícně. Zamračil se, jako by nechápal, že je to taková slabota.

Musím uznat, že mě přemohlo mé zlé já. "Ani zdaleka ne, králíčku," zavrtěl jsem hlavou a silně přirazil. 

"NGHAH!!" dostalo se z Daniela. Chudáčkovi zase vytryskly slzy z očí. "C-Chrisi!!" zvolal mé jméno, hlas pln bolesti. 

Tiše jsem se zasmál, načež jsem jej pohladil po tváři. "Ano?" zeptal jsem se. Poprvé jsem se v něm pohnul a při každém nastávajícím přírazu se snažil se dostat hlouběji.