(PSEUDO)Drákula

Část 14.

Dorian jen pokrčil rameny. "Je od nich milé, že se po nás po několika desítkách let shání, nemyslíš?" Trochu sklopil hlavu, ovšem nepřerušil oční kontakt, takže to vypadalo, že se jeho obličej zdeformoval do dalšího hrozivého výrazu. "Bude to legrace." 

Když jsem si vybavil, že všechna naše rodinná setkání dopadla krveprolitím, moc mi to jako legrace nepřišlo. 

"O tom ti říkala Matka?" zeptal jsem se.

Dorian, zcela zaujat chlapcem za mými zády, mě nevnímal. Koukal na Dana, jako by pozoroval vystrašené zvíře, na kterém chce provádět experimenty. Podle něj byl totiž Daniel přesně to. 

"Doriane!" okřikl jsem jej. 

Můj bratr zasyčel a vycenil na mě své tesáky. "Promiň, bratře, nechal jsem se unést. Ale když...on tak sladce voní...A jeho ucho..." 

Slyšel jsem, jak za mnou Daniel suše polkl. Doslova jsem z vlnění vzduchu mezi námi cítil, jak moc se ten kluk třese. 

Můj bratr se ušklíbl, ovšem ne na dlouho. Jeho samolibý výraz byl vystřídán absolutním šokem a zhnusením, když se mi něco otřelo o nohu.

Drahý Lucifer odporně zavřeštěl a posadil se před špičky mých bot. Ostražitě máchal ocasem a upřeně pozoroval Doriana, který jen bezmocně couval. 

"Proč...Proč tu necháš pochodovat tohoto...zplozence pekel?!" 

Zadusil jsem v sobě smích. Při pohledu na mého bratra, jak se bojí kočky...jsem měl co dělat, abych se neuchechl. "Lucifer není ani z poloviny tak démonický, jak my, bratře," připomněl jsem mu. Kočku jsem chytil za kůži na hřbetě a zvedl jej do vzduchu. "Dívej." 

Lucifer, přestože zaujal poněkud rozmilou polohu, kdy mu packy jen tak visely, zaprskal. 

Dorian se už skoro plazil po umyvadle. "Dej to pryč!" syčel. Jeho obličej měnil barvy, jak se mu oči opět zalévaly krví. 

Otočil jsem se na patě a Lucifera položil Danielovi do náruče. Kočka se nechala chovat, jako by byla lidské mládě. A, opět velice antiklimaticky, začal rádoby nevinně vrnět. 

"Nevěděl jsem, že se bojíš koček," promluvil jsem opět k bratrovi. 

Dorianova tvář se vrátila do své původní podoby a on zatřásl hlavou. "To není kočka." 

Mlaskl jsem nad ním. "Je to přesně ten důvod, proč se od toho kluka máš držet dál. A jestli mě budeš nasírat, bratříčku, seženu jich dalších dvacet. 

Dorian zvedl horní ret jak rozčilený pes. 

A pak nastala dlouhá chvíle ticha, kdy jsme na sebe zírali. Jen Lucifer u Dana spokojeně vrněl. 

"Vřele doporučuji, aby ses zde dlouho nezdržoval, Doriane," oznámil jsem bratrovi po chvíli, kdy mezi námi proletěl aspoň tucet blesků. 

"A já ti zas doporučuji, abys uposlechl volání praotce."

"Možná se ukážu. A teď vypadni," zakončil jsem tuto debatu nepříliš přátelsky. 

"Jak si přeješ, bratříčku," uklonil se a naposledy se mi podíval do očí, než se jeho pohled opět zaměřil na mladého smrtelníka vedle mě. 

Viděl jsem, jak v sobě svádí poslední boj - riskovat uhranutí černou bestií a konflikt se mnou, nebo nechat chlapce být? 

"Doriane," vyslovil jsem jeho jméno varovně.

Bratr sebou škubl. "Bylo mi ctí, smrtelníče," usmál se. 

