Mick Solace - Syn Solangela

LXVIII.

James:

Myslel jsem si, že už budu mít klid, jenže v tu chvíli se kolem mě začala zhmotňovat malá útulná místnůstka, která byla zařízená ve staromódním stylu.
Zakňučel jsem. Opravdu jsem si přál, aby byl už konec.

"Tak často tě Apaté terorizovala, že máš i bez ní nepěkný spánek." Zazněl mužský hlas za mnou.
Otočil jsem se. Na křesle seděl starý muž s krátkým plnovousem. Na spáncích měl drobná křidélka. Upíjel z keramického hrnku pro mě neznámou tekutinu.
"Umm..."
"Co? Moc starý?" Změnil se na malého černovlasého kluka.
"Co to-"
"Nebo bys raději-" Změnil se na Micka, přičemž mu zůstala křidélka.
Chvilku mi trvalo, než mi došlo, kdo to je.
"Morfeus?"
Usmál se. "Výborně!" Opět se napil. "Posaď se."
Cosi mi podkosilo nohy a já spadl do měkkého křesla, o kterém jsem věděl, že tam před tím nebylo.

"Musel jste to dělat?" Řekl jsem po chvilce ticha.
"Prosím?" Nechápal.
"Jste bůh snů. Nemohl jste zabránit těm nočním můrám?" řekl jsem trochu nevrle.
Zasmál se. "Chlapče, já mám další dva bratry. Z tohohle viň Fobétora, ne mě. Já tu jsem jen proto, abych ti dal chvilku klidu."
"Proč?"
"Každý si zaslouží aspoň občas klidný spánek, ne?"
"A co ten váš druhý brácha?"
"Fantasos? Co s ním?"
"Nosí pěkné sny?"
"Jak kdy." Pokrčil rameny. "Je to přízrak, takže...Ani já nemusím nosit vždy dobré sny, ale tuhle funkci zastává už bratr, tak proč to dělat." Zas se napil. Ten hrnek byl snad bezedný. "Promiň, chceš taky?"
"Ne, děkuju...uhm...proč jste nepřišel dřív?"
"Proč bohové dělají to, co dělají? Proč nedě-"
"Jo, chápu." přerušil jsem ho.
"To jsi vždycky tak protivný?" I když byl rozladěný, jeho hlas působil...klidně.
"No většinou je takový Mick, jenže teď ho vidím klidného." Uchechtl jsem se.
Bůh se jen uculil.
"Stejně mi přijde divné, proč jste přišel..."
Odložil hrnek na stůl. "Můžu ti říct dva důvody, proč, ale jen jeden bude dobře. První - jedna smrtelnice čeká moje dítě. Druhý - může se schylovat k další válce mezi bohy. To nechce nikdo, hlavně Olympané. Jsi v proroctví, Jamesi. Závisí na tobě budoucnost bohů i jejich dětí. Nemůžeš zešílet kvůli snům. Proto jsme se s Fantasem domluvili, že se pokusíme od tebe držet našeho bratra co nejdál. Samozřejmě budeš mít špatné sny, ale ne tolik často a- Proč tak na mě koukáš?"
"Bohové pomahájí?"
Vzteky zrudl. Bylo vidět, že se snaží uklidnit. "Spratku smrtelnická! My vám mnohdy pomáháme, ale vy jste tak hrozně tupí, že to ignorujete!"
"Omlouvám se. Nemám dobré vychování." Snažil jsem se neusmívat.
"Radši to tu ukončíme."

Tentokrát jsem se probudil doopravdy. Vydechl jsem a otočil se na bok, abych viděl na Micka. Ležel na břiše, palec u svých rtů a vlasy všude možně. Dal jsem mu je pryč z obličeje, přičemž mu nepatrně zatřepaly víčka.
"Pšš...spinkej." zašeptal jsem.
Mick vzal mojí ruku a objal ji. Prsty se jemně dotýkala jeho tváře.

Takhle mi bylo dobře. Mohl bych takto zůstat navěky. Jen já, Mick a můj srub v tomto momentu. Žádné, nestvůry, zlé sny nebo šílení bohové. Bohužel času neporučím.

Přisunul jsem se k Mimimu blíž, vyprostil ruku z jeho sevření, abych si jí nezlomil, a uveznil ho v mém objetí. Trochu se zavrtěl, nejspíš hledal pohodlnější pozici.
Chvilku jsem jej hladil po vlasech, než jsem znovu usnul.