Mick Solace - Syn Solangela

LXXIV.

Mick:

Jakmile jsem se probudil, spatřil jsem Jamese, jak na mě kouká. Mírně se pousmál.
"Brýtro." Zachraptil jsem.
"Brýtro." Pohladil mě po tváři, přičemž mi z tváře odhrnul neposlušné prameny vlasů.
"Bohové," zavrčel Harry na posteli. "Ani ráno nedaj pokoj."
Posadil jsem se, abych na něj viděl. "Dobré ráno i tobě."
Odpovědí mi bylo další zavrčení.
"To jsi vždycky po ránu protivný?" Zeptal se jej James.
"Ne, jen když mám hlad."
"Hej!" Ozval se táta Nico, který se opíral o loket. Zakrýval si ústa jedním prstem a zamračeně ukázal na spícího muže vedle něj. Taťka Will ještě spal, přičemž jednu ruku měl přehozenou přes tátův bok.
"Asi bych to neměl říkat, Micku, ale tvůj táta je rozkošný, když spí." Šeptl James.
"Jo, to bys neměl."
"Hlavně přede mnou." Prohodil Nico.
"Budu muset sem propašovat Sáru." Zamyslel se nahlas boreásovec.
"Jo! Bude sranda!" Zaradoval se můj přítel trochu moc nahlas.
"Co se děje?" Zakňoural taťka Will, který se začal protahovat.
"Skvělá práce, zeďáku." Zakroutil hlavou černovlasý muž.
"Zeďáku? To znamená, že mám vaše požehnání ke svatbě s Mickem?!" Zatleskal.
"Co?! To jsem neřekl!"
"Ale naznačil!"
"Souhlasím s Jamesem." Ozval se táta Will. "Ale chlapče," koukl na mého přítele, "potřebuješ i můj souhlas."
"Ten dostanu snadno." Mávl rukou.

Harry se v tu chvíli uchechtl. "Ještě chvíli pokračuj a už Micka neuvidíš."
"Přesně." Souhlasili tátové.
"Tím jsem nechtěl říct, že jste jednoduchý na spracování." Bránil se Budiulo. "Tím jsem chtěl říct, že do toho dám všechno, takže udělám takový dojem, že ta svatba proběhne okamžitě." Objal mě. "A pak mi Micka už nic nevezme! Bude jenom můj!"
"Pusť." Kníkl jsem.
"Štěstí, že já tohle řešit nemusím." Zasmál se bělovlásek.
"No pozor! Jestli budeš chtít mít za ženu mou sestru Sáru, tak taky budeš muset získat moje požehnaní." Upozornil ho taťka.
"Ha! A máš to!" Vykřikl James.

"To bude trvat hoooodně dlouho, když se skoro v ničem neshodneme." Pokrčil rameny Harry.
"Ale jdi. Vyrůstal jsem s vámi, takže vím, že teď máte jen menší krizi." Povzbudil ho můj přítel.
"Uvidíme."
Taťka se posadil. "Takže tě varuju předem, Harry. Jestli mojí sestřičce ublížíš, tak mi bude jedno, čí jsi bratr nebo syn. Rozumíme si?" Pobodl ho pohledem.
"Jo, jasný. Nic takového neplánuju." Zvedl ruce v obranném gestu.
"Jen aby."

Po pár minutách jsme se shodli, že bychom se mohli obléct a jít na snídani. Chtěli jsme jít všichni spolu, ale Harry se rozhodl, že půjde spolu s apollónovci. Asi všichni víte, proč...