Mick Solace - Syn Solangela

XLIV.

Konečně byl konec školního roku a já mohl jet do tábora Polokrevných. Poslední měsíc jsem nesměl, protože jsem bojoval o dobrou známku z několika předmětů a výsledky jsem se dozvěděl až na vysvědčení. Ani James za mnou nemohl přijet. Naštěstí to všechno dobře dopadlo. No...i když tátové nebyli spokojeni s mou čtyřkou z tělocviku, ale smířili se s tím, že nikdy nebudu fyzicky nadaný.

"Mimi!" Zahlédl jsem Jamese, jak ke mně běží.
"Mohl bys mi tak neříkat?" Zakňučel jsem.
"Konečně jsi tady." Objal mě, přičemž ignoroval mou prosbu.
"Taky tě rád vidím." Protočil jsem oči a volnou rukou ho objal. Ve druhé jsem měl batoh.
"Ale! Pořád u sebe nosíš tu kouzelnou kabelku?" Zeptal se, když se odtáhl. Ukázal na velmi prostornou brašnu, která se mi houpala u boku.
"To není kabelka! Je to chlapácká brašna a kouzelná taky není." Opravil jsem ho.
"Tak proč z ní vždycky vytáhneš nářadí, nebo udělátko, co někoho sejme?"
"Protože v ní je hodně kapes, kam si nářadí dávám, a volný prostor je zasypán těmi 'udělátky'." Pronesl jsem hrdě.

"No jestli to není Mick Solace?" Ozval se hlas naší kamarádky.
"Veronico!" Věnoval jsem jí úsměv.
Objala mě a dala mi pusu na tvář. "Vím, že nesnášíš, když máš obtisk rtěnky na tváři, ale chci vidět výraz tvojí Emily." Zasmála se.

Ano, Veronica se s Emily nesnesla. Kvůli čemu? No Veronica jednou řekla, že Eros je pravá láska, která nenechá nikoho spát, zatímco Afrodita je jenom krásné poblouznění, které pomine, takže s láskou nemá nic společného.

Odstrčil jsem ji a začal si třít tvář. "Takže mi chceš zajistit rozchod?" Zamračil jsem se.
"Už jsem ti řekla, že váš vztah není v pořádku."
"Ale neuvedla si důvod."
"Nechci spoilerovat!" Rozhodila rukama.
Zakroutil jsem hlavou. "Radši si půjdu odložit věci." Zamířil jsem ke srubu Hefaista.
"A půjdeš si pak zaplavat?" Zeptal se James.
"Mou odpověď znáš."
"Ale proč ne?" Doběhl mě. "Nikdy nechceš, proč?"
"Protože nechci." Odsekl jsem.

***********************************

Seděl jsem venku před srubem se svým bráchou Trisem a společně jsme zkoumali moje plány na zabezpečení mého pokoje. Zjistil jsem totiž, že byt, ve kterém jsem s otci žil, byl několikrát rekonstruováný, takže různé místnosti byly postaveny z různého materiálu. Takže jsme probírali, jestli to bude problém.

Musím se pochlubit. Tím, jak jsem Tristana zaměstnával svým projektem, neměl čas stavit roboty na zabití mé tety Florety, takže mi je hodně dlužná. Bohužel jsem zatím nevymyslel, jak mi to splatí.

Najednou jsme zaslechli pisklavý hlas. Rozhlédli jsme se a uviděli mou přítelkyni, které se ke mně rozeběhla. Postavil jsem se, připraven jí chytit do náruče.
"Micku!" Vyskočila a já jí chytil. Asi si přála, abych se s ní zatočil, ale tady nejseme ve filmu, tak jsem to neudělal.
"Emily! Tolik si mi chyběla!" Políbil jsem ji, přičemž jsem ignoroval fakt, že budu od rtěnky.
"Ty mě taky." Odtáhla se. "Příště se nesmíš nechat sekýrovat a jet i bez souhlasu tvých tátů." Pokárala mě.
"No ale..." podrbal jsem se na rameni. "Mysleli to dobře. Navíc díky tomu jsem nepropadl."
"Blbá škola. Měl bys být, jako někteří v Táboře a do školy nechodit."
Mlčel jsem. Už několikrát jsem jí vysvětloval, že studium je pro můj projekt i budoucnost hrozně důležité. Jenže to jí nezajímalo.
"No nic. Teď aspoň máme možnost vynahradit ztracený čas." Popadla mě za paži a táhla pryč.
"Počkej! Musím si uklidit plány!"
"Já to udělám." Nabídl se s úsměvem Tris.
Tak jsem se nechal táhnout.