Mick Solace - Syn Solangela

XX.

Zrovna jsem si hrál s Harrym, když jsem zahlédl Jamese, jak rychlým krokem míří do svého srubu. Chtěl jsem za ním jít, jenže se od někud zjevil strejda Scami a zastavil mě.
"Teď to není nejlepší nápad." Pustil mě. Nechtěl, abych tam šel, přesto mi dal možnost volby.
Jakmile jsem se otočil zpět k místu, kudy James šel, uviděl jsem, jak práskl dveřmi. Udělal jsem dva kroky, než mě táta Will zavolal, že je čas jít. Naposledy jsem se ohlédl směrem ke srubu Apaté a rozeběhl se za tátou.

Proběhlo poslední loučení, přičemž o berli přikulhala bojem znavená Flo. Samozřejmě si nemohla odpustit medvědí objetí a velkou pusu na mou tvář. Několik táborníků zamumlalo, že to dost přehání.
Těsně před tím, než jí táta Will vynadal, že není na marodce, jsem jí šeptem řekl, aby se ujistila, jestli je James v pořádku a pak mi dala vědět.

************************************

V autě jsem byl hlavou opřený o okýnko. Sledoval jsem okolní krajinu, tiskl si k sobě plyšáka a vzpomínal na dny, které jsem strávil v táboře.
Auto prudce zabrzdilo. Nebýt bezpečnostního pásu, který mě málem uškrtil, ošklivě bych se praštil do hlavy.

Když jsem se chtěl zeptat, co se děje, tátové z auta vystoupili, obešli ho a zmizeli mi z dohledu.
Nějakou dobu jsem bojoval s pásem, než jsem ho odepl. Okamžitě jsem vyskočil z auta a strnul v hrůze. Tátové spolu zápasili a nadávali si za věci, které, jak vím, nikdy neudělali. A nebyli jediný. Všichni okolo mě se bili, nadávali si. Dokonce jsem viděl i pár mrtvých těl.
Rozbrečel jsem se. Nevěděl jsem, co mám dělat. Nebyl tu nikdo, kdo by mi mohl pomoc. Svezl jsem na kolena.
Najednou jsem přes slzy viděl postavu, která šla směrem ke mně. Pár minut mi trvalo, než jsem poznal Jamese, který vypadal, že je jediný při smyslech. Chtěl jsem se postavit a rozeběhnout se za ním. Jenže jsem zaslechl ženský hlas.
"On je hrozba našeho vítězství."
Než jsem stihl zjistit, komu patří, James se ke mně rozeběhl a napřáhl kosu.

**********************************

Probudil jsem se. Pořád jsme jeli v autě a tátové ve předu si zpívali. Spíš Will zpíval a Nico si broukal. Roztřeseně jsem si utřel slzy do plyšáka.
"Zase zlý sen?" Všiml si mě táta Nico, který se koukl do zpětného zrcátka.
Mlčky jsem přikývl a zavrtěl se na sedačce. Táta Will se natáhl dozadu, aby mi konejšivě stiskl koleno, jenže jsem byl moc daleko, takže se na mě jen povzbudivě usmál. Úsměv jsem mu oplatil.