Mick Solace - Syn Solangela

LVI.

"No tak Micku! To můžeš udělat potom."
"Ale já chci teď!" Zamračil se a dál si připravoval nářadí.
"Jsi tím doslova posedlý."
"Já vím."
"Ale to je špatně! Kdy naposledy jsi šel s kámoši ven, hm?"
"Když jsem byl v Táboře."
"To se nepočítá."
"Podle mě jo."
"No tak, Mimi."
"Na tohle přestávám slyšet."
"Jen se projdeme."
"K čemu mi bude se vystavovat útoku příšer?"
"Třeba aby sis vyšel s kamarádem, kterého jsi dlouho neviděl?" Založil jsem si ruce na hrudi. Mick se jen uchechtl. "A se kterým hrozilo, že se přestanete bavit?"
Zarazil se. "To-to nikdy nehrozilo." Položil kufřík na stůl ve svém pokoji.
"A co podle tebe bylo to, jak ses mi vyhýbal?"
"Potřeboval jsem si uspořádat myšlenky a v tvé přítomnosti to nešlo."
"To ti tak budu věřit."
Prudce se otočil čelem ke mně. Jak moc nesnášel, když mu jen náznakem řekl, že ho považuje za lháře. "A jaký byl podle tebe 'pravý' důvod?"
"Bylo ti divné se se mnou bavit."
Praštil se do čela. "Tak ona je to pravda?"
"Co?"
"Že pěkný kluci jsou blbci!"
"Teď nevím, jak reagovat..."
"Zkus neutrálně."
"A ty jsi hrozný debil, kterému děkuju za lichotku."
Uchechtl se.
"Tak půjdeš?"
"Ne."
"Micku!"
"Řekl jsem ne."
"Potom ti s tím pomůžu."
"HLAVNĚ TO NE!"
"Fajn, tak to nechám na tobě, ale jen když se mnou půjdeš."
Krátce se zamyslel. "Ty mě nenecháš na pokoji, dokud s tebou nepůjdu, že jo?"
"Jop."
Povzdechl si. "Tak mě nech se aspoň převléknout do něčeho slušnějšího."

***********************************

"Jestli se spálím, tak tě zbiju." Zavrčel Mick nevrle, když jsme procházeli městem.
"Bohové Micku! Jednou vyjdeš ven a už by ses mazal krémém? Navíc by Apollón nedopustil, aby se jeho vnuk nespálil."
"Nevlastní vnuk lomeno synovec." Opravil mě. "A jo. Pokud má blbý den, vybije si to na mně."
"To budeš protivný po celou dobu, co budeme venku?"
"Nevím. Pravděpodobně jo."
"Tak buď ticho, ať si to aspoň trochu užiju."
"Donuť mě!"

Chytil jsem ho za rameno, otočil ho čelem k sobě, jednou rukou jsemsi ho k sobě přitáhl a druhou jsem jej držel za bradu, čímž jsem ho nutil se mi koukat do očí.
"Mám?" Palcem jsem mu přejel po rtu.
Zrudl a okamžitě mě od sebe odstrčil. Jen jsem se zasmál.
"Tak málo stačí dosáhnout svého." Zakroutil jsem hlavou.
Mick odvrátil stále rudou tvář a pokračoval v cestě. Následoval jsem ho.

°°°
Mick:

Blbec! Co kdyby nás viděla nějaká moje sousedka?! Hlavně některá z těch starších?! To by hned řekla tátům. V nejhorším případě by jim mohla říct, že "homosexuálové vychovají homosexuální děti", či jak to ti lidé říkají.
Ale to Jamesovi bylo očividně jedno, hlavně, že jsem přestal mluvit.

"No tak, usměj se!" Šťouchl do mě prstem.
"Šel jsem s tebou ven. Další přání ti nesplním."
"Ani kdybych se omluvil za tam to?"
"Ne."
"Ani kdybych tě zlochtal?"
"Dotkni se mě a zlomím ti ruku."
Zakoulel očima. "Nejsi ty náhodou holka? Páč mi přijde, žes to dneska dostal."
Víc jsem se zamračil.
"Fajn! Tak jestli chceš, půjdeme domů!" Rozhodil naštvaně rukama.
"Děkuju."
"Kdybys mi hned řekl, že je ti teb tvůj bezpečnostní systém milejší, než tvůj kámoš, tak bych sem ani nejezdil a nechal tě v klidu pracovat."
"To není pravda a ty to víš."
"Poslední dobou o tom dost pochybuju."
"Já jen-"
"Chceš bezpečí pro všechny, na kterých ti záleží. To chápu, protože chci to samé, ale ty zapomínáš na to, že když budeš jenom pracovat na tomhle projektu, tak hodně těch tvých milovaných ztratíš. Třeba Emily první, kterou jsi ztratil!"
Svěsil jsem jsem hlavu. "Tu jsem ztratil z jiného důvodu." Šeptl jsem a vydal se do nejbližšího parku.