Mick Solace - Syn Solangela

LI.

James:

Informace, že mě Mick shání, mě zaskočila. Nevěděl jsem, jestli být za to rád, nebo se bát. Ale věděl jsem, že mě Mick nutně potřebuje, když se mi týden vyhýbal a najednou pro mě poslal svého sourozence. Tudíž jsem se zhluboka nadechl a vydal se k místu, kde měl čekat.

**********************************

Jakmile jsem vylezl na posed, zamrazilo mě. Mick tam seděl, objímal si kolena a cosi čmáral do spadaného jehličí na prknech.
Sedl jsem si na proti němu do tureckého sedu a čekal, než se Mimi rozmluví.

Dlouho jsem tuhle přezdívku nepoužil, což je obrovská chyba, milí čtenáři! Kdykoli na to zapomenu, máte právo mě potrestat!
Mick: Ty opravdu potřebuješ odbornou pomoc...

"Jsi hrozný, Jamesi." Prolomil ticho blondýn a já se mírně přikrčil. "Ani nevíš, jak moc. Jak dlouho?"
"Cože?" Šeptl jsem.
"Jak dlouho-?"
"Od- šestnácti." Vydechl jsem.
Položil si ruku na čelo a zaklonil hlavu. "Dva roky..."
"Jo."

Opět ticho.
"Promiň. Nechtěl jsem říct, že jsi hrozný, ale...potřeboval jsem nějak začít."
Nadechl jsem se, ale Mick pokračoval.
"A taky se omlouvám za to, že jsem před tebou utíkal. Nezasloužil sis to. Ale...měl jsem v hlavě hrozný bordel a-a-a-"
"Já vím, co děláš, když máš hlavě bordel, ale stejně mě to ranilo."
Mick se víc schoulil. "To jsem nechtěl. Já jen...vždycky jsem tě měl opravdu hodně rád, fakt že jo, ale-" Schoval si tvář do dlaní a roztřásl se.

°°°
Mick:

Nešlo to. Chtěl jsem mu říct, že o něm začínám přemýšlet jinak, než jako o kamarádovi, jenže to nešlo. Cítil se James stejně, když čelil mým obviněním, že miluje Emily?

Najednou jsem cítil, jak si mě James přitáhl do objetí. Víc jsem se roztřásl, když mě začal hladit ve vlasech.
"Taky se omlouvám." Začal opatrně. "Já-já věděl, že ti to nemám říkat. Věděl jsem, že se to mezi námi změní a to jsem nechtěl! Radši bych žil s tím, že si myslíš, že miluju Emily, než s tím, že se naše přátelství rozpadne."

Za tenhle "proslov" Jamese dodnes nesnáším. Cítil jsem se o hodně hůř.

Odtáhl jsem se. Nebyl jsem schopný se mu vyznat tak, aby to pochopil každý, tak jsem se rozhodl to vzít "oklikou".
"Máš pravdu, mezi námi se to změní, ale rozhodně nedopustím, abychom se přestali bavit. Jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo, takže tě nechci ztratit."

James párkrát zamrkal a pak se usmál. Bylo vidět, že se mu hodně ulevilo.
"Takže dobrý?" Nastavil pěst.
"Takže dobrý." Ťukl jsem si s ním. "Jo a- ehm..."
"No?"
"Tátové jsou na pár dní pryč, takže byt je prázdný." Poškrábal jsem se na hlavě.
"Aww!"
Zamračil jsem se. "Proč to děláš vždycky, když ti to řeknu?"
"Protože je cute, jak se mi nenápadně snažíš říct, že nechceš být sám." Zazubil se.
Zrudl jsem a odvrátil pohled. "Blbečku."