✔️Píseň rolniček [AK 2019]

4/24

Naštvaně ležel na samotném kraji postele. Nejenže se musel o pokoj dělit s někým, koho by nejraději ani neviděl, ale ke všemu s ním musel sdílet i postel. V ložnici byla totiž jen manželská postel.

Naštvaně zíral do tmy a marně se snažil o spánek. Vyčerpání, které po dlouhé cestě pociťoval, ho jako mávnutím kouzelného proutku opustilo a nezbylo mu nic jiného, než sledovat z okna, jak se z nebe snášejí sněhové vločky. Štěstí, že nesněžilo, když jeli do hor k chatě. To by měl ještě horší pocit, než když jeli za úplné tmy těmi rozlehlými lesy.

Za jeho zády se převalil Naoki. Jeho spolunocležník mu přehodil pravou ruku přes bok a spal spokojeně dál. Yoshito si povzdechl. Jestli tu bude ještě chvíli s tím idiotem, tak se zblázní. Opatrně se vysoukal zpod vyhřáté přikrývky, tak aby blonďáka vedle sebe nevzbudil. Přehodil nohy přes okraj postele a zahleděl se na sportovce za sebou. Nic. Pořád spal. Trochu se podivil, že na něj Naoki nic nezkusil. Asi byl z cesty dost vyčerpaný, že hned, bez nějakých úchyláren usnul.

Hnědovlásek jen pokrčil rameny a slezl na chlupatý koberec, který ho příjemně hladil po chodidlech. Za tu dobu, co koukal oknem do chumelenice, dostal pořádnou žízeň. Obešel tedy po špičkách manželskou postel a vyšel na chodbu.

Přesto, že byl vnitřek chaty příjemně vytopený, zábly ho nohy, jak přecházel po dřevěné podlaze. Potichoučku přešel okolo ostatních ložnic. Domem se rozléhalo tíživé ticho a Yoshito viděl sotva pár kroků před sebe.

Nejprve na něj působila chata luxusním dojmem. To se v nočních hodinách změnilo a nyní měla celá budova hororový nádech. Došel pomalu ke schodišti a pomaloučku sestupoval dolů. Jeden ze schodů hlasitě zavrzal a to hnědovláska zmrazilo na místě. Jestli tímto domem bloudí strašidlo, tak se mu právě prozradil. „Výborně Yoshito. To se ti fakt povedlo." Zašeptal do tmy a pak se sám pousmál nad absurditou celé situace. Samozřejmě tu žádné strašidlo nebilo. Jedinej strašák, kterého by se měl bát, právě spí v jeho ložnici a zřejmě se mu zdají nějaké úchylné sny. Jen doufal, že ne o něm.

Pomalu překonal schody a teď přišla ta horší část. Musí najít kuchyň. Zarazil se na vstupní chodbě a rozhodoval se, na kterou stranu se vydat. Nejraději by si rozsvítil světlo, ale jistá část jeho mysli mu to zakazovala. Co když tu přece jen bude něco, co mu půjde po krku. Když neuvidí klauna, tak neuvidí Pennywise jeho. A právě proto zůstane zhasnuto. Nerad trávil noci na neznámých místech. Měl z toho smíšené pocity.

První volbou byly dveře napravo. Potichoučku, jako myška se vplížil do první místnosti a hned věděl, že zvolil špatně. Všude byla sice tma, ale jeho oči si za tu dobu přivykly a nyní si byl docela jist, že vkročil do společenské místnosti.

Pomalu rozpoznával obrys pohovky a několika křesel. Stolek sice neviděl, ale tušil, že je na svém místě a to je uprostřed všech těch sedaček. V zadní části stálo něco jako skříň. Nevěděl, co by dělala almara v takové místnosti a tak se spíše přiklonil k možnosti, že to může být menší knihovna. Nedaleko sedaček bylo něco jako krb. Nyní si matně vzpomínal, že Kenta říkal, že je veškeré topení na elektřinu, takže krb musel sloužit jen jako doplněk.

Zde, jak se zdálo, sklenici vody nenajde. Udělala tedy čelem vzad a vstoupil opět na známou chodbu. Tentokrát se rozhodl pro druhé dveře.

Jak tak bloudil, litoval, že se nešel napít do koupelny, která byla v patře. Byl tam, než šel spát, ale chlemtat vodu z kohoutku mu v tak krásné chatě, mu přišlo barbarské.

Druhá místnost už byla více nadějná. V přítmí rozpoznal dlouhý stůl a několik židlí. Kde je jídelna, tam zákonitě musí být i kuchyně. Prošel přes celou místnost a zmizel v protějších dveřích. A najednou si byl jist, že není daleko od pravdy, protože to co se na něj dívalo ze tmy, byla pravděpodobně lednice.