Věřím, že by jeho úsměv dokázal Daniela traumatizovat. Dost možná traumatizoval i mě. 

. . . 

Noc ještě nebyla ani v polovině, ale už se stihlo pokazit tolik věcí. 

Procházel jsem se po hradu a hledal své nohsledy. Mým oblíbeným byl v poslední době černý havran, který sem tam sedával na větvi poblíž okna do obýváku. Jenže ten havran nemá rád, když je nablízku můj věrný kocouří společník.

Ovšem, rád bych vám oznámil, že ta zvířata jsou stejně velká. 

Uvažoval jsem nad tím, že bych i havrana nějak pojmenoval, ovšem nevídal jsem ho zas tak často, abych jej potřeboval oslovovat. 

Seděl jsem na kamenné římse a čekal, zdali se opéřenec objeví. Lucifer byl jakožto stráž odklizen do Danovy ložnice, takže pták neměl žádný důvod nepřiletět. 

A opravdu netrvalo dlouho, než mi nad hlavou zašustila křídla. 

Usmál jsem se do vzduchu a čekal, až si havran sedne. 

Pták na mně koukal svýma černýma očkama, jako by čekal, co po něm zase budu chtít. 

Hodil jsem po něm kousek kuřecího masa, co jsem dnes sehnal v obchodě. 

Havran šikovně pamlsek chytil, několikrát si jej v zobáku nadhodil a nakonec jej spolkl. A tím jsem si získal jeho plnou pozornost. 

"Sleduj Doriana, buď tak hodný," poprosil jsem ho. 

Pták se otřepal, krátce zakrákal a opět vzlétl, až se větev zatřásla. 

Tak, to by bylo. 

Dnešní noc, kdy si měl Daniel pořádně odpočinout, byla pořád lepší a lepší. 

Seskočil jsem na zem a tiše se rozešel k Danově ložnici, abych jej zkontroloval. 

Jenže sotva jsem vystoupal schodiště, které vedlo k jeho ložnici, slyšel jeho bosé nohy, jak ťapou po podlaze. 

Zvedl jsem obočí a zahleděl se na chlapce, co stál na konci chodby. 

"Ty nespíš?" zeptal jsem se jako první.

Danielovy tváře zrůžověly a on zavrtěl hlavou. "Měl...měl jsem strach." 

Popošel jsem k němu. "A proto se tu sám po tmě procházíš?" 

Daniel znova zavrtěl hlavou, než ji sklopil. Vlasy mu spadly do obličeje. "Chtěl jsem jít..za tebou," zahuhlal. 

Usmál jsem se a vlasy mu zastrčil za ucho. "Jaká to náhoda. Já jdu zase za tebou," zvedl jsem mu hlavu. 

"Dorian ti neublíží," slíbil jsem mu. 

Daniel na mě několikrát zamrkal. Moc mi nevěřil.

"Dokud jsem tu já, tak se tě nedotkne," ubezpečil jsem ho. "A navíc máš na své straně Lucifera," pokrčil jsem rameny. 

Dan jen přikývl. 

"Tak si jdi lehnout," ztišil jsem hlas a políbil svého smrtelníka na čelo. 

Dan mě chytil za předloktí. "Tak pojď se mnou," řekl překvapivě pevným hlasem, byť se jeho drobná ruka třásla. 

Když ke mně zvedl oči, leskly se. 

Neubránil jsem se úsměvu. "Víš, že ti nedokážu odolat," upozornil jsem ho. 

"Já vím, moje krev je pro tebe dokonalá," zasmál se slabě. 

"Na tohle jsem nenarážel, králíčku," přitáhl jsem si jej po polibek, až chudáček zavrávoral na špičkách. 

Držel jsem jeho rty přitisknuté na mých a on se musel opřít o mé břicho, aby se nevyvrátil. 

"Pojď spát, smrtelníci už dávno spí," řekl jsem, když se ode mě odtáhl. 

Daniel odvrátil pohled. Měl dokonale rudé tváře. "To teď nebude tak snadný," přiznal.