Další Haleová? [Dokončeno]

23. Alfa síla

Cítila jsem, jak mi zezadu po krku teče krev, ale to už jsem přestávala vnímat. Začala jsem vnímat vzpomínky, které mi Deucalion ukazoval.

V Beacon Hills se sešlo několik smeček s jejich alfama. Byla tam smečka Ennise, Kali i Deucaliona.

O něčem se hádali. Myslím, že o tom, že Ennisovi, zabili lovci jednu mladou betu.

Najednou se ozvalo vytí. Byla to mocná alfa, za kterou si všichni chodili pro radu.

Černý vlk zastavil přede všemi. Rudé oči alfy nešli přehlédnout.
Vlk se změnil na ženu....hnědé vlasy po ramena a čokoládově hnědé oči...podle mě byla nádherná.....Talia Haleová, má matka.

Jelikož byla nahá, jedna mladá dívka jí dala něco jako dlouhý svetr....ta dívka, co jí svetr oblékla, byla Laura Haleová...má mrtvá sestra.

Znovu se o něčem dohadovali, dokud Ennis vyryl drápy do plechu spirálu.....znak pro vendetu.

Viděla jsem veterinu....Deucaliona, Alana a Talii. Na moment se tam ukazál i Deucalion s miminkem v náručí....ale vzpomínka hned zmizela, nechtěl mi jí ukázat. Pak se tam hned vrátila vzpomínka, která běžela doteď.

Alan s Deucalionem a Talii se o něčem bavili. Myslím, že Deucalion se chtěl pokusit sjednat mír mezi lovci a vlkodlaky.....chtěl se sejít s Gerardem Argentem.

Nakonec se s ním sešel. V palírně, kde byl onen znak pro vendetu.
Gerard tam měl své lovce a Deucalion členy své smečky.

Povídali si o míru. Deucalion vypadal klidně. Jeho oči byly klidné a úplně stejné, jako ty mé....safírově modré.

To s tím mírem mezi lovci a vlkodlaky byl Deuclionův nápad, kupodivu.

Gerard najednou otočil nějakým kolem a vypustil páru, nebo co to bylo.

Pak si vytáhl trnový kyj a začal všechny zabíjet....vlkodlaky i lovce. Deucalion to nechápal.
Vyplazil se ven a lehl si na záda.

Gerard k němu došel. ,,Já jsem měl vizi. Já chtěl mír." Říkal Deucalion.
,,Poněkud krátkozráké, nemyslíš?" Řekl s úsměvem Gerard a Deucalionovy do očí zabodl šípy, které jiskřily.
Deucalion začal řvát....byl to srdcervoucí řev...

Po nějaké delší chvíli, po pár dnech, byl Deucalion na veterině spolu s Alanem, Talií a jednou svou betou.

Alan řekl něco jako v tom smyslu, že se oči fyzicky zahojí, ale že jde o vidění.
Alan sundal Deucalionovy z očí obvazy.

Deucalion se pokusil otevřít oči a když se mu to povedlo, zařval tak, že se všichni lekli. Opřel se o stůl a řekl, že chce být sám.
Talie, s lítostným pohledem, s Alanem odešli, ale jeho beta zůstal.
Deucalion mu řekl, že chce být sám. Ale beta mu odpověděl, že už není tak silný a zaútočil na něj.
Deucalion najednou viděl, ale jen vlčím pohledem. Skočil na svého betu a zabil ho...

Šla jsem pomalu lesem zpátky domů.
Přemýšlela jsem nad Deucalionovými vzpomínkami a nad dalšími věcmi. Poprvé v životě jsem viděla, jak máma vypadala.
Taky zjištění, že Deucalion nebyl vždycky to, co je teď, mě docela zaskočilo.

Slzy mi tekly po tvářích, ale ne proto, že bych přemýšlela nad Talií, nebo Deucalionem. Byla jsem rozhodnutá vzdát se toho, že bych jednou byla alfou.