Tentokrát si troufl rozsvítit světlo. Kuchyně byla moderně zařízená do elegantní černé barvy. Yoshita ani tak nefascinoval její moderní zevnějšek, ale spíš fakt, že by se zde dalo jíst z podlahy. Takhle dokonale uklizenou kuchyň nikdy u nich v bytě neviděl. Z velké části za to mohl Kenta.

Natočil si do křišťálově čisté sklenice ledovou vodu a jedním pohybem jí celou vypil. Hned se mu udělalo lépe a o slovo se přihlásila znovu nabytá únava. Umyl po sobě sklenici a odložil jí na odkapávač vedle dřezu. Pak se zarazil a vzal jí opět do ruky. Je tu hostem, tak tu nemůže nechávat nepořádek.

Otevřel myčku a uložil sklenici dovnitř. Pohledem zjistil, že to není jediné nádobí. Byl tu ještě uložen zašpiněný talíř, pár příborů a druhá sklenice. Kentův bratr tu zřejmě spořádal dnešní večeři, než šel spát. Náhle si připadal divně. Cítil se jako šmírák, který leze ostatním do soukromí. Ale co? Prošmějdil tu už půlku pokojů, tak by si ze špinavého nádobí, které patří úplně cizí osobě, neměl nic dělat. S tou myšlenkou zavřel myčku a vydal se zpět do ložnice.

Když za sebou zhasl světlo, tak potichu zaklel. Náhlá ztráta světla ho zahalila do úplné tmy. Když si po nějaké době jeho oči opět přivykly temnotě okolo, zrychleně prošel přes jídelnu a vydal se nahoru do schodů.

Prošel celou chodbou a zastavil se před svojí ložnicí. Potichoučku otevřel dveře a spatřil Naokiho, jak se rozvaluje přes celou postel. Normálně by nakráčel dovnitř, zpacifikoval ho a vybojoval si zpět své místo na spaní. Najednou se mu do toho ale nechtělo. Místo toho přemohl únavu a rozhodl se prozkoumat i patro.

Jek řekl Kenta, byly tu dohromady tři ložnice, které byly hned za sebou. On a Naoki měli tu poslední. Vedle byla už jen koupelna a pak podle popisu měla být knihovna a na samém konci, pracovna pána domu.

Pomalu procházel chodbou a minul dvoje dveře. Koupelnu už znal a knihovna mu bude připadat zajímavější ve dne, než za úplné tmy.

Na malou chvíli se zastavil přede dveřmi pracovny a zaváhal. Znovu se ho zmocnil ten divný pocit. Není přeci žádný šmírák. Měl by se otočit a zalézt zpět do postele. Ale jen z pomyšlení, že by se měl vrátit do postele k Naokimu se mu udělalo zle. A právě z toho pocitu nevolnosti, měl touhu ještě víc oddalovat dobu, kdy se bude muset do ložnice vrátit. Vzal za kliku a vstoupil dovnitř.

V šeru mu pracovna nepřipadala nijak speciální. Jediné co ho zaujalo, byl velký pracovní stůl. Pomalu k němu přistoupil a odsunul otáčecí židli. Posadil se na ní a žasnul nad tím, jak je pohodlná. Na desce obřího stolu ležel notebook a vysoký štos papírů. Nebo mu to tak alespoň v šeru připadalo.

Nic zvláštního zde nenašel a tak se se zklamáním vydal ke dveřím. Najednou ho ale zaujala věc, které si předtím nevšiml. Po jeho pravé ruce stála prostorná pohovka s malým stolkem. Kentův bratr jí možná používal na odpočinek, když si chtěl dát s prací menší pauzu. Sice v pokoji vládla tíživá tma, ale kdyby bylo světlo, tak by se Yoshito vsadil, že by na stolku našel hnědé kolečko od rozlitého šálku s horkou kávou. Chvíli si stou myšlenkou pohrával, ale pak jí zavrhl. Někdo, kdo udržuje v takové čistotě všechny místnosti, by nenechal stolek špinavý.

O stolek ztratil zájem, ale pohovka ho stále fascinovala. Mohl by si tu na malou chvíli lehnout. Chvíli by si zdříml a než se ráno všichni vzbudí, zaleze zpět do své ložnice. Nikdo se nic nedozví a on nebude muset spát vedle toho vola.

Ten nápad se mu velice zamlouval a tak se opatrně posadil na měkkou sedačku. Byla tak pohodlná, až se ho opět chopila únava. Zívl si a položil se na pohovku celý. Neměl sice přikrývku, ale místností se linulo příjemné teplo. Netrvalo mu to ani minutu a usnul hlubokým spánkem.

Slova:1290