✔️Píseň rolniček [AK 2019]

24/24

 Zaslechl pravidelné pípání. Všude okolo ho obklopovala tma a jak z ní pomalu proplouval ke světlu, zvuk se zdál silnější.

Otevřel oči a musel několikrát zamrkat, než si přivykly na sněhově bílý pokoj. Cítil se omámeně a unaveně. Pokusil se pohnou levou noho, kterou téměř necítil. Neúspěšně. Cítil, jak ho tlačí záda, ale nejhorší byla jeho hlava. Cítil v ní tak tupou bolest, že ho to vyděsilo.

Natáhl ruku, ve snaze se dotknout čela, ale když si jí dal před obličej, zarazil se. Z ruky mu šlo několik hadiček a když sledoval jejich směr, nalezl za svými zády kapačku. Na malou chvilku byl zmatený, ale to se v okamžiku poznání změnilo. Otočil se na druhou stranu a zahlédl přístroj, který ukazoval jeho životní funkce. To bylo to pípání, co ho probralo. Je zraněný. Je v nemocnici a to znamená, že je daleko od toho mrazivého pekla.

Dveře se najednou otevřely a dovnitř vstoupil drobný vousatý muž. V ruce držel nějaké papíry a usmál se, když si všiml, že je mladík vzhůru.

„Jak se cítíte?" Začal otázkou, namísto pozdravu a narovnal si tlusté brýle na nose.

Yoshito chvíli zaváhal a pokoušel se odhadnout své pocity. „Řekl bych, že je mi dobře. Jen mě bolí záda, třeští hlava a levou nohu vůbec necítím" V tom ho jeho slova vyděsila. Co když o nohu dočista přišel! Prudce se posadil, aby se podíval, ale hlava okamžitě zareagovala. Chytl se za čelo a nespokojeně zasykl.

Doktor byl hned u něj a pomalu ho pokládal zpět na polštář. „Jen klid, všechno je v pořádku. Jmenuji Junko Wataka a jsem váš ošetřující doktor." Když si byl jistý, že se už mladík o žádné další prudké pohyby nepokusí, přitáhl si židli k jeho lůžku.

„Takže začneme tím, co všechno si pamatujete."

Yoshito řekl doktorovi své jméno, bydliště a pak mu vyprávěl příběh, jak se dostal na chatu. Všechno zakončil příhodou, jak jim došlo dřevo a jak je mráz donutil rychle jednat a vyrazit do města. Poslední co si pamatoval byl jeho pád a jasné světlo záchranářského vrtulníku... a pak se probudil zde.

Doktor si dělal pečlivé poznámky a přikyvoval. „Vypadá to, že je váš mozek nepoškozený a všechno si jasně pamatujete. To je dobře, protože vás sem přivezli se silným otřesem mozku." Dokončil doktor své psaní do papírů a začal se plně věnovat pacientovi.

„Další zranění, které jste utrpěl jsou pohmožděná záda a otevřená zlomenina na levé noze... to bylo asi nejhorší, ale operace byla úspěšná a nemusíte se ničeho bát. Za pár měsíců budete zase běhat jako závodní chrt." Pokusil se pan Wataka o vtip, ale s Yoshitem to ani nehnulo.

„No nic. Nechám vás odpočívat." Uzavřel doktor a zvedl se k odchodu.

„Počkejte." Zastavil ho mladíkův hlas. „Co ostatní?"

Doktor se na Yoshita usmál. „Vaši kamarádi jsou v pořádku. Jediné, co je trápilo byly omrzliny a podchlazení."

„Kde jsou teď?"

„Zůstali v nemocnici tam, kde vás našli. Vy jste byl akutní situace a kvůli té hlavě bylo rozhodnuto, že vás pro jistotu převezou sem k nám."

„To je dobře." Oddechl si Yoshito a pocítil jak mu spadl ohromný kámen ze srdce. Všichni jsou v po řádku. „Děkuji doktore."

Pak si ještě na něco vzpomněl. „A prosím vás, co je dneska za den?"

Doktor se na něj soucitně podíval. „Je 24. prosince. Prospal jste tři dny." Nepokojně pozoroval mladíkův vyděšený výraz. „Je mi líto, ale nemůžeme vás dnes pustit domů. Musíte tu ještě zůstat na pozorování."

„To je v pořádku." Rozhodl Yoshito. „Stejně mě doma nikdo nečeká." Dokončil a pohlédl ven z okna. Sníh stále ještě padal.

Doktor zůstal ještě chvíli stát ve dveřích a přemýšlel, jak mladíkovi pomoci. Nakonec ale odešel a nechal Yoshita napospas svým myšlenkám.

.....

Ozvalo se rázné zaklepání na dveře. Yoshito se otočil a myslel si, že je to pan Wataka a něco si zde zapomněl. Když ale uviděl svoji návštěvu, srdce mu poskočilo a ukápla mu slza radosti.

Nemocničním pokojem se ozvalo zacinkání rolniček, které držel muž mezi prsty. Jejich barevné stužky byly stále svázané a jejich hlas rozezníval celý pokoj. „Veselé Vánoce Yoshi." Usmál se Kazuki a vstoupil do pokoje.

Slova:680

Tímto Vám chci popřát šťastné a veselé Vánoce. Užijte si svátky, pořádně se rozlučte s rokem 2019 a přivítejte rok 2020. 

.....

Tento příběh byl vymyšlen tak trochu narychlo... hodně narychlo a nakonec děj postupoval stejně jinak, než jsem si naplánovala. XD No buďme upřímní a přiznejme si, že to není to nejlepší, co jsem doposud napsala a to nemluvím pouze o yaoi povídkách. Psala jsem to hlavně sama pro sebe. Některé kapitolky jsem měla napsané dopředu, ale většinu jsem psala v den vydání. Někdy se psaním nebyl žádný problém, ale občas se stalo, že jsem seděla a jen čuměla do počítače. Když jsem si nevěděla rady, tak jsem psala jiný příběh, který mám rozdělaný (a na který se můžete na tomto profilu těšit) a doufala, že přijde inspirace. Nakonec se mi ale povedlo nevynechat ani jeden den a to je pro mě největší výhra. No nezbývá mi něž doufat, že se vám to alespoň trochu líbilo a s tímto dobrodružstvím se s vámi loučím a těším se, až se mnou budete procházet dalším.

AkumaDono