✔️Píseň rolniček [AK 2019]

19/24

 Druhý den ho hrozně bolel zadek. Celý den buď proseděl v křesle nebo proležel na pohovce. Když už se přinutil k chůzi, tak se tak kolébal, že bylo úplně jasné, že kdo ho viděl, tak bez jakéhokoliv problému uhádl, co je příčina jeho podivné chůze. Kenta se na něj uculoval pokaždé, když ho viděl a Mitsuru na něj ukázal zdvižený palec. Jediný Naoki se mračil na každého a na všechno. Jeho nálada se ještě zhoršila a na celý den se zavřel ve své ložnici.

Kazuki z toho měl samozřejmě srandu a nenápadně se uculoval a naivně si myslel, že si toho Yoshito nevšimne.

Mladík měl sto chutí mu jednu plesknout, když ho nachytal jak se culí. On si užije a Yoshito to pak odskáče. Fakt super. Kazuki měl jediné štěstí, že se o něj celý den pečlivě staral. To přidávalo Yoshitovi na dobré náladě a občas na bolest úplně zapomněl.

Zrovna se kolébal v koupelně. Největší námahu mu dalo sundání kalhot, ale i s tím se za nějakou chvíli porval a úspěšně tu bitvu vyhrál. Kazuki mu poradil, ať si napustí horkou vanu. Podle něj uvolní bolavé svaly a příjemně si odpočine.

Pomalu ozkoušel teplotu vody. Nakonec se do vany naložil celý a spokojeně vydechl. Opravdu to mělo něco do sebe. Bolest v pozadí sice neodešla, ale cítil se opravdu dobře. Cítil, že se mu chce spát.

.....

Po jejich včerejší akci si dal sprchu a zalezl s Kazukim do jeho postele. Myslel si, že se mu povede okamžitě usnout, ale bolest byla ještě horší, než dalšího dne. Neustále se převaloval a nemohl si najít pohodlnou polohu. Nechtěl se ovšem moc hýbat, aby nevzbudil Kazukiho vedle sebe. Byla to opravdu dlouhá noc.

.....

Oči se mu pomalu zavíraly. Teplá voda postupně uvolňovala všechny svaly. Musí ještě chvíli vydržet. Nesmí usnout ve vaně. Ještě chvíli a pak si půjde lehnout. Soustředil proto veškerou svou pozornost na lustr, který jasně osvětloval celou místnost.

Únava mu však nedala pokoj a tak musel chtě, nechtě vylézt z teplé vody. Pomalu si utíral mokré tělo, když vtom najednou zhaslo světlo. Vyděšeně pohlédl nahoru a lustr se opět plně rozzářil. „Co to sakra..." Ani nedopověděl větu a místnost se opět ponořila do tmy. „Tak to je v prdeli." Ulevil si rozmrzele. Vůbec nic neviděl.

„Haló, je tam někdo?" Volal s nadějí v hlase, ale obával se, že jsou všichni dole a připravují společnou večeři.

Pokusil se někoho přivolat ještě dvakrát a pak ztratil veškerou naději. Bude si muset asi poradit sám. Pokládal jednu nohu před druhou a šátral rukama ve tmě. Jedna z jeho dlaní narazila na něco tvrdého a studeného. Po hmatu rozpoznal, že právě nalezl umyvadlo. To bylo na druhé straně místnosti, než dveře. Když už se začal pomalu orientovat, zaslechl na chodbě spěšné kroky.

„Jsi to ty Yoshi?" Ozval se známý hlas a právě otevřenými dveřmi vniklo dovnitř světlo z baterky. Naoki nakukoval z chodby a oddechl si, když našel kamaráda, který si zakrýval oči, před svitem baterky. „Někoho jsem zaslechl volat a přišlo mi, že jsem slyšel tvůj hlas." Vysvětloval svojí přítomnost a u toho si prohlížel nahého mladíka. Byla velká škoda, že Yoshi padl do spárů toho parchanta. Ale ještě nic nebylo ztraceno. „Byl jsem zrovna vedle v ložnici, když vypadl proud."

Yoshito mu na to nic neřekl a spěšně se oblékl. Vlastně bylo štěstí, že tu vůbec někdo je. A hlavně má u sebe baterku. Společně pak vyšli na chodbu.

„Kde jsou ostatní?" Otázal se hnědovlásek a s nadějí ve tváři pohlédl na blonďáka.

„To nevím." Podrbal se Naoki na zátylku. „Ale myslím, že budou všichni dole."

Společně prošli chodbou a zastavili se u schodiště.

„Jste v pořádku?" Zavolal Kazuki, který zrovna spěšně vybíhal schody do horního patra. Oba chlapce oslepil baterkou a pak se zamračil na sportovce. Uchopil Yoshita za ruku a vedl ho do společenské místnosti. „Já se půjdu podívat na generátory a vy zatím počkáte v bezpečí." Naoki nic nenamítal, jen rozzuřeně následoval dvojici. Zrovna, když má šanci se předvést jako hrdina, tak se musí ukázat ten blbeček.

.....

Všichni seděli v kroužku a čekali na návrat staršího z bratrů. „Zrovna jsme vařili, když se vypnul sporák a zhasla světla." Vysvětloval Kenta a Mitsuru jen pokyvoval a potvrzoval jeho slova.

„Já byl zrovna naložený ve vaně a chystal se jít spát." Povzdechl si Yoshito. Byl trochu rozmrzelý, že se mu jeho plány takhle rozsypaly. Na druhou stranu bylo tohle vzrušení příjemným povznesením.

„Já byl zrovna v ložnici a kreslil si." Ozval se Naoki a tím si zasloužil od Kenty a Yoshita nevěřícný výraz. „No co? To že jsem sportovec, neznamená, že nemůžu občas něco nakreslit." Pokrčil Naoki rameny.

„Mluví pravdu. Na pokoji má spoustu čmáranic." Dosvědčil Mitsuru.

Naoki mu zřejmě chtěl odporovat, protože se mu slovo čmáranice vůbec nelíbilo, ale zabránil mu v tom Kazuki, který vstoupil do místnosti. Starostlivě si prohlédl všechny, kteří seděli v kroužku na koberci. Ti na něj jen zaujatě hleděli. Muž si podrážděně povzdechl. „Rozbily se generátory." 

Slova:825