Další Haleová? [Dokončeno]

19. Vzpomínky

Sedla jsem si zpět na židli. ,,Neboj se....bude to v pořádku." Řekl Derek a já se zhluboka nadechla.

Derek jednu ruku obtočil kolem mého hrudníku, abych se moc nevzpírala, a druhou přiložil zezadu na můj krk.
,,Můžu?" Zeptal se. Znovu jsem se zhluboka nadechla.
,,Jo, dělej." Řekla jsem a Derek cukl rukou a jeho drápy se mi zabodly zezadu do krku. Vyjekla jsem a cítila, že se mi oči změnili do žluté a následně i do rudé.

Zavrčela Kali a rozeběhla se na mě.....bosé nohy a na nich pořádné drápy.
Rozzářila jsem oči do žluta.
Vykopla po mě, ale já se jí vyhnula a cítila, jak mě pálí oči, ve stejnou chvíli sebou Kali nepatrně trhla....mám rudé oči.
Znovu se na mě rozeběhla. Udělala jsem salto a když přistávala na nohy, sekla jsem jí, až zavrčela bolestí.
Upřela na mě rudé alfa oči.
Chtěla mě seknout nohou, ale tu jsem jí chytila a sekla jí do břicha.
Trhla jsem jí za nohu a tak jí k sobě dostala blíž.....chytila jsem jí pod krkem a odhodila na úplně opačný konec skladiště, kde narazila do stěny a sesunula se na zem.....vyplivla krev.
Už se chystala vstát, když jsem zařvala alfa hlasem.
Znovu se sesunula k zemi, chytila se za uši a zavřela oči. Stejně tak si uši zakryli i dvojčata a Ennis.
Přestala jsem řvát a upřela rudé oči na Deucaliona.....usmíval se. Oči mi vyhasli.

Boj s Kali, dvojčaty a Ennisem. Aiden a Ethan mě dostali na zem....už jsem zůstala ležet.

Kali se nade mě naklonila.
,,Už nejsi tak mocná a silná, viď?" Ušklíbla se a chystala se mě seknout znovu nohou.
Sebrala jsem poslední sílu, chytila jí nohu a trhla, takže Kali ztratila rovnováhu a spadla na záda vedle mě.
Vstala jsem, vyhoupla se nad ní, vytasila drápy a chytila jí pod krkem tak pevně, že jsem jí zezadu do krku zaryla i drápy.....cítila jsem, jak mi po prstech stéká její horká krev.
,,Ještě se ti zdám slabá?!" Zařvala jsem na ní a krk jí stiskla ještě pevněji....moje drápy se jí zaryly hlouběji zezadu do krku. Pootevřela jsem pusu a tak odkryla tesáky.
,,Ashley...." Ozval se Ethan.

Derek mi vytrhl drápy z krku a zavrávoral. Peter ho podepřel a Cora chytila mě, abych se nesesunula ze židle.

Po chvíli se na mě Derek podíval. ,,Viděl jsem i to, jak jsi se proměnila na vlka a Deucalion...nebyl vůbec překvapený." Dostal ze sebe. Vstala jsem ze židle.
,,To nebyla sebeobrana, že ne?" Zeptala jsem se. ,,Nevím, Ashley. Ale v ten moment....jsi to nebyla ty. Deucalion má plán, jako vždycky. Ale jak říkám....to jsi nebyla ty. Znamená to jedno....jsi neuvěřitelně mocná a nevíš, co s tím." Dořekl.

,,A nebo to znamená....že jsem jako můj otec....jako Deucalion." Zašeptala jsem. Derek mě propálil pohledem. Šel ke mě.
,,Tak a teď mě poslouchej....to není dědičný.....ty nejsi jako on." Řekl přesvědčivě. ,,Co když jo? Co když jsem jako on, Dereku?" Zeptala jsem se a odstoupila od něj.

,,Já ti říkám, že nejsi jako Deucalion. On je psychopat a magor, co zabíjí na potkání. Ty jsi dívka s velikým a laskavým srdcem, která neví, čeho je schopná....zatím." Pousmál se. Jen jsem doufala, že má pravdu.

Vracela jsem se pomalu zpátky do školy i přes to, že jsem věděla, že škola dávno skončila.
Došla jsem na lacrosové hřistě, to už byla tma.

Šla jsem napříč přes hřiště. Najednou se rozsvítila světla a tak ozářila celé hřiště. Zastavila jsem a zavětřila....alfa smečka.

Chtěla jsem jít pryč, ale naproti mě mi cestu zatarasil Ennis. Zavrčela jsem. Po obou stranách stáli dvojčata. Propálila jsem je pohledem a viděla, že mají strach. Cítila jsem Kali. Stála několik metrů zamnou.
,,Kali..." Ozval se Deucalionův hlas.
Uslyšela jsem, jak se na mě Kali rozeběhla.
Oči se mi rozzářily do žluta a následně do ruda. Otočila jsem se a zařvala. ,,STÁT!" Kali skutečně zastavila a tep srdce jí zrychlil.....měla ze mě strach.

Ze stínů vyšel Deucalion. ,,Zdravím tě, Ashley." Řekl a došel ke mě. ,,Co zase chceš?!" Zavrčela jsem.
,,Zjistit, čeho jsi schopná." Odpověděl. ,,To už jsi zjistil." Odsekla jsem. ,,Ne úplně." Řekl klidně.
,,Tak koukej!" Zavrčela jsem, proměnila se na vlka a rozeběhla se pryč.

Nemyslela jsem, kam běžím. Ale běžela jsem tak dlouho, až mi došli síly.

Proměnila jsem a z posledních sil, protože jsem dlouho běžela, jsem vyskočila oknem do pokoje.

Sotva jsem dopadla do pokoje, zvrtla se mi noha.
Kupodivu jsem někomu spadla do náruče...furt nahá.

Cítila jsem na tvářích slzy, kvůli tomu, že mě Deucalion furt otravuje.

Podívala jsem se na osobu, která mě držela v náručí.....Isaac.
Okamžitě jsem se k němu otočila a objala ho.

Natáhl se k posteli pro deku a zabalil mě do ní, protože, jak mi nedocházelo, jsem byla furt nahá.

Setřel mi slzy. ,,Co se stalo?" Zeptal se. ,, Nejdřív...nechala jsem Dereka, aby se mi podíval na vzpomínky...asi víš jak. A potom...chtěl Deucalion zase vidět, čeho jsem schopná...ale já mu utekla." Postavila jsem se a šla ke skříni.

Nechala jsem ze sebe sklouznout deku a oblékla se. Pak jsem se na něj otočila.
,,Měl bys jít." Zašeptala jsem.

,,Ne...nenechám tě tady." Řekl, vzal mě do náruče a donesl na postel. Lehl si ke mě, políbil mě a pak mě objal.

Když už jsem skoro spala, ozvalo se vytí....Derekovo vytí.
Isaac si povzdechl. ,,Co je?" Zeptala jsem se akorát, když mu přišla zpráva.

,,Derek nám všem chce říct, co viděl, když ti koukal na vzpomínky." Vstal z postele. ,,Jdu taky." Chtěla jsem vstát, ale on mě zase položil.
,,Ne. Ty potřebuješ spát. Bude tam s námi i Deaton, takže teď nepřijde domů." Políbil mě a vyskočil z okna.
__________________

Tak po delší době zase kapitola.😊
Pište názory na kapitolu, nebo na celý příběh. A když napíšete do komentářů, ráda vám věnuji kapitolu😉