(PSEUDO)Drákula

Část 4.

"Můžeš si vybrat jednu z těch dvaceti ložnic, co tu jsou. Ani nevím, které z nich jsou obyvatelné, protože spím dole ve sklepě," pokrčil jsem rameny, zatímco si Daniel prohlížel své nové obydlí.

Provedl jsem ho spodním patrem, kde jen hlasitě obdivoval krásu zdejší architektury, pak i horním patrem, kde zase hlasitě komentoval přítomnost pavouků a myší.

"Opravdu ti nevadí, když tu zůstanu?" zeptal se mě Daniel už tak po sté, když jsme zalezli do jedné z mnoha ložnic. Tahle vypadala použitelně.

Pokrčil jsem rameny. "Nebudeš o nic větší přítěž než Lucifer."

Daniel se zmateně zamračil. Nevěděl, jestli to byla poklona, či urážka.

Ani já to nevěděl.

"Ehm...já tady ale nemám...žádné věci...," mumlal dál. "Tedy..ne, že bych toho měl moc, ale nerad bych strávil zbytek života v jedněch gatích a jedné mikině," kňoural Daniel, zatímco testoval pohodlnost postele.

Z místa jsem se odrazil a pomocí své upíří síly se vymrštil do vzduchu, takže jsem se přilepil ke stropu. "Potřebuješ toho moc?" zeptal jsem se, než jsem se položil na záda a pohodlně ulehl.

Daniel pode mnou udělal totéž, ale na matraci, takže jsme si civěli do tváře. Dělily nás od sebe jen dva metry vzduchu.

"Ne," zavrtěl hlavou. "Ale nevím, jak dlouho vydržím na lízátkách a žvejkačkách," zasmál se.

Svraštil jsem obočí. "Však to je ta největší delikatesa, co vaše rasa stvořila." A taky jediná potravina, ze které mi není zle.

Daniel chvíli mlčel a koukal na mě. "Ty bílé vlasy máš od přírody?" zeptal se najednou.

Nechápal jsem. "Jaké bílé vlasy?" naklonil jsem hlavu na stranu.

"Máš úplně bílé vlasy. Jak sníh."

Zdvihl jsem obočí. "Fakt? Nepovídej. Nikdy jsem se neviděl v zrcadle, takže moc nevím, jak vypadám," pokrčil jsem rameny. "Stejně je mi to k ničemu, když všechny možné partnery vyděsím už na dvacet metrů," zasmál jsem se.

"Mě neděsíš," vychrlil Daniel.

Koukal jsem na něj jak na blázna.

"Teda, připadáš mi celkem hezký, to je vše."

Pokrčil jsem rameny. "Upíři všem smrtelníkům připadají hezcí. A to můžeme být jakkoli šerední, to mi věř. Tygr se vám taky líbí jen proto, že je tygr. Je vám jedno, jak vypadá jako jedinec," uchechtl jsem se nad dětskou naivitou tohoto kluka.

Daniel si založil ruce pod hlavou. "To je pravda. Máme o vás spousty fiktivních dokumentů," zasmál se. "Tak moc vás obdivujeme." 

Neubránil jsem se smíchu. "Ano, to jsem si stihl povšimnout," přiznal jsem se. "Ovšem musím podotknout, že Stmívání je jedna z mých nejmilejších knih. Zápletka je velmi poutavá," poučil jsem jej rychle. 

Daniel mi věnoval stydlivý úsměv. "Taky si hledáš svou Bellu?" zeptal se s tichým chichotáním.

Přimhouřil jsem oči. "Já svou Bellu nikdy nenajdu," řekl jsem s úsměvem. "Upíři nesmějí milovat smrtelníky," zavrtěl jsem hlavou. "Je to...nebezpečné. Pro oba." 

Chlapec se snad až zděšeně zahleděl na můj obličej. "Copak jsi se za svůj život nikdy nezamiloval? Nikdy jsi neměl partnerku?" 

Vyprskl jsem smíchy. "Ach, ale ano, partnerky jsem měl. I partnery. Mám pocit, že dokonce i nějaká ta Bell je v seznamu. Byla tam Mary, Elisia, Alexandr, Greta, Jon, Harry...Byla jich spousta," řekl jsem upřímně. "Co já vím, klidně by to teď mohl být nějaký Daniel. Toto jméno na seznamu ještě nemám," pokrčil jsem rameny. 

Daniel zrudnul a odkulil se z postele. "Takhle prosím nežertuj," zadíval se na mě. Když stál, byl mi o něco blíž. 

Na stropě jsem se postavil, takže jsme měli oči ve stejné úrovni. To, že jsem jej viděl vzhůru nohama, bylo vedlejší. "Co když to nebyl žert?" zeptal jsem se napůl vážně, napůl ne.

Daniel se ode mě odvrátil. "Tahle dohoda má být o tom, že ti poskytnu krev za útočiště. O...tomhle...nepadlo ani půl slova," zavrtěl hlavou rádoby odmítavě. Hned mi bylo jasné, že se jen stydí.

"Do ničeho tě nutit nebudu," ušklíbl jsem se a vymrštil se do vzduchu, takže jsem se ocitl na stejné zemi, na které stál on. "Stejně to jednou budeš chtít dobrovolně," vysmíval jsem se. "Vy lidé upírům nemůžete odolat," zavrtěl jsem hlavou.

Daniel se ke mně otočil a jeho tmavé oči se leskly odhodláním. "Sleduj mě."